16.10. 2014
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2014_Patrik Antczak
rozhovory
Rozhovor s nominovaným účastníkem letošního ročníku Národní ceny za studentský design. Patrik Antczak se účastnil s didaktickou pomůckou Alfabeta.
Patriku, ve své práci se často zabýváš grafikou ve vztahu k dětem a jejich vzdělávání (viz. práce pro mateřské školy apod ....). Kde se toto směrování u tebe vzalo?
Myslím, že první impuls byl v době, kdy jsem byl na stáži ve studiu ilustrace na Warszawské ASP. Z krátké dětské říkanky Na Wyspach Bergamutach (Na ostrovech Bermudách) od Jana Brzechwy, se poté vyklubal celoroční projekt. Příležitost pracovat pod vedením mistrů ve svém oboru Zygmunta Januszewskiego a Moniki Hanulak, pro mě byla neopakovatelná zkušenost, která mi až nečekaně otevřela oči a nasměrovala právě směrem ubírajícím se k dětským divákům. Říkanka o osmi verších se mi tak rozdělila do série osmi plakátů s typograficko-významovou tématikou, které se poté seskládali dohromady, kdy tak v pozadí vylezl název celého básničky. V podstatě to byla obří mapa o 280x200 cm, kde si dítě může vybarvovat písmenka, která v sobě skrývala význam jednotlivých slov. Práce je k vidění na mých stránkách.
Pro koho je tvá kniha určena?
Alfabeta je určena především malým dětem, zhruba ve věku 6-7 let, k čemuž jsem se snažil přihlížet při nastavení obtížnosti, vymýšlení jednotlivých úkolů při vyváření písmene. Přesto je především pro všechny hravé duše, to na věku poté tolik nezáleží.
Tvůj sborník ilustrovaných pracovních listů „by měl sloužit dětem a učit je v dnešním předigitalizovaném světě nezapomínat na krásu a význam materiálu jako je papír". Jaký je tvůj postoj k vnášení digitálních médií do výuky dětí?
Abych řekl pravdu poněkud sporný, na jednu stranu mě oslovují pokroky skrze využití digitálních technologií ve výuce. Na straně druhé jsem si vědom toho, co nadměrné užívání těchto technologií způsobuje. Je tak důležité v dětech od útlého věku pěstovat kladný přístup i k těm tradičním a analogovým, haptickým zábavám, ke kterým si dnešní dítě už mnohdy těžko hledá samo cestu. Alfabeta je tak určitou krystalizací mých zálib a zájmů o hru, kreslení, lepení, stříhání jednoduše práci s papírem, ke kterému jsem měl od dětství vřelý vztah, možná i protože jsem nebyl tolik obklopen technologiemi, jako dnešní děti.
Dostal jsi na svou knihu již nějaký ohlas, třeba z řad malých uživatelů?
Velice mě potěšilo ocenění za mou diplomovou práci. Alfabeta dostala cenu absolventa MgA., což beru jako velice pozitivní začátek. Kniha je v současné chvíli ve fázi prototypu, tak si na ohlas od širší skupiny malých diváků musí ještě chvíli počkat. V rámci vývoje knihy jsem však uspořádal workshop s dětmi na základní škole Korunovační v Praze. Poprvé jsem tak měl možnost sledovat práci dětí a jejich schopnost chápat jednotlivé prvky. Měl jsem obrovskou radost z toho, že víceméně všemu rozuměly, že koncepce návodu fungovala a výsledek se podobal předloze. Jen těžko se dá popsat moment, kdy vidíte, že děti, jedny z nejnáročnějších diváků baví projekt, kterému jste věnovali tolik času, a nemávnou nad tím jen rukou. Fakt jen potvrzuje, že jsem si z workshopu nemohl odnést ani jednu ze zpracovaných ukázek, jednoduše protože si je děti chtěly odnést s sebou domů.
Na svém profilu píšeš, že jsi také vizuální umělec. Které aspekty tvé práce toto zařazení zahrnuje?
Především interakce, která se stává pro řadu mých prací sjednocujícím prvkem. Také určitá forma vizuální komunikace skrze měřítko, textovou informaci apod. Časem se doufám v mých komerčněji zaměřených projektech objeví např. i další média jako zvuk. K tomu jen můžu ještě říct, že začátkem příštího roku budu mít možnost být účastníkem výstavy na téma AKCE- REAKCE, kde bych se měl zabývat právě výše zmiňovaným, tedy hrou s vizualitou objektu spojenou se zvukovou stopou. Tak doufám, že vše dopadne podle představ.
Co je ti při práci největší inspirací?
Asi jako pro každého to mohou být vlivy, které se obtisknou do naší paměti, vizuální hříčky každodennosti. Dennodenně jsme obklopováni inspirací, všímám si tvarů architektury, struktur v přírodě, inspiruje mě i hodně svět zvířat a různá náhodná městská zátiší, a protože se zaměřuji i hodně na charaktery postav, z toho důvodu rád pozoruji tváře kolemjdoucích, různé situace. Při práci samotné je pro mě osobní inspirací však hlavně hudba nebo i mluvené slovo, která mi pomáhá a inspiruje tou správnou cestou, udrží tématiku na svém místě.
Co pro tebe znamená nominace v rámci Národní ceny za studentský design 2014?
Samozřejmě, že by mě velice potěšilo, kdyby se Alfabeta umístila ještě výše, každopádně si nominace jako takové velice vážím. Je to v podstatě další důvod k tomu, věřit, že má práce má cenu protože je hodnocena odbornou porotou. Je to pro mě jedním z důkazů, že má práce směřuje tím správným směrem v oblasti, které se věnuji.
Děkuji za rozhovor.
Květa Čulejová
