Design Cabinet CZ

10.11. 2013

Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2013_Sergej Kuckir

rozhovory

Rozhovor s jedním z nominovaných účastníků letošního ročníku soutěže. Sergej navrhoval mobilní efektivní kamna pro rozvojový svět.

Mladý, přemýšlivý designér věnoval svůj večer tomu, aby zodpověděl několik otázek a blíže představil svůj zajímavý projekt.

SERGEJ KUCKIR_MAUA

Co tě přivedlo ke studiu designu?

Toho bylo vlastně víc. Myslím si, že to bylo hodně dané tím, že jsem vyrostl na vesnici a byl jsem od malička v dílně. Takže mě k tomu nepřivedlo kreslení nebo malování, ale spíš dílna. Na střední škole jsem studoval obor Informatika v matematice. Byl to obor, ve kterém jsem měl programovat účetní software, ale to mě příliš nebavilo. Začal jsem se zabývat grafikou, 3d programy a design pak logicky vyplynul. Ale bylo pro mě těžké se dostat na desénový obor, protože jsem nekreslil, vůbec. Začal jsem poprvé kreslit rok před přijímacími zkouškami. Když se na to koukám zpětně, bylo to hodně akademické... Svého rozhodnutí změnit obor ale nelituji. Moji spolužáci jsou zaměstnanci, jezdí si v těch „fárech"...ale vlastně mají nudnou práci. My se zabýváme půl roku kamny, půl roku něčím jiným...je hezké, že se člověk seznamuje stále s něčím novým.

Kde má počátky tvůj zájem o problémy třetího světa?

Já myslím, že impuls nebyl jen problémy třetího světa. Možná je to trošku tím, že jsem ze Zakarpatské Ukrajiny. Od malička tam člověk vidí, jaké to tam je. Rozdíl oproti Čechám je opravdu velký, lidé tam fungují kolikrát s málem. Někdy mám pocit, že lidé si ale stěžují daleko více tady než tam. Takže to nebylo, že bych se s někým potkal a to mě ovlivnilo.
Hodně mě bavilo se zabývat ohněm a vůbec fyzikálním fungováním věcí. Ale k tématu kamen jsem došel díky soutěži pro elektrolux, ta je mnohdy hodně konceptuální. My jsme se měli zabývat vařením. Mě moc nezajímalo řešit, jestli lednička objedná jídlo přes internet, tak jsem se zaměřil na to, jak se vlastně vaří v těch nejchudších částech světa. To bylo pro mě zajímavé.

Byla to tvoje první práce orientovaná tímto sociálním směrem?

Myslím si, že to byla první.

Když jsi kamna vymýšlel, jak moc jsi dělal kompromis mezi funkcí a mezi estetikou? (Jestli jsi nějaké dělal.)

Myslím, že design přišel až v posledních fázích navrhování. Věc jako je tato nemůže začínat tvarem. Musel jsem začít rešerší. Došel jsem k tomu, že můj návrh by měl být mobilní a lehký. Kamna by měla spálit co nejméně paliva a měly by být vyrobitelné lokálně, neměly by se dovážet. Proč dovážet něco, co je z Číny do Afriky. Takže to byli požadavky, které to určovaly. A pak materiál. Ten byl zásadní.

Jak dlouho jsi hledal vhodné materiály, které by byly v rozvojovém světě dostupné?

Dlouho. Nejlehčí práci bych měl s kovy, relativně dobře vedou teplo, stěny by pak mohly být tenké, je možné spoje svařovat, bylo by to velmi lehké a efektivní. Ale od kovu jsem úplně ustoupil, protože je k tomu třeba hodně technologií - je třeba elektřina, stroje na ohýbání, řezání. Jsou potřeba mnohem sofistikovanější nástroje. Ale já jsem se rozhodl, aby to bylo možné udělat bez elektřiny a bez složitých nástrojů. Jsou dva extrémy. Jeden je to, co představuje Philips. Vyrábí kamínka, která jsou hodně efektivní, spalují s hodně nízkými emisemi, ale vyrábí je v Číně, a pak je dovážejí do Indie, kde se prodávají. Je to jen bussines pro Phillips, ve kterém se zaměřili na na chudé lidi jako cílového zákazníka. Druhý extrém je nezisková britská organizace Practical action, kteří se svým projektem vyhráli řadu ocenění. Je to z hlíny „splácaná" věc, značně neforemná. Ale už tím, že jídlo není přímo na otevřeném ohni, ale na uzavřených kamnech, se ušetří, řekněme, 30 % paliva a může si to udělat každý. Já si vybral něco mezi těmito dvěma extrémy.
Materiály, které nakonec připadaly v úvahu, byly keramika a beton. Pálená hlína je používána na místech, kde je veliké teplo a beton na místech, kde potřebuji přesné tvary. Jsou to tvary, které by šly z hlíny špatně dělat. Beton lze také vyztužit čímkoliv, odpadovým drátem nebo pletivem, při použití je tedy praktičtější. Oba materiály ale měly ještě svůj vývoj.

Jak ses dostal k tomu izolačnímu betonu?

Na jednom produktu to použil již Philips, to mě zaujalo. Líbil se mi model, se kterým Philips přišel -formy se vyrobí v Evropě, dodají se na místo, kde jsou již lidé schopni si to sami odlít. Oni to měli z klasického betonu, jeho nevýhodou je ale veliká hmotnost a kumulace tepla. Já jsem ale potřeboval, aby to minimum tepla, které člověk vytvoří, šlo na vaření a ne do těla kamen. Beton jsme ladili s kamarádem Martinem Bartošem. Odvedl na tom hodně práce a vývoj toho betonu byla Martinova zásluha. A vlastně máme beton, který má tak nízkou objemovou hmotnost, že plave na vodě.

Bylo by možné v podmínkách Afriky nebo Indie dosáhnout alespoň srovnatelných vlastností?

Bude to vždy o trochu horší, ale bude to kompromis. Bude to stále vyrobitelné, jen se kamna budou například o něco déle prohřívat. Místo lehčených kameniv by mohli použít jiné lehčené materiály, napřílad drcenou pemzu, nebo cokoliv, co je k dispozici. Jako napěňovalo by v zásadě mohl stačit i saponát.

Do jakého prostředí sis představoval, že kamna budou určena?

Nedělal jsem to pro „afričánky" a nemyslel si, že tím zachráním svět. Nechtěl jsem z toho ale couvnout, z myšlenky, že chci najít co nejsnazší výrobní postupy a základní technologie. Cílovým zákazníkem může být rodina v Indii nebo Africe, ale stejně dobře to může být zákazník v Čechách. Fungování jsme ladili ve fyzikálním ústavu a pánové z ústavu to hodně chtěli na chalupu, aby mohli pálit bramborovou nať a zavářet na tom okurky.(smích)

Jak dlouho jsi kamna testoval? Mají nějakou životnost?

Ten materiál se stále vyvíjí, nejsem ještě u finálního produktu, ale budu spokojený, pokud vydrží rok. To je takový můj cíl pro každodenní používání, ale nemám to vyzkoušené.

Uvažuješ o spolupráci s nějakým výrobcem?

To si musím sám rozmyslet. Velké firmy, se kterými jsem spolupracoval, to zajímalo hlediska velké produkce odpadního betonu. Jim by se to líbilo jako přidružená výroba, ve které by odpadní beton nevyhodili, ale zužitkovali, a pak prodali za lepší cenu než beton, který je určený například na nějaké konstrukce. Ale výrobce zatím nehledám, myslím, že ta cesta tudy nevede a popravdě mě to neláká. Rád bych tam spoustu věcí ještě zlepšil. Rád bych, kdyby se toho ale nakonec ujala větší společnost, která by zainvestovala ne výrobu kamen jako takových, ale výrobu forem.

Jaké jsou tvé nejbližší plány. Na čem se chystáš pracovat?

Spolupracuji teď s Aničkou Marešovou, budu rád, když to bude pokračovat. Hodně mě to ale táhne k řemeslu. Mám doma dobré zázemí, takový můj sen je mít obří dílnu, kde bych dělal malosériové věci. To by mě bavilo.