02.12. 2014
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2014_Marie Novotná
rozhovory
Rozhovor s oceněnou účastnicí letošního ročníku Národní ceny za studentský design. Marie získala cenu děkana Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni za svou knihu ilustrovaných povídek Raye Bradburyho Hrůza kouzel budoucích.
Kniha Hrůza kouzel budoucích byla tvou bakalářskou prací, proč sis vybrala právě Kaleidoskop Raye Bradburyho?
Na tuhle knížku jsem měla už delší čas spadeno, líbila se mi pro její nereálné světy a hlavně pro její obrazové popisy, které ve mně vyvolávaly chuť tvorby ilustrací. Prvně jsem chtěla dělat jako bakalářku objekt křížený s ilustrací, ale nakonec jsem usoudila, že by bylo lepší zakončit bakalářské studium ilustrace pořádnou knihou, tak jsem si vybrala Kaleidoskop Raye Bradburyho .
Práci jsi obhajovala pod vedení doc. ak. mal. Josefa Mištery. Jak se ti líbila práce v jeho ateliéru?
V ateliéru u pana Mištery nyní studuji druhým rokem a musím říct, že jsem během té doby zažila různé etapy jeho přístupu k nám studentům. Nejlepší zkušenosti jsem získala právě během práce na bakalářce. Bylo to asi tím, že už to byla serióznější práce, ne žádné "prváčkovské" cvičení a já i vedoucí jsme se o tom mohli bavit v jiných rozměrech a nezabývat se třeba základními otravnými věcmi.
Vybrané povídky jsi rozdělila do tří kategorií: horor, fantasy a sci-fi. Který žánr je ti jako ilustrátorce nejbližší?
No mě to vlastně baví úplně všechno, ale kdybych už to musela seřadit do nějakého žebříčku, tak bych volila fantasy, sci-fi a jako poslední horor. Na všechny tyto žánry se, myslím, dobře kreslí. Tak jsem se nezdráhala dát do bakalářky rovnou vše najednou.
Kniha je doprovázana akvarelovými ilustracemi, kolik jich v průběhu vzniku kníhy z tvé ruky vzešlo?
Zpočátku jsem měla představu totálně "voilustrované" knihy, takže jsem malovala a malovala a pak jsem třídila a třídila, protože ne všechno bylo použitelné. Celkem vzniklo asi 200 akvarelů. V knize jich je kolem 80.
Proč jsi zvolila pro fantazijní Bradburyho svět barevně úsporné provedení ilustrací i vazby - v černé a bílé resp. odstínech šedi?
Hned od začátku jsem věděla, že to musí být barevně úsporné. Prvním důvodem bylo, že jsem nechtěla čtenáře rozptylovat, jak barevně, tak i stylem ilustrací. Nechtěla jsem, aby byli svázáni nějakou mojí vizí. Podle mě si každý člověk při čtení textu představuje něco trochu jiného, tvoří si tak vlastní vizuální svět a to mi na vybraném textu přišlo zábavné a nechtěla jsem to bořit. Druhým důvodem bylo to, že jsem si nebyla jistá, jestli bych dokázala s barevnými akvarely dobře pracovat.
Publikace je otiskem jistého charaketristického stylu, hodláš ho ve svém magisterském studiu dále rozvíjet? Na čem v rámci studia právě pracuješ?
Určitě se hodám rozvíjet, ale netuším, v jakém stylu, ještě to hledám. Tvorba ilustrací v bakalářce mě opravdu bavila, ale ráda experimentuji. Takže kdo ví, co se mnou bude za rok a dál. V rámci studia máme zadanou hromadnou práci, což mi po pravdě moc nevyhovuje, takže to trochu flákám a více energie vkládám do své vlastní práce mimo školu. O to víc se těším na další semestr, kdy nám bude zadáno něco nového, skvělého.
Získala jsi Cenu děkana Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Co pro tobe toto ocenění znamená?
Jsem ráda, že se knížka někomu líbí, že měla možnost dostat se do rukou lidem mimo okruh mé rodiny a kamarádů. Kdyby nebyla v soutěži, tak by nejspíš skončila na dně šuplíku, tak jako některé povedené bakalářky mých spolužáků.
Děkuji za rozhovor.
Květa Čulejová
