29.11. 2018
Rozvohor s vítězkou Národní ceny za studentský design * JUNIOR Denisou Váňovou
rozhovory
Přinášíme rozhovor s vítězkou Národní ceny za studentský design * JUNIOR, kterou je Denisa Váňová ze Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí. Denisa vytvořila katalog k výstavě svých vlastních prací Srůst [ jsme_stroje:stač._opravit].
Kdo je Denisa Váňová?
V současnosti jsem studentka Fakulty designu a umění Západočeskéuniverzity v Plzni, studuji obor Ilustrace grafika. Předtím jsem studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Ústí nad Orlicí grafický design, kde vznikla i maturitní práce, která byla v soutěži oceněná.
Jakémáš pocity po udílení cen? Jakou máš radost z výhry?
Moje reakce ve chvíli vyhlášení bylo totální překvapení. Bude to znít asi jako klišé, ale opravdu jsem to nečekala. Až se uvidím s lidmi, kteří mě při práci podporovali, určitě jim chci poděkovat, protože ve mě věřili, a to je asi to nejvíc, co člověk při práci potřebuje. Jinak si tento pocit užívám, protože je to moje první velká výhra. Mám vážně velkou radost, kterou si ale začínám uvědomovat až teď, s odstupem času, kdy už odeznívá šok. :-D Je to pro mě zkušenost a zároveň i další nakopnutí, motivace.
Proč ses rozhodla zpracovávat toto téma? Myslíš si, že se od sebe už člověk a stroj nemohou oddělit?
Stroje a technika jsou pro mě symbolem dnešní společnosti. Celá práce je reakcí na mechaniku v životě, na všechno mrtvéa studené. Chtěla jsem vyjádřit, že srůstáme nejen myšlenkami přilepení k mobilům či počítačům, ale že se stroje stávají už doslova naší součástí, že s námi žijí na této planetě ve vzájemné"symbióze". Poslední dva roky na střední jsem se neobešla bez práce na počítači (což se dá čekat při studiu grafického designu), na počítači jsem trávila tolik času, že začaly přicházet otázky, kterémě nasměrovaly k tomuto tématu.
Myslím si, že dnes v této realitě je téměřnemožnéod sebe člověka a stroje oddělit. Možná především proto, že stroje nám zjednodušují život, a nikdo přece už svůj natolik komplikovaný život nechce komplikovat ještě více. Ale ve skutečnosti si komplikujeme život právě tímto zjednodušováním.
Je pro tebe toto spojení (člověk a stroj) spíše pozitivní nebo negativní?
Mě tohle spojení především fascinuje, ale je to něco mrtvého (mrtvého v tom smyslu, že podle mě nelze do svého života začlenit tolik mrtvých věcí, jako jsou stroje a vůbec všechny lidskévýrobky, aniž bychom tím vlastně tak trochu nezabíjeli nebo neutlačovali to živé).
Co bys chtěla, aby si divák z tvojí práce odnesl?
Pro mě by byl velký úspěch už jen to, že by se nad mou prací zamyslel. Zamyslel se nad našim neustálým růstem a spěchem. A připomněl si opravdovost a přirozenost života. :)
Děkuji za rozhovor.
Katrin Bittnerová
