14.12. 2015
Seznámila jsem se s jělěny
Recenze
Najít v knihkupectví knížku, kterou si zamilujete, jen co ji uvidíte, a po přečtení prvních stránek s ní máte vážný vztah, se podaří jen málo kdy. Občas má ale člověk štěstí a knížka Jělěňovití byla přesně tento případ, ta láska na první pohled
Její mechově zelená obálka byla kouskem lesa někde na palouku, kde se třpytila ranní rosa stříbrného nápisu a z dálky mezi mohutnými kmeny stromů, vynořovala se vznešená bytost jako mlhavá iluze a dívala se přímo na mě, do mých oči. Když jsem ten malý-velký svět Jělěnovitých vzala do rukou (zabořila jsem ruce do mechu) a přejela prsty jeho název (cítila jsem cesty kapek), objevily se za stromy další postavy, vystupující z tmavě modrých stínů. Jejich linky se prolínaly s ranní mlhou a čím blíže mi byli, poprvé v životě, seznámila jsem se s jeleny.
Petr Nikl, který tento svět jelenů napsal, namaloval ale také nazpíval (knížka obsahuje i cd), by to samozřejmě nezvládl bez jelenů samotných, neboť Kdyby jeleni nic nepsali, věděli bychom o nich prd. O tom, jak ale jeleni píšou a o čem že to vlastně píšou, je až druhá část knihy. První část, nazvaná O paroháčích, představuje něco mezi kozorožcem, buvolem a laní, rohatým tuleněm a pa pa pa pa pa pa pa pakoněm, prostě jelena, ne jelena ale jelena, protože není jelen jako jelen je jelen je jelen je jelen je je lenje je lenje je lenje je len jeje len jeje len jeje len je... a teď jsem z toho jelen. Představuje prostě jeleny, kteří čekají na stvoření pod kmeny stromů.
Druhá část, Co píšou jeleni?, jsou sesbírané rukopisy a malůvky jelenů, vyprávějící příběhy, ze kterých se dá stejně hezky vyčíst, co za jelena napsalo onu zprávu.
Podnázev knihy, lesní lyrika, napovídá, s jak křehkým a krásným světem se setkáme.
Děti se prochází v těchto krajinách, které jsou nám dospělým jen jakýmsi oparem naši vlastní dětské fantazie, zcela přirozeně, stejně jako Petr Nikl. Díky němu si na tyto světy můžeme rozpomenout i my a povídat si v lese s jeleny.
