26.02. 2009
Rozpaky nad Republikou
Recenze
Republika Národní muzeum do 15. března
Jímána rozpaky nad výstavou Republika, jež podle mého soudu podlehla na jedné straně jakési roztříštěnosti, klipovitosti a na druhé úporné zdánlivé doslovnosti, podtrženými nejasnou orientací v prostoru, přiznávám, že jsem ani po druhé návštěvě plně nepochopila záměr a poselství, které má tlumočit. Kostým postřeleného následníka rakouského trůnu a jeho choti (včetně stop krve na čemsi, jak výslovně zmiňuje popisek!!!), ale i Mnichovská dohoda se tak ocitají v roli reklamního taháku - také tak jsou mediálně propagovány. Za nejucelenější pokládám část věnovanou odboji, avšak i zde se poněkud nepřehledně mísí události předcházející vzniku a zániku státu. Jakkoli se mohu mýlit, a oceňuji snahu přiblížit tak zásadní politické zvraty i atmosféru doby, zdá se mi, že přípravě výstavy Republika nepředcházela dostatečná průběžná diskuse mezi jednotlivými subjekty - autory, komisařem, odbornými spolupracovníky, odbornými recenzenty, supervizory a architekty. Snad žádné, byť sebedůvtipnější architektonické řešení pak nemůže v rámci prostorového omezení skloubit nesourodý, někdy možná až náhodný výběr a nadměrný počet exponátů (méně bývá více). Zřejmě by si takto koncipovaná přehlídka zasloužila jiný, větší a jinak utvářený prostor. To, že ode dne otevření 28. října 2008, tedy k 90. výročí vzniku státu, nebyl až do Vánoc k mání katalog, je více než zarážející - prý se objeví v novém roce - že by i jej postihlo osmičkové prokletí?
V oddílu město a venkov postrádám u fragmentů veřejných i bytových interiérů přesnější datování, zařazení do kontextu a podrobnější popis. Popis Architektura I, II (?) považuji za nedostatečný - vzhledem ke stavebnímu ruchu v období první Československé republiky. Jakoby v té době nevznikly nové a i v zahraničí oceňované moderní školní budovy, nemocnice, ústavy sociální péče, sanatoria atp., obytné stavby od výjimečnějších přes běžné, avšak kvalitní s malými byty po domy s byty pro chudé, jež však nepostrádaly přiměřené vybavení. Na promítacím plátně se sice některé objekty objevují, ale bez komentáře a v rychlé smyčce. Toto téma by si zasloužilo samostatnou výstavu.
Přesto, ačkoliv jsem přesvědčena, že interiéry nebyly hlavním tématem výstavy, stojí za zmínku, zejména ve Stolařském magazínu. Známý „červený soubor" - Nábytek jídelní Jana Vaňka z let 1928–1929, představený na nedávné výstavě v Brně - bez bližšího popisu; dtto Souprava sedací funkcionalistická, Antonín Mádl - dvě křesla a stolek v kombinaci dřeva a kovové trubky a volně vloženého čalounění, v místě područky jako návlek na trubce. Kuchyně venkovská, nedatovaná ani v rozmezí desetiletí, ale bez kamen!!! Nábytek z dělnické kolonie v Podlesí na Mostecku vycházející z lidového (misník, truhlička, lavice, stůl, židle) - jemu příbuzný nový včetně uměle vyrobené odranosti dnes koupíte jako „autenticky venkovský". Pokoj pro psychiatra Antonína Heverocha od Jana Kotěry z roku 1919 - spíše fragment jídelny upoutá nejen dynamicky utvářeným příborníkem, ale třeba i pohozeným polštářem od Marie Teinitzerové a několika dalšími doplňky... Židle dřevěná od Jana Zázvorky, určená do Národního památníku na Vítkově působí jednoduchým, ušlechtilým tvarováním a područkami vycházejícími ze zádové opěrky, podobně jako (Rondokubistické) hodiny od Josefa Gočára či křeslo na nákresu od Pavla Janáka a mnohé jiné artefakty.
Fragmenty kavárny, hospody, kostela, školní třídy - opět jen rámcově popsané - samozřejmě, že pro později narozené a v jiném prostředí se pohybující laiky mohou být všechny exponáty překvapivé a zajímavé. Jen nevím, zda návštěvníci neodcházejí poněkud dezorientováni (Gottwaldova podobizna nedaleko Švehlova křesla?) - mohou si ovšem představovat jak se vítězilo Bedřichu Syrovátkovi na dřevěné kanoi a odplout tak do říše snů o demokratickém státě, jakým přes všechny peripetie byla Československá republika v meziválečném období.
Ivana Čapková
Více na www.cittadella.cz/repu/
Převzato ze Stolařského magazínu www.stolmag.sk
