20.10. 2014
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2014_Rozálie Vašíčková
rozhovory
Rozhovor s nominovanou účastnicí letošního ročníku Národní ceny za studentský design Rozálií Vašíčkovou. Rozálie soutěžila s návrhem vizuální identity Divadla D21.
Rozálie, tvůj návrh vizuální identity pro pražské Divadlo D21 je úspěšně realizovaný projekt, jak ses k této spolupráci dostala a jak pokračuje?
Paradoxně jsem to na začátku neměla dělat já. Kamarád herec požádal o spolupráci mého drahého. Nevzal to však moc vážně (ne, že by to muselo být zrovna „vážné"). Neustále jsem mu návrhy připomínkovala, až ho to asi přestalo bavit a postupně jsem tedy nastoupila já. Udělala jsem první skici a odprezentovala v divadle. Čekala jsem nějakou tu oponenturu a trochu toho dohadování, ale celkem bezproblémově jsme si ujasnili základní prvky vizuálu. Kategoricky odmítali jakékoliv opony, masky a podobné divadelní prvoplány, což mi vyhovovalo.
No a spolupráce pokračuje dosud. Někdy je to náročné. Nestíhá se, překopává, mění... Ale je to vlastně moje „dítě", takže jsem trpělivá.
Zpracováváš pro divadlo veškeré grafické prezentace, jsi častým návštěvníkem?
Občas až přespříliš častým... Beru si navíc i provozní služby (pokladny, dozory, inspice). Snažím se komunikovat s návštěvníky. Nenápadně i nápadně z nich dostávám zpětné vazby. Následně to dle uvážení zapracovávám. Ráda se účastním samotných zkoušek nových inscenací. Pomáhá mi to přemýšlet nad formou programu, informační zkratkou... Prostřednictvím divadla jsem se seznámila se spoustou zajímavých lidí. Díky této spolupráci jsem měla i tu čest podílet se na samotném vzniku inscenace a to formou scénografie.
Pro jakou incenaci jsi scénu navrhovala?
Můj první zářez se jmenuje Ortel. Propojuje se v něm osobní život Franze Kafky s několika jeho díly. Taková obsahová a vizuální koláž. Co se scény týče, tak to byla spíš forma spolupráce, jelikož poměrně dost věcí jsem vymýšlela dohromady s režisérem, a pak se starala hlavně o zhotovení. Kostýmy jsem zase dávala do kupy s kamarádkou. Každopádně doporučuji.
Druhá moje zkušenost se scénografií je interaktivní pohádka Jak byla vosa Marcelka ráda, že je. Vychází to z knihy Michala Čunderleho a je to o invalidní vose. A to mě taky dost bavilo. Sice jsem na tom nechala několik bezesných a hodně propracovaných nocí, ale tak to asi má trochu i být.
Styl, který jsi pro grafiku divadla zvolila je jednoduchý a hravý. Co ti bylo inspirací?
Jednoduchost vychází taky hodně z možností reprodukce. Dost věcí se jede jen z A4 laserovky a ta má omezení fakt dost. Samotné logo lze jednoduše stříknout přes šablonu nebo provizorně vytvořit z gaffy (v divadle je to nejdůležitější předmět, taková ta třeba černá páska, kterou zalepíte tlamu i kajmanovi). Linka je takový pojící prvek. Baví mě si s ní hrát. A hraju si opravdu ráda.
Ohledně inspirace nedokáži odpovědět věcně. Podněty beru úplně všude.
Není to tvůj první profesionální projekt, mohla bys nám představit, co už máš „profesně za sebou"?
Profesně toho za sebou zase tolik nemám. Z větších projektů bych zmínila například vizuál divadelního (zase divadlo!) DAMU festivalu Zlomvaz 2013. Bylo to velmi intenzivní. Kromě loga a materiálů kolem jsem upravovala i každodenní časopis (skoro čtyři dny jsem nespala). Rozhodně se ale nechci začlenit do kolonky „divadelní grafik".
Jinak namátkou několik festivalů, akcí, pár logotypů, nějaká ta knižní úprava, ale třeba i svatební oznámení (ahoj Báro a Honzo!).
Na čem v současné době pracuješ?
Nečekaně vlastně neustále na divadle. Pořád je co dělat a co předělávat (přece jen jsem koncept nevymýšlela zrovna včera a společně s vývojem mého pohledu na svět se mění logicky i vnímání grafiky). Zároveň pracuji na vizuálu jedné knihy, řeším dekorace do dětského interiéru, studuji podklady k připravované inscenaci (sháníme bažantí peří, nemáte někdo?) a taky třeba už celkem dlouho vyrábím obal na jedno CDčko (omluva veliká).
Do letošního ročníku soutěže Národní cena za studentský design se přihlásila řada prací, co pro tebe nominace znamená?
Moc mě to samozřejmě těší! Je fajn zjistit, že to někoho zajímá nebo dokonce i baví. Děkuji škole, že mě vyslala a děkuji všem, co pomáhají.
Děkuji za rozhovor
Květa Čulejová
