22.12. 2015 - 07.02. 2016

Sakrální prostor

Výstavy

Na tři desítky kaplí, kostelů a drobných staveb představuje až do 7. února pražská Galerie Jaroslava Fragnera na výstavě s názvem Sakrální prostor.

Podobně jako známé chrámy z období gotiky nebo barokní kostely dokážou i současné realizace zpomalit a ztišit návštěvníky-pozorovatele. Tvůrcům však často stačí jen minimalistické prostředky a – světlo.  Současná sakrální architektura nepotřebuje být okázalá navenek. To podstatné se odehrává uvnitř.

Nekonečnost ztvárněná kompozicí obkladového kamene. Zúžený průhled k nebesům. Kontemplace propojením vnitřního prostoru a okolní přírody. Světlo pronikající do očí a mysli účastníků mše... Pod působivými realizacemi jsou podepsáni známí evropští architekti jako Mario Botta, Peter Zumthor, Fernando Menis anebo studio Marte. Marte. Českou republiku reprezentují (často cenami ověnčené) objekty ateliérů Kuba&Pilař architekti či Kamil Mrva Architects. Trojice kurátorů Dan Merta, Filip Šenk a Jakub Fišer vybrala kaple a kostely postavené za poslední čtvrtstoletí po celé Evropě. A přibližuje je prostřednictvím modelů, fotografií a videoprojekcí.

 

Známý kritik a teoretik architektury Kenneth Frampton se kdysi ostře vymezil vůči přílišné spektakularitě části současné architektury. Poukázal na přebujelou plastičnost, která se nepropisovala do vnitřního prostoru. A pro běžného uživatele byla nepřehledná, matoucí. V rámci debaty o soudobé architektuře podrobil kritice ty stavby, jejichž tvůrce více zajímá mediální prezentace a nikoliv artikulace prostoru a jeho funkčnost.

 

Realizace kaplí a dalších staveb s duchovním nábojem, které soustředí výstava Sakrální prostor, si na nezájem médií povětšinou nemohou stěžovat. A přesto se jejich tvůrci vydali opačným směrem než Framptonem odmítaný tzv. Bilbao efekt (dle muzea v Bilbau od Franka Gehryho). Je to právě interiér, který promlouvá k pravidelným či nahodilým návštěvníkům nejsilněji.

 

Na výstavě Sakrální prostor se potkávají skutečné hvězdy evropské architektury s autory, jejichž jména mnozí návštěvníci uslyší možná poprvé. Spojuje je až scénografická práce se světlem, obvykle přirozeným, přímým nebo nahlíženým prostřednictvím krajiny. A dopad světla na zvolený materiál a jeho kompozici tak, aby byl uživatel vybídnut k emočnímu prožitku navštíveného prostoru.

 

 

Na návštěvníky Galerie Jaroslava Fragnera čeká na třicet kaplí, třicítka rukopisů a platforem k rozjímání. Cukrowicz Nachbaur architekten v horské kapli v rakouském Andelsbuchu nebo Local architecture & Danilo Mondada v provizorní kapli pro diakonii v St. Loup ve Švýcarsku obložili cestu k duchovní zkušenosti dřevem v téměř plastických kompozicích. Až gotické principy se zřetelným vyústěním v nekonečnosti je možné seznat v Kapli ekumenického umění sv. Jindřicha ve finském Turku od Sanaksenaho Architects.

 

Naopak Fernando Menis v kostele sv. Vykupitele na Tenerife či Ao-architekten v Horské kapli na rakouském Stubaier Gletscher upřednostnili strohý, materializovaný beton. Ostře vymezuje duchovní prostor a nabízí plochu pro světelnou hru. K symbolické dokonalosti je spojení syrového, hrubého materiálu a slunečních paprsků dovedeno v Pohřební kapli realizované dle návrhu Marte.Marte v rakouském Batschuns. Světelný pruh zde tvoří neoblomnou hranici mezi životem a smrtí.

 

---