18.10. 2015
Šimrat nebo hladit?
Články
Procházím-li se na jakékoli výstavě designu, mám nutkání osahat si všechny ty krásně vypadající věci. Mé nadšení, které se už skoro dotýká vystavené židle, zastaví cedule ‘Nesahat’. A tak když se nikdo nedívá, šťouchnu do ní prstem jako omylem, a nebo to vzdám s tím, že to stejně není ono.
V současné době je vizuální zážitek stavěn na ten nejvyšší možný. Díváte se na krásnou pohovku, ale sednou si na ni nemůžete. Jediné, co s takovou pohovkou můžete, je vizuálně si ji představit ve vašem bytě, jestli by se tam hodila nebo ne, přičemž produktový design ale opravdu není o tom, jestli vám bude pohovka slušet v obývacím pokoji, nýbrž o tom, jak se na ni budete cítit. Bude se na ni dobře ležet? A co třeba hrát Člověče nezlob se? Nebude mě kousat?
Nutkání dotyku, které se objevuje u všech lidí, je zcela přirozené, neboť chceme objekt lépe poznat. Dotknout se, znamená touhu po poznání skrze smysl hmatu. Není možné očima vnímat suky v dřevě stejně jako prsty, které cítí hloubku a jemnost jejich záhybů. Důležitost materiálu je tedy zcela zřejmá, avšak proč není tak zřejmá i v případě v kontaktu s potenciálním uživatelem, je mi záhadou. Všechno má své pro i proti, ale nemůžu se ubránit názoru, že je důležité si věci prostě osahat.
K dotekům vybízející kolekce Imprint of Skin od Floor van Doremalen, představuje příklady struktur, které mají za úkol stimulovat lidskou kůži. Tyto struktury jsou tvořené z velké části z pryže, přičemž tento materiál sám o sobě při doteku vyvolává pocity zvláštní jemnosti, tvárnosti a pohodlí, a v kombinaci s jemnými vlákny či kovovými pružinkami, je posílena či oslabena základní charakteristika jeho vnímání. Především ony kombinace s dalšími materiály, dokážou měnit charakter základního materiálu, a je tak možné cítit rozdílné pocity, i když se stále jedná o ten stejný použitý materiál.
Když jsem si listovala Flooriinými příklady těchto struktur, skákala jsem radostí, že se můžu dotýkat, a opět jsem si potvrdila, jak úžasná je to zkušenost oproti samotné zrakové. Moje dotykové zkoušení nebralo konce. Porovnávala jsem si jednotlivé struktury a upřímně jsem si to užívala, neboť po této zkušenosti jsem si dokázala představit, že až první nohou stoupnu z vany na zem, ucítím jemně vypouklé bubliny na svých ploskách a zůstanu tam o pět minut déle než normálně, vychutnávajíc si masáž nohou. Aniž bych věděla o Flooriine inspiraci, přirozeně se mi její struktury spojili s tématem vody. První mě napadlo prostředí lázní a koupelny, které se objevují i v její knížce inspirací mezi lidským tělem pod vodou a zvířecí fiktivní kůží.
Floor touto kolekcí představila nové materiály, které jsou díky jejich strukturám zároveň i produkty, i když jsou to jen kusy ‘pryže’. Prozkoumávání možností samotného materiálu v kombinaci s dalšími a zaměření se na malé detaily, které oči v mnoho případech nedokážou ocenit, právě o tom je její kolekce Imprint of Skin.
Často se dotýkáme věcí kolem nás, aniž by nás zajímala celistvá forma objektu. Toto intimní poznání je zcela v jiném měřítku, i když se jedná třeba jen o pouhé šťouchnutí.
Je to chladné? Hrubé? Měkké? Lepkavé? …
Aneta Železníková
