03.12. 2014
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2014_Alžběta Surá
rozhovory
Rozhovor s oceněnou účastnicí letošního ročníku Národní ceny za studentský design. Cena ředitelky Uměleckoprůmyslového musea v Praze letos putovala k Alžbětě Suré za knihu pro nevidomé s názvem Tráva roste.
Alžběto, jak ses vůbec dostala k tématu publikace pro nevidomé?
Bylo to úplnou náhodou. Mám docela kladný vztah k papíru a různým jiným materiálům. Když jsem se rozhodovala, jaké téma si dát k bakalářské práci, věděla jsem, že chci dělat práci, která někomu pomůže a nebude to žádná školní věc "do šuplíku". Navíc vytvořit ilustrace pro nevidomé byla pro mne celkem výzva a ty já mám ráda. V tomto tématu jsem se pak utvrdila, když jsem zjistila, že na trhu je žalostně málo výtvarných hmatových knih pro dospělé.
Stránky tvé knížky jsou doplněny půvabnými japonskými krátkými básněmi Haiku. Proč jsi sáhla právě po nich?
Původně jsem měla v plánu ilustrace doplnit nějakými poznatky, na které jsme v průběhu práce narazila. A přišla jsem na to, že nahodilá poezie básní haiku to vystihuje naprosto nejlépe. Pro nevidomé je mnohdy svět, který jim popisujeme stejně abstraktní a nahodilý jako básně haiku pro nás. Máme z nich určitý pocit, ale nikdy nám problém neohraničí naprosto dokonale. Texty navíc krásně doplňují relaxační pocit z knihy, kniha má být takovým pohlazením na duši. Nakonec se mi celkem hodil text i z praktického hlediska, kvůli knize jsem se musela naučit alespoň základy Braillova písma, takže jsem byla ráda za tak krátké texty.
Jak probíhaly tvé konzultace s nevidomými v Tyflocentru? Zaujala knížka spíše děti nebo dospělé?
Do Tyflocentra Zlín jsem chodila zhruba tři čtvrtě roku, nosila jsem různě rozpracované části knihy, většinou ilustrace a nad nimi jsem spolu debatovali, co v nich kdo "vidí". Bylo to pro mne moc inspirativní a moc mi pomohlo slyšet zpětné reakce nevidomých. I samotný pobyt mezi nimi bych naordinovala celé společnosti, je strašně fajn dívat se na to, jak se "popasovali" se svými osudy, často mi přišlo, že svoji slepotu berou asi jako my bereme rýmu. Mají prostě jiné žebříčky hodnot, a povrchní věci pro ně nejsou tak důležité. Měli bysme před nimi všichni smeknout. Právě proto by kniha měla sloužit i vidomým tak, abychom aspoň na chvilku proklouzli do jejich světa, proto je také text psaný jak Braillem, tak klasickým, nám tak známým, tištěným černotiskem.
Co ti bylo největší inspirací při hledání námětů pro jednotlivé hmatové listy?
Největší inspirací byli právě sami nevidomí, jejich reakce na ilustrace mi často dávaly další náměty. Bylo strašně fajn slyšet, jak na jednu ilustraci reaguje jinak nevidomý a vidomý, každý v tom vidí něco jiného. Také mě poháněla dopředu radost, kterou z toho měli. Celkově mi bylo inspirací moderní umění, v podstatě jsem přetransformovávala pocit z některých děl do abstraktních tvarů. V některých ilustracích jsem se inspirovala hravostí a ilustrace rozhýbala, čtenář si tak může sám vytvářet svůj obraz. U dalších ilustrací jsem porovnávala světy vidomých a nevidomých.
Všimla jsem si z tvé dřívější práce, že kombinování různých materiálů je ti blízké. Neplánuješ téma publikací pro nevidomé dále rozvíjet?
Zatím nemám přímo vymyšlený konkrétní projekt, ale doufám, že se k této fajn práci ještě dostanu. 6) Je mezi osmnácti použitými materiály na stranách knihy některý opravdu atypický? Většinou se jedná o různé typy papírů s odlišnou texturou, ale takový můj nejoblíbenější materiál je pěnová guma. Nevidomé většinou v knize překvapil smirkový papír.
Na čem se chystáš v rámci svého studia dále pracovat?
Příštím rokem na jaře budu končit magisterské studium na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, takže právě pracuji na diplomové práci. Jelikož studuji obor Digitální design, tak je práce věnovaná tématu mobilní aplikace pro děti s poruchou učení.
Získala jsi cenu ředitelky Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Vítěz tohoto ocenění má možnost poskytnout své dílo k vystavení v rámci sbírek musea. Bude si moci návštěvník mezi ostatními exponáty prohlédnout i tvoji knihu Tráva roste?
Doufám, že ano. Byla bych moc ráda, kdyby si knížku mohlo přijít "osahat" co nejvíce lidí. Třeba i designérů, které by to mohlo inspirovat k vytvoření něčeho dalšího pro naše nevidomé spoluobčany.
Děkuji za rozhovor.
Květa Čulejová
