Design Cabinet CZ

02.03. 2015

Schránka pro tělo, duši a vzpomínky

Design v souvislostech

Funerální design

Před časem byla vypsána soutěž na téma funerálního designu - návrhu náhrobku nebo urny. Vzhledem k tomu, že jsme v roce 2004 pořádali ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze velký projekt a výstavu Schránka pro tělo, duši a vzpomínky, které se k tomuto tématu v širokém konceptu pojily, vrátíme se k němu na našich stránkách v několika článcích.

Lenka Žižková

O projektu Schránka pro tělo, duši a vzpomínky

Určitě nejsem sama, kdo se rád prochází po hřbitovech. Tyto oázy ticha, klidu a míru vypovídají hodně o lidech, kteří kdysi nebo zcela nedávno ještě žili, o národech, jejich kultuře a postoji k smrti a uchovávání vzpomínek, o náboženství, víře i zvůli, o řemesle kamenickém i zahradním.
Navštívila jsem hřbitovy velké i malé, kamenné jako města i zelené jako louky a lesy, tiché i rušné jako městská doprava, katolické, protestantské, židovské, pravoslavné, muslimské, na severu Evropy, středoevropské i středomořské, asijské i americké. Ze všeho nejvíce se mi nakonec líbí naše malé hřbitůvky na kopcích za vesnicemi, které zdálky bílým kostelíčkem či kaplí „svítí" do kraje a po vzdušném proudu tiše jako vánek vzkazují všem, kdo je míjejí - užívej si života, neboť i ty sem jednou budeš patřit.

Nelibuji si v myšlenkách na smrt, nicméně jednou jsem se musela zeptat sebe sama, jak chci být pohřbena. Vnitřní odpověď zněla „žehem" a popel potom rozprášit po polích, lukách a lesech v kraji, který mi přirostl k srdci, ačkoliv není rodný. Ať ten můj prach naposledy něčemu poslouží a půdu pohnojí. O můj hrob by se nikdo nestaral, protože jsem rod o potomky nerozšířila.Také vím, že bych nechtěla, aby někdo nad mou smrtí truchlil, nýbrž aby se sešli lidé, s nimiž jsem si měla v životě co říci a vyprávěli si, co všechno jsme společně prožili. Bylo toho hodně a bylo to veselé, měli by se smát a v dobrém vzpomínat. Ale je tohle vůbec u nás možné?

Otázek a témat přibývalo, odpovědi nalezené v terminologii zákona o pohřebnictví nahání běžnému smrtelníkovi husí kůži (i když je jasné, že každá společnost podobný zákon mít musí). Shoda náhod tomu chtěla, aby se setkalo více lidí, kteří si kladou podobné otázky. Další shoda náhod mě spojila s architektonickou kanceláří Romana Kouckého, který se jako člověk i architekt podobně rozloučil s někým, koho jsme měli všichni rádi. To rozloučení rezonovalo s mou představou odchodu z tohoto světa i „rozlučkovým" rituálem. Nikdy jsem se o historii pohřbívání nezajímala, ale ve skupině, kterou téma zaujalo, a začala výstavu připravovat, vznikla potřeba ohlédnout se dozadu, abychom mohli předvídat. Zrodilo se zajímavé seskupení lidí různých oborů a různého věku, kteří začali hledat ve všem, co u nás je o této problematice dostupné.

Oslovila jsem desítky výtvarníků, designérů a umělecké školy, zda by se nechtěli projektu zúčastnit. Obávala jsem se posměchu, výsledek mě však příjemně překvapil, o čemž se budou moci návštěvníci V. přehlídky českého a zahraničního designu v Národní galerii přesvědčit. Na štěstí nejsme v našich úvahách sami, na štěstí je nás více a možná se podaří přijít na pohřebnický trh s něčím, co bude akceptovatelné pro všechny.

Přesvědčila jsem se o tom v Itálii, na uznávaném a luxusním mezinárodním salonu nábytku, kde jsem v pavilonu odvážných mladých designérů Salone Satellite nečekaně objevila koncept Capsula Mundi. Představuje nový pohled na pohřbívání do země - mrtvý je namísto do rakve položen do vypáleného hliněného vejce. Před smrtí si vybere semínko stromu, který je mu milý. Poté, co se hliněné vejce zasype zemí, umístí se vybrané semínko na jeho vrchol. Vyroste strom, stromy, háje, lesy... (Tento objekt jsme rovněž v Praze představili.) Vzhledem k tomu, že se nedochovaly snímky z výstavy, je možné prohlédnut si tento objekt Itala Raoula Bretzela a Venezuelanky Anny Citelli na: http://www.cremationresource.org/wp-content/uploads/2013/03/capsuli-mundi.jpg
http://www.funeralcommunity.com/en/blog/article/5589
http://www.capsulamundi.it/

Náš projekt jsme nazvali Schránka pro tělo, duši a vzpomínky, aby se nad problémem mohli designéři zamyslet v celé šíři možných úvah a nebyli vtěsnáni pouze do jediného daného klišé, materiálu, tvarosloví apod.

Čtenář těchto řádků či návštěvník výstavy jistě pochopí, že se na tento projekt nepodařilo získat žádného sponzora, ba ani grant. Kdo by se o smrt či o schránku pro tělo duši a vzpomínky zajímal?
Viz také: http://www.designcabinet.cz/funeralni-design

Lenka Žižková
Převzato z katalogu V. přehlídka českého a zahraničního designu, art & interior, 2004