11.12. 2014
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2014_Petra Roubalová a Matěj Hanauer
rozhovory
Rozhovor s oceněnými účastníky letošního ročníku Národní ceny za studentský design. Ocenění Excelentní studenský design letos získala dvojice Petra Roubalová a Matěj Hanauer za vizuál pozvánek pro brněnskou galerii TIC.
Vizuální styl pro Galerii Tic nejsou Vaším prvním společným projektem, na kterém jste společně s Pal'o Snohem pracovali. Kde a kdy vznikla Vaše spolupráce?
Matěj: První společná práce, která vylezla z tiskárny, měla svůj web a nezůstala jen na papíře zavěšená u někoho z nás doma, bylo zpracování výstavy
S-FLUX.
Pro mě ale spolupráce začala už na tom nejzazším začátku ze všech. Hlásil jsem se na FaVU rovnou z gymplu, nikoho neznal a na přijímačkách narazil na Slováka v „džínsce", kterej z desek vytahoval vektorový obrázky vlaků počmáranejch nápisama Mečiar. Dělali jsme úplně odlišný věci, nikdy nic dohromady, ale pojil nás zájem prozkoumávat a bavit se o oboru, pro který jsme se rozhodli a nic moc o něm nevěděli. Náhodou, jménem Klára s Marií, jsme se s Pal'em ocitli na stejném bytě. Tam se jednou objevila i Peťa, která tam přespávala při přijímačkách a děsně se styděla.
Petra: V zásadě jsme se všichni potkali v ateliéru grafického designu Václava Houfa, odkud jsme také docela rychle utekli. Já do nově vzniklého ateliéru Mikuláše Macháčka na FaVU, Matěj k Petrovi Babákovi na UMPRUM a Pal'o k Pavolovi Bálikovi na VŠVU do Bratislavy. Moje spolupráce s Pal'em vznikla ještě o chlup dříve. V druhém ročníku jsem dostala možnost pracovat na katalogu diplomantů FaVU, kde jsme společně zkoumali a snažili se zvizualizovat, jak moc bavilo absolventy studium na škole.
Jak probíhá kooperace a souhra tří grafiků? Jste vždy na stejné umělecké vlně?
Matěj: Je to stejný jako na serfu. Všichni čekají ve stejný vodě na tu pravou vlnu. Když přijde, vždycky někdo zabere první / nejvíc / nejrychleji. Ten, kdo takhle nastoupí, většinou vlnu sjíždí. Někdy se na ní ale dostane lidí víc...
Petra: Jes, to se stalo u několika projektů, jeden přijde s hlavní myšlenkou, kterou ostatní doplní. Ale převážně se podílíme všichni na té části, kdy se to vymýšlí, a pak to třeba dva z nás dojedou, poňuňaj a ten třetí řeší další práci. Je to výhoda právě té trojice, vždycky může jeden "odpadnout" makat na svém projektu třeba do školy a zbytek party to stále zvládá.
Pracujete pod hlavičkou studia DIP. Co pro vás znamená tato zkratka a práce pod vlastní značkou?
Matěj: Za zkratkou se příliš hlubokých významů neschovává. Jedná se ale o název naší první, opravdu společné práce. Nazvali jsme tak novino/plakát, který měl prezentovat práce lidí, kteří jsou stále na školách, a jejich práce nás zajímá. Provedením i formátem to dnes považuji za supernaivitu, ale v ten moment to pro nás znamenalo hrozně moc.
Petra: Tenkrát jsme se do toho docela ponořili. Oslovovali jsme kámoše z různých koutů, třeba Plzeň, Olomouc, Praha, Zlín, Bratislava, které jsme dlouho neviděli nebo nás zaujali a chtěli otisknout jejich práce. Dokonce jsme jedno číslo naplnili a bylo domluveno pár dalších do následujícího. Název pro noviny nám tenkrát v hospodě vymyslela kamarádka a spolubydlící Klára Břicháčková.
Jaké je Vaše propojení s Galerií Tic?
Matěj: Slovu propojení asi nejvíce odpovídá fakt, že Pal'o chodí už tak 65 let se Zuzkou (kurátorka galerie TIC). Ten zbytek je prozaičtější. Plakáty, katalogy, věci na papíru i obrazovce. Samozřejmě vše se stejnou romancí, jako do toho vkládá Pal'o.
Petra: Je to prozatím naše nejdelší spolupráce s institucí. Hlavní kurátorkou galerie je Marika Kupková, která má prsty i v dalších kulturních projektech Brna. Díky ní jsme se dostali třeba k realizaci mezinárodního festivalu krátkých filmů B16 a dalších... .
V soutěži jste prezentovali pozvánky pro nadcházející výstavní sezónu, má Vaše práce pro brněnskou galerii větší přesah?
Matěj: V soutěži jsme ukázali pozvánky z roku minulého. V současné době finišujeme sérii pozvánek z roku letošního. Stejně jako vloni, jsme do vizuálu chtěli dostat prvek, který jen tak neovlivníme. Stanovit rámec a se správnou dávkou nervozity čekat, zda nás okolnosti mile překvapí, nebo donutí trhat si vlasy. Necháváme pro každý výstavní blok vytvořit věštbu. Kartářky, numeroložky, cikánky, křišťálové koule, kávová sedlina... Věštby chladně kalkulované matematickými programy i ryzí procitnutí.
Petra: ...prvek, který jen tak neovlivníme. A právě z toho kurátorky byly občas mírně ve stresu. Amarilis jsme fotili vždy před začátkem nadcházejícího výstavního bloku, tedy jednotlivé růstové fáze se podřizovaly načasování výstav. Tak jsme propásli třeba úplný výkvět nebo téměř zahynutí. Je to jenom květina, ale v tu chvíli byla tváří galerie. Tak jako vloni to byl trochu stres a zábava, tak i letos to je zvědavost a strach z negativních proroctví.
Místa vašeho působení jsou Praha-Brno-Bratislava, přesto se mi zdá, že těžištěm vašich projektů je Brno. Je to dáno obecně větším zaměřením Brna na grafiku, nebo to má jiný důvod...?
Matěj: Co se týká společného fungování, je to čistá matematika. Jezdit z Prahy do Bratislavy nebo opačně je docela pruda. Takže Brno, jako střed osy vychází jako správný kompromis. S ohledem na práci je to asi tím, že jsme nějakou dobu byli v Brně všichni tři. Jestli je Brno na něco zaměřené, tak spíš na divoký večírky a hezký holky, než na grafiku.
Petra: Za těžiště se dá považovat FaVU, která měla zájem o spolupráci, ať už to byl Honza Zálešák, se kterým spolupracujeme dodnes, nebo Jana Kořínková a spolupráce na sborníku Lesná. Ale hlavně! V Brně jsme měli svůj první ateliér, společný pracovní prostor s dalšími studenty. Byl ve sklepě, malá okna, nocovky a boxovací pytel...
Jaké jsou vaše společné další tvůrčí plány? Na co se můžeme od vás těšit?
Matěj: Předbíhat by se nemělo, ale je už načase si na sebe uplést bič. Tak alespoň částečně - už dlouho, předlouho se chystáme vypustit na světlo světa písma, která vznikají především v Pal'ovo režii.
Petra: V Pal'ovo režii, na samotě, pod štíty Tater.
Co pro vás ocenění Excelentní studentský design ve vaší profesní dráze představuje?
Matěj: Máme teď v regálu dvě nové dřevěné kostky, ze kterých se odlepuje štítek a sepisujeme náš první rozhovor.
Otázka na závěr... jaký je osud na pozvánkách zobrazované květiny, v galerijním prostředí pěstěné?
Matěj: Popravdě netuším.
Petra: Doufám, že je dál vystavena na okně a odolává Zuzčinu kocourovi, který měl v oblibě na ni útočit.
Děkujeme za rozhovor!
Já děkuji oběma!
Květa Čulejová
