07.10. 2013

Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2013_Petr Duba

rozhovory

Rozhovor s jedním z nominovaných účastníků letošního ročníku soutěže. Petr představil svou kolekci svítidel Rekonfigurace.

Mladý ambiciózní absolvent designu na mě v průběhu našeho rozhovoru v holešovické literární kavárně přenesl trochu svého nadšení pro 3D tisk a jeho možnosti.

 

PATR DUBA_REKONFIGURACE

Co tě přivedlo ke studiu designu?

Už od raného dětství se projevovaly moje tendence, když jsem např. viděl auto, hned jsem věděl, co je to za značku a pamatuji si, že jsem vždy řešil, proč například blatník vypadá zrovna takto a doma jsem se to snažil reprodukovat na papíře. Vše, co jsem viděl, jsem se nějakým způsobem snažil nakreslit. Byl jsem taky takový ten notorický rozebírač věcí. U hračky mě zajímalo, že nevím, jak funguje, tak jsem jí začal rozebírat a obvykle jsem skončil tím, že jsem jí nedokázal dát do kupy(smích). Prostě mě zajímalo, jak věci fungují a proč vypadají tak, jak vypadají. Ale vůbec mě nenapadlo, že existuje něco jako design a o profesi designéra, o tom jsem nikdy moc nepřemýšlel.

 

A začal ses na to nějak připravovat?

Začal, v druhém ročníku. Já jsem byl odjakživa sportovec, byl jsem na sportovním gymnáziu, i na základce jsem byl na sportovním zaměření. Hrál jsem baseball, dokonce jsem měl nastartováno na extraligu, podle trenérů. Do osmnácti let jsem hrál baseball, ale právě v této době mě učitel výtvarné výchovy na gymnáziu řekl, že bych možná mohl zkusit něco do umění, a že by se mi možná mohl líbit design a mě to „docvaklo" a divil jsem se, že mě to vlastně nikdy nenapadlo a začal jsem chodit na kurzy kreslení a modelování.

 

Hraješ ještě baseball?

Ne, vůbec. Praštil jsem s tím.

 

Tvůj návrh je nápaditý svou interaktivitou, umožňuješ koncovému spotřebiteli vstoupit do procesu návrhu a ovlivnit výslednou podobu svítidla. Myslíš, že to je jeden ze směrů, kterým se bude průmyslový design ubírat?

Já myslím, že průmyslový design se tímto směrem ubírat nebude. Průmysl stojí na faktu, že všechny výrobky, aby se vyplatily výrobní investice a všechny investice, které do nich jsou vloženy, se musejí nějakým způsobem vyplatit. Způsob, jak toho dosáhnout, je udělat obrovskou sérii, a tu pak prodat. Průmysl jako takový se tímto směrem ubírá jen do určité fáze. Jsou různé aplikace, které interaktivitu umožňují, ale na jiném principu. V Číně ti například ušijí tenisku na přání v jiné barvě, ale pořád je to průmyslový design v různých obměnách, které nejsou pro produkt nijak zásadní. Na druhou stranu řekněme oblek na zakázku, ten je zákonitě dražší, ale je přímo pro tebe a jiný takový na světě neexistuje. A 3d tisk, okolo kterého se točí celý ten můj projekt, stojí někde mezi těmito dvěma pozicemi, protože u mého návrhu je 3D tištěný komponent součástí celého výrobku. Snažil jsem se zredukovat náklady na 3D tištěný komponent, protože v současné době jsou ceny za 3D tisk hodně vysoké. Vím, že existují svítidla, která jsou vytištěna na 3D tiskárně, ale jsou to spíš stínidla, než svítidla. Ty zákonitě musí být menší, jinak by byla nehorázně drahá. Proto jsem to nedělal celé tištěné, ale vytvořil jsem jen vitální část, která určuje prostorovou konfiguraci ostatních komponentů a chtěl jsem tím naznačit i roli 3D tisku. V té pozici, v jaké je dnes, je daleko dostupnější tímto způsobem, když se kombinuje s dalšími výrobními technologiemi. Ve výsledku je můj produkt křížencem masově vyráběných produktů a 3D tisku, který těm masově vyráběným elementům dává pokaždé jiný smysl a řád.

Téma jste měli zadané, nebo sis ho vybral?

To jsem si sám vybral.

3D tisk je dnes hodně populární, je to poprvé, co ses seznámil s touto technikou, nebo máš už nějaké zkušenosti z dřívějška?

Je to poprvé, techniku jsem si chtěl vyzkoušet. Na diplomový projekt jsem chtěl dělat něco, co se v dnešní době stává hodně aktuálním a je to probádané trochu méně, než jiné technologie. Kdybych chtěl např. navrhnout židli z ohýbané překližky, tak by to byl hodně opatrný přístup k tématu, protože výsledek je jednoduše ohodnotitelný pro porotu a pro široké obecenstvo. Protože je to něco, s čím se setkali a je to hodně prozkoumané a ví se moc dobře, zdali a proč to funguje nebo nefunguje. Ale na 3D tisku mě baví, jaké to vyvolává rozpory, jaké to vyvolává rezonance. Chtěl jsem najít tu pozici, ve které 3D tisk je, anebo by mohl být během příštích 5 let. To byl celý můj cíl. Abych sám sobě 3D tisk ujasnil. Jaké jsou jeho možnosti, co umí a jaké by mohl mít do budoucna dopady na profesi designéra. Čímž jsem se pustil do neprobádané oblasti. Jel jsem do Londýna na 3D Print show, abych se s touto technologií seznámil a abych zjistil, kam se to ubírá, protože jsem o tom moc nevěděl. Chtěl jsem se tomu věnovat, aniž bych tušil, že to bude svítidlo.

Pro svůj model jsi použil dřevěné prvky, byl záměrem kontrast tradičního materiálu s netradiční, novou technologií?

Mám silný vztah ke dřevu a záměr tam určitě byl, byť ne úplně ze začátku. Měl jsem tušení, že to jde, že se to dělá, ale v průběhu rešerše jsem zjistil, že 3D tisk funguje globálně zdaleka nejlépe, když se kombinuje s tradičními věcmi. Mám dřevo rád a nejstandardnější prvek, který je všude k dostání je dřevěná tyčka. Mít hromadu tyček, to je jedna věc, ale mít hromadu tyček, které vypadají jako světlo, to je věc druhá. V mém případě to zajistil právě 3D tisk. Člověk si vytiskne komponent a sám se rozhodne, jak to celé bude vypadat. On zastupuje tu neznámou v celém procesu osobní volby.

Součástí tvého modelu je i aplikace, pomocí které může koncový spotřebitel určit výslednou podobu výrobku. Pomáhal ti při vývoji tohoto softwaru někdo?

Žádný software jsem nevyvíjel, já jsem jenom použil několik různých softwarů, které jsem „sešil" k sobě. Kdybych měl mluvit technicky, tak ty modely, aby se mohly v reálném čase měnit, jsou parametrické. To znamená, že při jejich tvorbě nechávám v modelu volná místa při zadávání číselných údajů, například počet tyček nebo úhel, v jakém jsou rozevřené. Tuto funkci zajišťuje software, který se jmenuje Grasshopper, což je zásuvný modul pro Rhinoceros.

Při svém návrhu jsi použil principy, které mají, dle mého názoru, velký potenciál, hodláš některé z nich dále rozvíjet?

Myslím, že idea toho, že se člověk může do jisté míry stát spoluautorem výsledku je něco, co může být pro spoustu lidí hodně lákavé. V dnešní době to funguje, ne však v plné podobě, tak jak by to být mohlo a 3D tisk tomu v podstatě může dát zcela nový rozměr. Otázka toho, jak zapojit uživatele do vzhledu výrobku začíná byt hodně aktuální. Hrozně rád bych to dál rozvíjel. Může to fungovat díky 3D tisku a především také díky internetu. Poskytnout uživateli nějaké prostředí, kde si místo výběru např. nekonečných variant stejné židle, bude konečně moci navrhnout něco naprosto osobního, to je dnes velký problém. Vymyslet internetové prostředí, kde se v reálném čase zobrazují modely a mění se podle impulzů, to je zatím velmi, velmi povrchně probádaná možnost. Nicméně se na ní pracuje, to vím. Rád bych v tomto směru pokračoval.

Jaké jsou teď, když jsi dokončil studium, tvé plány do budoucna?

Rád bych dál pokračoval v tom, čím jsem se zabýval doposud. Navrhování věcí, 3D tisku, a de facto interaktivnímu designu. Samozřejmě, pořád mám vztah i k tradičním řemeslům a průmyslovým technologiím, takže osobně hodně tíhnu k nábytkovému designu, především sedacímu nábytku a tomu bych se rád věnoval.

 

Děkuji za rozhovor.

Květa Čulejová

---