26.06. 2023
Šikanu mohou zažít i učitelé od žáků či studentů
Design v souvislostech
Českými médii hýbe případ odchodu významného pedagoga Jiřího Černického z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Své závažné důvody velmi přesvědčivě popsal v dopise, který zveřejňují média: https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-politalk-na-umprum-koncim-mladi-umelci-jsou-casto-pod-vlivem-hyperkorektnosti-rika-vytvarnik-a-pedagog-cernicky-40435357
Kdyby šlo o téma umění, česká média by jej považovala za nezajímavé. Šikana je však obecným problémem, který je aktuálně se zájmem sledován veřejností již delší dobu. Ponechme nyní stranou všeobecně známé drzé chování pubertálních žáků vůči učitelům na základních školách nebo učilištích. Tady jde o násilí sofistikovanější, zákeřné, proti kterému se často vinou absence jasných etických kodexů a seriózně složených etických komisí nedá bránit. Máme tu sice soudnictví s velmi důsledným systémem prokazování viny, možností obhajoby pomocí právních odborníků a respektovaným zásadním principem presumpce neviny, ale to se nemůže takovými problémy převážně zabývat, protož by se rychle zahltilo a bylo nepoužitelné pro mnoho zásadních kauz.
Podstata problému souvisí s nárůstem módy hyperkorektní komunikace, o níž sociální psychologové vědí, že je nepřirozená, formální a musí být posuzována s velkou životní zkušeností, nadhledem a ve spolupráci s odborníky typu psycholog, filosof zabývající se etikou apod. Namísto toho zde dominují jednostranné názory genderových studií a feministek bez komplexního generačního zastoupení.
Konkrétní příklad, který Černický popisuje, je obecně významný nejméně ze dvou důvodů. Pedagog má pravdu, že umění je oblast, která se neobejde bez realistického velmi ostrého tříbení názorů, jinak výuka vede k degenerované zkušenosti, která je jednou z příčin nedostatečné filosofické hloubky většiny dnešního umění zahleděného spíše do sebe, než by dokázalo být skutečným přínosem pro rozvoj osobnosti diváka a celé společnosti.
Druhá rovina se týká klasické vzdělávací problematiky, nakolik dokáže výuka připravit absolventa na realitu praxe. Příliš chráněné umělé prostředí škol může vést při příchodu do praxe ke zbytečným šokům, které mohou umělce v rozhodující chvíli zcela vyřadit z činnosti. Zde nesmíme zapomínat ani na starou zkušenost, že mnohá kvalitní díla vděčí za vznik velmi špatných podmínkám, v nichž umělci žili. Jistě to není a nemusí být pravidlem, ale je třeba k tomu přihlédnout při nastavování komunikace při výuce. Z toho vyplývá i to, že každý, kdo se hlásí na uměleckou školu, musí předpokládat, že dobrý pedagog ho nezbytně podrobí mnoha nepříjemným zkouškám. Jde totiž o jeden z druhů potřebné sociální iniciace, která provází lidský rod od nepaměti, a kvalitní kultury se vždy cíleně staraly, aby v ontogenezi žádného příslušníka komunity nechyběl.
Dobrým příkladem je absence zážitku vojenské služby v české společnosti. Většina odborníků přiznává, že mužům nějaká iniciace rozhodně chybí, což vede k pomalejšímu dozrávání a nedostatečné mužnosti.
Mnohé z problémů generační šikany se týkají komunikace mladých studentek a starších mužských pedagogů. Vnímavé zkušené ženy si dobře všímají odborných poznatků o skryté citlivosti a slabosti mužů, k jejichž vlastnostem patří hrdá snaha slabost nebo citlivost nepřiznávat, a proto si nevytvářejí potřebnou skupinovou obranu, jakou úspěšně praktikují emancipující se ženy. Mezi rozumnými kolegyněmi často slýchám, že emancipační ženský proces dospěl už velmi daleko, zatímco za muže nikdo nebojuje a dostávají se tak často do velmi nepříznivých situací. Hezky to vykresluje sociální reklama, která ilustruje tento text.
Aniž bych činila konkrétní závěry k situaci na UMPRUM, chci především zdůraznit, že je výborné, že závažný společenský problém byl čitelně veřejně komentován, a že se vyskytla řada podpůrných reakcí z jiných škol, které samozřejmě trpí problémy podobnými. Také je dobré si všimnout, že řadu dní po zveřejnění dopisu na webu VŠUP nenajdete žádnou zmínku. Možná je to dobře, protože celkové prostředí na škole by spíše vedlo k jednostrannému komentáři. Vím, že kolegové tam projevují Černickému solidaritu, ale jen potichu, nesměle. Podobně se tímto závažným problémem nezabývá ani web ArtAlk, který přesto, že přiznává feministickou orientaci, je bohužel u nás jedinou a dominující platformou pro vizuální umění.
Jana Soukupová
