10.11. 2014
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2014_Martin Pulicar
rozhovory
Rozhovor s nominovaným účastníkem letošního ročníku Národní ceny za studentský design. Martin Pulicar soutěžil s publikací mapující odvrácené tváře Brna Hic Sunt Leones.
Martine, tvoje kniha mapuje opuštěná a nepřístupná místa v Brně, která stojí mimo pole zájmu běžného návštěvníka. Jak jsi dospěl k jejich výběru?
Každé z těch míst má vždycky něco do sebe, ale ne všechny se dají popsat a ilustrovat tak, aby o nich vznikla nějaká ucelenější zpráva. Kniha mapuje nakonec desítku takových míst, za kterými stojí plastický příběh a vizuální doprovod. Odpadly tak místa, jejichž popis by se smrsknul třeba jen na suchý výčet historie a jejich genius loci by na fotkách zakrnělo. Na druhou stranu jsem taky nezařadil ty nejvíc známé areály jako třeba Vlněna nebo Zbrojovka, protože o těch už dávno psali jiní. Hic sunt leones se nesnaží plnit funkci kompletního seznamu. Je to výběr, který by mohl mít klidně pokračování. A dost možná donekonečna.
Tvoje práce často balancuje na hranici kartografického zobrazování a grafiky, kde se tento vztah k mapování a k využívání získaných informací ve tvé grafice bere?
Před grafickým designem jsem studoval kartografii. Právě spojení obou oborů je to, co mě baví nejvíc. Mapa je vizuální médium, které má ohromnou výpovědní sílu. I tady se s ní snažím pracovat tak, aby byl podtrhla charakter popisovaných míst a princip celé knihy.
Jaký byl tvůj osobní zážitek ze setkání s prostředím a lidmi, kteří vytváří skrytou tvář města, tak, jak ji ve své knížce představuješ?
Ta místa jsou dost individuální a každý je vnímá jinak. Na někoho kape ze stropu hnus a špína, na jiného dýchá ze stěn duch určité doby. Na mě tahle tvář města působí odjakživa pocitem absolutní svobody - každá návštěva je prolomení skořápky zakázané bubliny a objevování prostoru, který pro ostatní skoro neexistuje. Setkal jsem se tam třeba s člověkem, který pracoval 30 let na nádraží a teď pod ním bydlí se stovkama knížek v podchodě jako bezdomovec. Nebo s člověkem co si v dílně staví samopal aby na něj nemohli exekutoři... Když se člověk vydá do míst, kde nikdy nebyl, setká se tam vždycky s příběhy a lidmi, o kterých netušil, že existují.
Jaká byla odezva obyvatel těchto periferií na tvou, řekněme, „dokumentaristickou" činnost?
Přímo o knize jsem s nimi nemluvil, nechtěl jsem navazovat kontakt způsobem jako bych měl na sobě reflexní vestu „PRESS" a mikrofón v ruce. Klíč je v bezprostředním osobním kontaktu a skutečném zájmu o místo. To otvírá brány, které se jinak musí o kus dál přelézat. Jeden člověk mi půjčil 40 let starou kroniku, u druhého mám permanentní propustku na střechu, další mě nakonec s nadšením několik hodin ukazovali jak se řídí nějvětší nákladní nádraží...
Kniha je zabalena do černé neprůhledné fólie. Tato forma balení v sobě nese moment překvapení, ale ponechává knihu zároveň těžko identifikovatelnou. Pro koho je kniha určena? Kde bude k dostání?
Hic Sunt Leones není pro nikoho konkrétního. O snadnou identifikaci tady taky nejde - cílem není tyhle místa zviditelnit a usnadnit jejich přístup. Cílem je podání aspoň trochu trvanlivé zprávy o jejich často krátké existenci. Koho to zajímá mi je popravdě jedno. Vědomí, že tahle kniha nepodléhá žádnému průzkumu trhu, návratnosti původní investice, odhadu cílové skupiny a podobným věcem mě upřímě těší... Celkem sto výtisků knihy bude postupně schováno na nejrůznější místa po Brně, kde budou ležet dokud je někdo nenajde. Jinak několik kusů bývá nepravidelně k dostání v knihkupectví ArtMap v Brně.
Existují pro zájemce indicie např. jako v Geocachingu, dle kterých by mohli knihu ve městě najít, nebo jsou knihy skutečně ponechány svému osudu...? Budeš mít o těchto výtiscích nějaký přehled?
Knihy jsou, a postupně ještě budou, schované bez jakékoliv indicie. Knihu může náhodně najít patnáctiletá baletka nebo šedesátiletý řidič autobusu. Může ji nerozbalenou vyhodit do koše, nebo někomu dát. Jedna se najde hned druhý den, jiná zůstane na místě ležet několik let než do ní nateče voda... Nebudu mít přehled o tom, jestli knihy vůbec někdo našel a už vůbec kdo to byl. Původní myšlenku získávat zpětnou vazbu jsem smetl ze stolu. Uvědomil jsem si, že mě mnohem víc baví ten prvek absolutní náhody. Je to přece skvělý pocit objevit nečekaně něco zajímavého - taková odměna za zvědavost.
Na jaký projekt se dále chystáš?
Co se Hic Sunt Leones týče, mám v plánu pokračovat dalším dílem. Tentokrát ale k tématu odvrácené tváře města přistoupím z jiného úhlu. Chci popsat v podobném duchu vybrané putyky, cenové čtverky a nejhorší nonstopy v Brně. To jsou totiž taky bílá místa na mapách, kolem kterých zbytek města jen prochází.
Děkuji za rozhovor.
Květa Čulejová
