09.06. 2024
Současné české školy designu: Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni – rozhovor s prof. MgA. Kristinou Fišerovou
rozhovory
Ptal se Tomáš Fassati
Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni vznikla roku 2013 z Ústavu umění a designu, který fungoval od roku 2004. Zakladatelem a prvním děkanem byl doc. akad. malíř Josef Mištera. Fakulta byla pojmenována po Ladislavu Sutnarovi, plzeňském rodákovi a česko-americkém designérovi. Vyučují se zde studijní obory ilustrace a grafika, malba, socha, oděvní tvorba, design kovu a šperku, produktový, průmyslový a grafický design, design nábytku a interiéru, fotografie, keramika, multimédia a nová média. V současnosti vede fakultu děkan MgA. Vojtěch Aubrechta. Na metody výuky jsme se zeptali grafické designérky profesorky Kristiny Fišerové.
Kristina Fišerová vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V letech 2007-2013 byla odbornou asistentkou v Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace prof. Rostislava Vaňka. Od roku 2014 vede ateliér Grafického designu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Kniha Sutnar Shapes, kterou společně se svými studenty upravila, získala v roce 2018 mezinárodní cenu Red Dot za grafickou úpravu v kategorii Communication design.
Mezi její realizace patří například logo a jednotný vizuální styl pro České vysoké učení technické v Praze, logo a jednotný vizuální styl pro Univerzitu Pardubice, vizuální styl pro Humorfest, Nadaci SUTNAR, řadu hudebních nosičů pro EMI i soukromé vydavatele. Graficky zpracovává plakáty, informační systémy knižní úpravy. Spolupracuje s mnoha českými nakladatelstvími (Daranus, Vyšehrad ad.). Je držitelkou ocenění Nejkrásnější kniha Česka, AWDA AIAP poster (Itálie), ceny Design centra Madrid Gráfica (Španělsko). Publikuje v řadě odborných periodik (Bulletin Moravské galerie, Designtrend, Typografia, font.cz a další).
V květnu 2024 obhájila na pražské UMPRUM pedagogický titul vysokoškolské profesorky jako první žena v českém grafickém designu.
TF: Tématem vaší profesorské přednášky bylo „Škola jako značka“. Základem značky je určitá filosofie. Jak charakterizujete vizi vaší fakulty?
KF: Pro jakékoliv grafické řešení i pro řešení „značky školy“ je vždy podstatný vztah ke skutečnosti. Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara je koncipována jako prostor openspace, ve kterém se přirozeně propojujeme s jinými ateliéry, sdílíme prostor. Vizí je svobodné uvažování, kterému napomáhá schopnost pohybovat se napříč disciplínami. Učíme studenty ctít práci s veškerým ohledem k uživateli.
TF: Co z metod příkladných škol jako byly Bauhaus a Hochschule HfD Ulm považujete za užitečné užívat i dnes?
KF: Experimentální přístup v pedagogice. Vzdělávání je proces, v němž prostředí mění žáka a žák mění prostředí, takže obojí je interaktivní a živé. Bauhaus si prošel různými fázemi výuky, což mělo, přirozeně souvislost s různými řediteli. Považuji za užitečné, když si studenti vyzkouší realizaci praktických zakázek.
TF: Máte nějaké současné školy ve světě, které vnímáte jako hodné následování?
KF: Ne. Zahraniční školy vycházejí z jiné společenské a ekonomické struktury a daného sociálního systému. V ČR studenti musejí většinou během studia pracovat, v Londýně je normou si vzít půjčku, kterou po studiu absolventi splácí, jiné školy studium plně hradí, atd., atd… Je dobré se inspirovat, ale žádnou školu jako následováníhodnou neshledávám.
TF: Jak vnímáte diskusi o potřebě změny tradičního systému ateliérové výuky užitého umění. Zaznívají v ní hlasy, že se hodí především pro volnou tvorbu a pro užité obory je vhodnější komplexní výuka vedoucí k univerzální profesionalitě, praktikovaná např. pro obor zakázkové fotografie v 60. – 80. letech na FAMU, po roce 1990 na Slezské univerzitě nebo v Ústavu konstruování fakulty strojního inženýrství VUT Brno.
KF: Podle mého názoru je každá škola jedinečná a měla by si sama nastavit systém výuky tak, jak ho potřebuje. Přesný vzorec ideální výuky podle mého názoru neexistuje, výuka se totiž organicky vyvíjí z potřeb společnosti. Jako ideální vidím mezioborovou spolupráci, která nejlépe umožňuje studentům správně uchopit téma a zvolit adekvátní výrazové prostředky.
TF: Jak na vaší škole funguje užitečná spolupráce mezi společenskovědní a inženýrskou teorií? Jsou reprezentanti inženýrských věd součástí vaší vědecko-umělecké rady?
KF: Součástí umělecké rady jsou například osobnosti jako R. Roger Remington z Rochester Institute of Technology, New York nebo Steven Heller dr. h. c. z americké MFA Design, který se dlouhodobě zabývá společenskovědní teorií v oblasti designu. Obecně na naší univerzitě funguje spolupráce s jinými fakultami, zejména s Fakultou aplikovaných věd nebo Fakultou strojní výborně. Mnoho projektů je na této spolupráci přímo postavených. Pokud například kolegové z designu pracují se zadavatelem, vždy uplatňují strukturovaný inženýrský přístup.
TF: Existuje u vás tvůrčí komunikace mezi praktickými (uměleckými) pedagogy a pedagogy teorie umění? Jak probíhá?
KF: Komunikace existuje. Nejlepším příkladem jsou společné výjezdy pedagogů se studenty za architekturou a uměním do zahraničí.
TF: Máte ve škole aktivní koordinaci výuky tzv. „doprovodných disciplín“, aby se obsahy přednášek nepřekrývaly nebo nevznikaly nevyplněné mezery? Znají přednášející navzájem obsahy své výuky? Je to aktuální například u oborů osvětlování, akustika, ergonomie, teorie barvy apod.
KF: Doprovodné disciplíny u nás učí i pedagogové, kteří zároveň vedou hlavní ateliér. Což je můj případ. Obsah výuky pro studenty doprovodných ateliérů je odlišný od témat ateliéru hlavního, který je více zaměřen například na tendence zhodnocování písmových znaků. Obsah výuky kolegů znám, na začátku semestru je povinností, aby každý pedagog napsal svůj plán a dal ho k dispozici kolegům. Je to právě z toho důvodu, že některá témata se mohou propojit s jinými ateliéry, mezioborová spolupráce je nejlepší. Na témata jako je akustika nebo třeba nástroj pro generování animované grafiky si rádi zveme externí přednášející.
TF: Je u vás vyučována komplexní teorie barvy složená z částí fyzikální, fyziologické, psychologické, sociální, estetické a chemické? Máte pro výuku k dispozici laboratoř barvy alespoň běžného vybavení?
KF: Teorie barvy vyučována není. Ateliér Grafického designu a vizuální komunikace, který vedu, pracuje s počítači v barevných režimech CMYK a RGB.
TF: Jak seznamujete studenty s komplexními kvalitami lidského organismu, pro který vytvářejí své designové návrhy?
KF: V našem ateliéru s kvalitami lidského organismu studenty neseznamujeme. Je ale samozřejmé, že musí vždy respektovat potřeby člověka a technické náležitosti. Práce dává smysl jedině, pokud je založena na reálných a funkčních základech.
TF: Má u vás výuka marketinku nezbytné vyvážení ve výuce profesní etiky, kterou je studentům optimální nabízet formou diskusního semináře?
KF: Výuka marketingu není součástí studia na naší fakultě. A profesní etika je téma, které je diskutované během konzultací nad semestrálními tématy.
TF: Myslíte si, že je pro vaše studenty dostatek českých učebnic a skript, nebo se domníváte, že studenti – umělci se mohou učit z běžných titulů odborné literatury, z nichž studují vědci?
KF: Učebnic a skript je málo. My máme pro studenty online studijní oporu Moodle, kde najdou podklady, které potřebují ke studiu. Ovšem, každý se musí živě zajímat „in Real time“ o svět kolem sebe, zvláště pak s nástupem umělé inteligence, programy pro její používání se mění téměř každý půlrok.
TF: Komplexní analýza kvalit produktů designu je důležitá, přičemž většina kvalit, kromě estetických se nedá hodnotit prostým pohledem, ale musí se laboratorně testovat. Jde mj. o objektivní testování čitelnosti vizuální komunikace. Spolupracujete s nějakými laboratořemi, nebo vytváříte vlastní školní laboratoře jako např. na Akademii umění v Krakově?
KF Laboratoř nemáme a ani vlastní nevytváříme. Čitelnost vizuální komunikace závisí na volbě písma, jehož tvorbou se v ateliéru zabýváme zejména. Profesor Vaněk je jedním z autorů info systému pražského metra nebo vizuálu a infosystému pro ČSA, čerpáme tedy z reálných zkušeností z této sféry. V souvislosti na zvolených nosičích informací a prostředí, pro které se studenty infosystémy vytváříme. Jako pedagogové jsme dělali např. infosystém pro Fakultu aplikovaných věd a testovali jsme čitelnost v reálném prostředí, což je patrně tou nejlepší „laboratoří“.
TF: Co si myslíte o informacích o prokazatelné časové i jiné vyšší náročnosti studia, se kterými přicházejí čeští studenti zahraničních škol designu například i z Asie? Je taková náročnost aplikovatelná také u nás?
KF: Není. Jak už jsem uvedla, zahraniční školy vycházejí z jiné společenské a ekonomické struktury a daného sociálního systému. Osobně jsem se ale nesetkala s tím, že by student po příjezdu ze zahraniční školy interpretoval náročnost studia v cizině jako vyšší než u nás. Většinou se jedná o velmi rozdílný systém. Není výjimkou, že student v cizině musel chodit v bačkorách a kreslit tři neděle zelí.
TF: I volnější průběh studia může být pro některé citlivé studenty psychicky náročný. Školy proto angažují psychologické konzultanty. Důležité je ale také zřizování účelně vybavených relaxačních prostor pro studenty, které navrhují architekti s užitím speciálního osvětlení, promyšlené zeleně a ergonomického mobiliáře včetně masážních strojů apod., máte takové? Na vyšší úrovni výuky lze pak zřizovat i duchovní centra škol.
KF: Kolem Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara je vytvořen park s rybníkem. V létě na prázdninovém kurzu Artcampu studenti občas posedávají kolem ohně, fotí a krajinu i jinak využívají. O umělý park se postaral zakladatel fakulty doc. Josef Mištera, umělecké objekty dodal ateliér Socha a prostor. Kdo je melancholicky naladěn, toho krajina vlídně přijme. Psychologické konzultanty naše univerzita studentům s psychickými problémy nabízí, pomoc je snadno dosažitelná.
TF: V počátcích existence umělecko-průmyslových škol byla samozřejmostí úzká návaznost výuky s uměleckoprůmyslovými muzei, zejména s jejich sbírkami, která se postupně mnohde škodlivě vytratila, jak například uvádí český historik designu profesor Jan Michl. Dnes by byla spolupráce užitečná bezpochyby také, ale nejen školy, ale i muzea si poněkud odvykla, byť existují i v ČR výjimky. Některá muzea se dokonce vymlouvají na náročné sbírkové předpisy, což ale odborná publicistika přesvědčivě zpochybnila. Spolupracujete s plzeňským muzeem, které má tuto tradici a sbírá design? Je to užitečné i v rámci výzkumné činnosti oboru, včetně módního uměleckého výzkumu.
KF: Spolupracujeme. Obecně není problém – po domluvě – do vybraných muzeí se studenty zajít. Navštěvujeme také pravidelně v rámci ArtCampu Loosovy ateliéry. Se studenty jsme v ateliéru Grafický design zpracovávali jako akademický úkol komplexní vizuální styl pro zamýšlenou budovu Západočeské galerie. Z realizace této stavby, bohužel, sešlo.
TF: Přesto, že některé osobnosti společenských věd přesvědčivě zpochybňují praxi i smysl tzv. uměleckého výzkumu, není třeba jej odmítat, je jen důležité jej držet v úzkém kontaktu s vědeckým výzkumem. Jak se to daří u vás?
KF: Máme doktorandský program, který je zaměřen přímo na výzkum. Jednou z povinností doktorandů je komunikovat se studenty a odučit určitý počet hodin. Téma výzkumu doktorandů je pak, zpravidla zpřístupněno studentům, kteří jsou různými způsoby do projektu zasvěceni. V ateliéru produktový design nedávno dělali v rámci vědeckých projektů se studenty projekt – přípravu biomateriálu pro transplantaci jater.
TF Profil absolventa vytváří specializace jeho ateliéru a soubor odborných kurzů (přednášek), které na škole absolvoval. Doba mnohé požadavky mění, ale školy se přizpůsobují někdy jen velmi pomalu. Dokonce se obecně říká, že univerzitní prostředí je velmi konzervativní. Jsou do studia u vás zařazeny teorie vizuální komunikace, případně alespoň semiotika, psychologie vnímání, sociologie, ekologie...?
KF: Nejlepší psychologií vnímání jsou exkurze do zahraničí. To předčí všechny teorie a hodiny prosezené v lavicích. Přímý kontakt s architekturou, exkurze do prototypových dílen, tiskáren, světových muzeí. Na podzim plánujeme se studenty cestu do Japonska.
TF: Používáte při výběru studentů klasické metody praktických talentových zkoušek, nebo využíváte i testy vícečetné inteligence, které projeví rozdíly mezi jednotlivými schopnostmi uchazečů? Jsou pro výběr uchazečů o studium designu opravdu důležité znalosti dějin umění, které si mohou doplnit později ve škole?
KF: Nejdůležitější je osobnost uchazeče a schopnost komunikovat. Znalosti dějin umění si může doplnit později ve škole. Často také chodí uchazeči z jiných než výtvarných oborů. Používáme klasické metody praktických talentových zkoušek. U uchazečů o magisterský stupeň osobně kladu největší důraz na pohovor – osobní setkání, cením si širokého všeobecného přehledu, všímám si širších souvislostí.
TF: Pedagogický výzkum již déle tvrdí, že při výuce nemá smysl příliš plýtvat čas zaměřením na technologie, které se do skončení studia stejně změní, ale raději výukou podporovat krystalizaci hodnotového systému mladých lidí a s tím související dovednost třídit množství informací (internet aj.) na rozhodující a nedůležité. Jak se to projevuje ve vašem systému výuky?
KF: Metody, systémy, technologie, internet, předpisy, analýzy… to vše je podružné. Výsledkem studia by mělo být to, že člověk pochopí sám sebe. Studentům je největší školou jejich vlastní práce a hledání.
Děkuji za rozhovor
Tomáš Fassati
Foto: archiv Kristiny Fišerové a Design Cabinetu CZ
