09.07. 2024
Současné české školy designu: Ústav designu Fakulty architektury ČVUT Praha
rozhovory
Ústav designu Fakulty architektury ČVUT založil jeho někdejší děkan prof. Zavřel na základě své zahraniční pedagogické zkušenosti. Ústav nabízí pět vertikálních ateliérů s různým zaměřením (od průmyslového designu přes produktový, interiérový až po experimentální design) a dva ateliéry základů designu. Studenti si mezi nimi mohou vybírat, a postupně tak vyprofilovat své zaměření v budoucí praxi.
Studijní obor design, zastoupený ve všech navazujících studijních programech (bakalářském, magisterském a doktorském), čerpá z komplexní nabídky technických, praktických i humanitních předmětů Fakulty architektury i ostatních fakult ČVUT.
Marketinková informace ÚD FA ČVUT říká, že ústav designu připravuje flexibilní a komplexně vzdělané designéry – specialisty, kteří se orientují v podmínkách dnešních technologií a médií a jsou schopni reagovat na požadavky současného profesního trhu. Studenti navrhují koncepty využívající tyto technologie a jsou vedeni k realizaci funkčního prototypu. Vedle technologií, médií a profesního trhu ale existuje řada podstatných faktorů, které ovlivňují kvalitu studia tohoto oboru. Zeptali jsme se na ně zástupkyně vedoucího ústavu paní M. A. Henriety Nezpěvákové Ph.D.
Jak by bylo možné charakterizovat vizi činnosti, případně dalšího rozvoje Vašeho ústavu designu?
Henrieta Nezpěváková: Vzhledem k rychlému technologickému a společenskému vývoji je důležité, aby vzdělávací instituce byly flexibilní a schopné adaptovat své kurikulum podle aktuálních potřeb a trendů. Připravujeme revizi stávajících předmětů a zavedení nových, minimálně ve formě seminářů a workshopů. Aktuálně probíhají akce na téma UX design, LCA nebo využívání AI v designérském procesu. Pracujeme na intenzivnějším kontaktu se zahraničními univerzitami, například v rámci aliance EuroTeQ, která sdružuje šest předních vědeckých a technologických univerzit Evropy, jejíž cílem je vytvořit celoevropskou vzdělávací platformu. ČVUT je jednou z nich. Studenti si mohou vybírat předměty nabízené partnerskými univerzitami nebo se zapojit do projektové spolupráce jako součást mezinárodních týmů, které pracují na společných vizích spolu s průmyslovými partnery. Kooperace je nabízena také pedagogickým pracovníkům prostřednictvím výměnných výukových pobytů nebo možné participace na výzkumných projektech.
Co z metod příkladných škol Bauhaus a Hochschule HfD Ulm považujete za užitečné užívat i dnes?
Henrieta Nezpěváková: Za klíčové považuji zaměření na sociálně odpovědný design. V dnešní době, kdy jsou udržitelnost a sociální odpovědnost zásadními tématy, je tento přístup obzvláště relevantní. Obě školy kladly důraz na design, který byl nejen esteticky hodnotný, ale především funkční a uživatelsky přívětivý. Tento princip je dnes základem moderního UX designu a produktového vývoje.
Další užitečnou metodou je interdisciplinární přístup, který na ČVUT aplikujeme prostřednictvím mezioborové týmové spolupráce při řešení komplexních projektů. Také experimentování s novými materiály a technikami je v dnešní době, kdy technologie rychle postupují kupředu, důležitou součástí vzdělávacího procesu.
Nezbytná je rovněž znalost tradičního řemesla a výrobních technologií. Proto ústav cíleně podporuje spolupráci s výrobními podniky. Některé ateliéry zadávají konkrétní technologie jako téma semestrálních prací, což pro studenty znamená projít celý výrobní proces a uvědomit si specifika daných materiálů a vhodnost jejich uplatnění. Implementace metod z Bauhausu a HfG Ulm do současného vzdělávacího systému může významně zvýšit připravenost studentů na výzvy současného světa.
Máte nějaké současné školy ve světě, které vnímáte jako následováníhodné?
Henrieta Nezpěváková: Ano, na naší fakultě uznáváme tradiční školu Delft University of Technology. Již jako studentka jsem tuto technickou univerzitu navštívila a byla jsem nadšená. V posledních letech se intenzivně věnuje inovacím v oblasti udržitelného rozvoje. Vynikající reference má také Royal College of Art v Londýně, která nabízí širokou škálu designových oborů a provázanost s výrobci, což studentům poskytuje praktické zkušenosti a pracovní příležitosti. Další významnou institucí je Parsons School of Design v New Yorku, která se zaměřuje na sociální odpovědnost designu. Ještě bych ráda zmínila Politecnico di Milano nebo Aalto University v Helsinkách. Zaujalo mě také postgraduální studium Fabricademy Fab Lab Barcelona, které se zaměřuje na experimentování s novými materiály a technologiemi. Studenty velmi baví práce s alternativními udržitelnými materiály a rádi se zapojují do takových projektů.
Jak vnímáte diskusi o potřebě změny tradičního systému ateliérové výuky užitého umění. Zaznívají v ní hlasy, že se hodí především pro volnou tvorbu a pro užité obory je vhodnější komplexní výuka vedoucí k univerzální profesionalitě, praktikovaná například pro obor zakázkové fotografie v 60. – 80. letech na FAMU, po roce 1990 na Slezské univerzitě nebo v Ústavu designu VUT Brno. Vy jste příkladně řešili věc tak, že student během pěti let prošel všemi ateliéry.
Henrieta Nezpěváková: Určitě jsme tím výjimeční. Studentům tento systém vyhovuje, mají možnost vyzkoušet si ateliéry s různým zaměřením i vedením, od průmyslového, produktového, interiérového až po experimentální design. Každý semestr si mohou vybírat ze zadání šesti vertikálních ateliérů a postupně si tak vyprofilovat své zaměření pro budoucí praxi. Témata se často vážou na výzkumné projekty sdružených fakult ČVUT. Ústav využívá potenciál ČVUT k mezioborové spolupráci a participaci na reálných projektech. Pravidelně spolupracujeme s Fakultou biomedicínského inženýrství na zdravotnických zařízeních nebo s Fakultou elektrotechnickou a Fakultou informačních technologií na tvorbě uživatelského rozhraní. Specializovaná pracoviště strojní fakulty zajišťují nejen výuku materiálů a technologií, také možnost realizace projektů. Například v Experimentálním centru FS studenti testovali vysokopevnostní beton pro městské koše.
Diskuse o změně tradičního systému ateliérové výuky v užitém umění odráží potřebu najít rovnováhu mezi podporou kreativity a zajištěním praktických dovedností pro úspěšnou kariéru. Ateliérová výuka nabízí individuální umělecký rozvoj, zatímco komplexní výuka zaměřená na univerzální profesionalitu poskytuje praktické nástroje a zkušenosti. Ideální je kombinovat ateliérovou výuku s komplexní výukou, doplnit kreativní a uměleckou výuku v ateliérech o výuku zaměřenou na praktické dovednosti a profesionální rozvoj. Myslím, že je to obecná snaha vzdělávacích institucí a na naší fakultě určitě probíhá.
Jak na vaší fakultě funguje užitečná spolupráce mezi společenskovědní a inženýrskou teorií? Jsou reprezentanti inženýrských věd součástí vědecko-umělecké rady FA ČVUT?
Henrieta Nezpěváková: Na Fakultě architektury ČVUT funguje spolupráce mezi společenskovědními a inženýrskými disciplínami na několika úrovních, které podporují integraci teoretických a praktických znalostí do výuky a výzkumu. Tato spolupráce je nezbytná pro komplexní vzdělávání architektů a designérů, kteří musejí rozumět nejen technickým aspektům své práce, ale i širším společenským kontextům.
Studenti mají možnost navštěvovat předměty, které kombinují prvky společenských věd a inženýrských disciplín. Přednášky a semináře často zahrnují témata jako urbanismus, udržitelný rozvoj, sociologie města, konstrukční technologie a environmentální inženýrství. Týmové projekty, kde studenti z různých oborů pracují společně na řešení reálných problémů, podporují integraci různých znalostí a dovedností. Fakulta se zapojuje do výzkumných projektů, které spojují odborníky z různých oblastí, včetně společenských věd, inženýrství a umění. Tyto projekty často zkoumají komplexní problémy, jako jsou udržitelnost měst, adaptace na klimatické změny a inovace v architektuře, stavebnictví a designu. Fakulta pořádá a účastní se konferencí a workshopů, které podporují dialog mezi odborníky z různých disciplín. Tyto události jsou příležitostí pro sdílení poznatků a nápadů, což přispívá k obohacení výuky a výzkumu.
Vědecko-umělecká rada FA ČVUT zahrnuje zástupce různých disciplín, včetně inženýrských věd. Tito odborníci přinášejí do rady technické znalosti a perspektivy, které jsou nezbytné pro komplexní hodnocení a řízení vzdělávacích a výzkumných aktivit fakulty. Spolupráce v rámci rady zajišťuje, že rozhodování o akademických a výzkumných záležitostech bere v úvahu jak umělecké, tak technické aspekty, což podporuje interdisciplinární přístup a kvalitu vzdělávání.
Existuje u vás tvůrčí komunikace mezi praktickými (uměleckými) pedagogy a pedagogy teorie umění? Jak probíhá?
Henrieta Nezpěváková: Tvůrčí komunikace mezi praktickými pedagogy a pedagogy teorie umění probíhá například prostřednictvím společných přednášek a seminářů, projektů, výzkumných aktivit, pravidelných setkání a společných výstav. Fakulta často pořádá workshopy, kde se setkávají teoretici a praktičtí umělci. Tyto akce umožňují přímou spolupráci a výměnu nápadů mezi pedagogy a studenty. Pedagogové spolupracují na publikacích, které kombinují teoretické a praktické poznatky. Tato spolupráce přispívá k rozvoji nových přístupů a metodik v oblasti umění, designu a architektury. Fakulta organizuje pravidelné diskusní setkání o aktuálních tématech, výzvách a trendech. Pořádá konference a sympozia, kde jsou prezentovány jak teoretické, tak praktické práce. Výstavy, které prezentují studentské práce, často zahrnují projekty, které spojují oba přístupy.
Máte v ústavu aktivní koordinaci výuky tzv. „doprovodných disciplín“, aby se obsahy přednášek nepřekrývaly a nevznikaly prázdné mezery? Znají přednášející navzájem obsahy své výuky? Je to aktuální například u oborů osvětlování, akustiky, ergonomie, teorie barvy apod.
Henrieta Nezpěváková: K podobným situacím dochází. Vzhledem k cílenému zaměření výuky je přirozené, že se obsah doprovodných disciplín může vzájemně překrývat. Snažíme se duplicity odstraňovat. Když máme takové podezření, pozveme garanty předmětů a hledáme konstruktivní řešení, jak obsah rozšířit jiným směrem, či naopak znalosti více prohloubit. Sylaby jednotlivých předmětů jsou k dispozici, a v případě zájmu je možné kontaktovat přednášejícího.
Je u Vás vyučována komplexní teorie barvy složená z částí fyzikální (technické), fyziologické, psychologické, sociální, estetické a chemické (barviva)? Máte pro výuku k dispozici laboratoř barvy alespoň běžného vybavení?
Henrieta Nezpěváková: Na fakultě se výuka teorie barvy věnuje různým aspektům tohoto komplexního tématu, od fyzikálních a fyziologických po psychologické, sociální, estetické a chemické. Studenti mají k dispozici základní laboratorní vybavení, které jim umožňuje prakticky aplikovat teoretické znalosti a provádět experimenty s barvami. Seznamují se s fyzikálními vlastnostmi světla a barev, včetně spektrálních vlastností, absorpce, odrazu a lomu světla. Tento základní fyzikální kontext je důležitý pro pochopení technických aspektů barev v architektuře a designu. Výuka zahrnuje studium fyziologie lidského oka a mechanismů vnímání barev. Studenti se učí o tom, jak různé vlnové délky světla stimulují fotoreceptory v oku a jak mozek interpretuje tyto signály jako barvy.
Studenti se zabývají i psychologickými účinky barev na lidské emoce a chování. Tento aspekt je klíčový pro design interiérů, urbanismus a další oblasti, kde barva hraje významnou roli při vytváření atmosféry a ovlivňování lidského vnímání. Výuka zahrnuje studium kulturních a sociálních významů barev, jak se liší v různých kulturách a jak mohou barvy komunikovat různé symbolické významy.
Estetické hodnocení barev a jejich kombinací je nedílnou součástí výuky. Studenti se učí o harmonii barev, teorii barevných schémat a jejich aplikaci v architektuře a umění. Jsou informováni o chemických vlastnostech barviv a pigmentů, jejich výrobě, vlastnostech a použití v různých materiálech. O speciální laboratoři barev nevím.
Jak seznamujete studenty s komplexními kvalitami lidského organismu, pro který vytvářejí své designové návrhy?
Henrieta Nezpěváková: Studenti se seznamují s vlastnostmi lidského organismu prostřednictvím kombinace teoretických předmětů, praktických projektů a výzkumných aktivit, které integrují různé aspekty lidského vnímání, fyziologie, psychologie a sociálního chování. V předmětech Anatomie a ergonomie a Nauka o designu se učí o rozměrech lidského těla, pohyblivosti a ergonomických principech, které ovlivňují design interiérů, nábytku a dalších objektů. Výuka zahrnuje měření a analýzu lidského těla, aby jejich návrhy vyhovovaly potřebám různých uživatelů. V psychologicky zaměřených předmětech se zabývají tím, jak prostor ovlivňuje lidské emoce, chování a sociální interakce. Učí se navrhovat prostředí, které podporuje pohodu, produktivitu a pozitivní sociální interakce, a zkoumají, jak kulturní a sociální faktory ovlivňují vnímání a užívání prostoru. Seznamují se také s principy udržitelného designu.
V ateliérové výuce studenti aplikují teoretické znalosti na konkrétní návrhové projekty. Tyto projekty zahrnují analýzu potřeb uživatelů, ergonomických požadavků a psychologických aspektů daného produktu nebo prostoru. Součástí procesu je prototypování a uživatelské testování se zpětnou vazbou od reálných uživatelů. Studenti mají možnost konzultovat projekty s odborníky z různých oborů.
Má u vás výuka marketinku nezbytné vyvážení ve výuce profesní etiky, kterou je studentům optimální nabízet formou diskusního semináře?
Henrieta Nezpěváková: Studenti se učí základní principy marketingu, jako jsou strategie pro propagaci svých projektů, budování osobního a profesionálního brandu, a efektivní komunikace s klienty a veřejností. Stejně tak se zabývají profesní etikou. Řeší témata jako je odpovědnost vůči klientům, veřejnosti a životnímu prostředí, etické aspekty udržitelnosti a sociální odpovědnost v designu. Diskusní semináře zahrnují případové studie reálných situací, kde studenti analyzují etické problémy a hledají řešení, která odpovídají profesním standardům.
Myslíte si, že je pro vaše studenty dostatek českých učebnic a skript, nebo se domníváte, že studenti – umělci se mohou učit z běžných titulů odborné literatury, z nichž studují inženýři a vědci?
Henrieta Nezpěváková: Fakulta si vytváří i vlastní učební materiály, specificky připravené pro její studijní plány. Nedávno byl Ediční radě předložen přehled vydaných publikací a skript nakladatelstvím ČVUT – náklad versus prodej za určité období. Skóre bylo různé. Například e-knihy se neprodávají vůbec. Systém je takový, že když se vydané knihy/skripta do 10 let neprodají, fakulta musí neprodané kusy odkoupit. Aby k takovým situacím nedocházelo, bude nutné více mapovat přínosnost a aktuální dostupnost nabízených publikačních témat. Každý ústav by si měl tyto informace zjistit a v případě nedostatku, výukový materiál zajistit. Je k tomu určených několik grantů. Na podporu publikační činnosti je na univerzitě několik grantových soutěží. Například SGS je primárně určená na podporu činnosti v doktorských programech, nebo Interní soutěž v rámci institucionálního plánu, která podporuje inovace předmětů a stávajících studijních programů. Fakulta má Akademickou soutěž na podporu tvůrčí, umělecké a publikační činnosti.
Dalším zdrojem studijních materiálů je univerzitní knihovna a přístup k různým online databázím a elektronickým knihám. Myslím, že umělecké obory mohou čerpat i z běžných odborných publikací a časopisů.
Komplexní analýza kvalit produktů designu je důležitá, přičemž většina kvalit, kromě estetických se nedá hodnotit prostým pohledem, ale musí se laboratorně testovat. Jde mj. o objektivní testování čitelnosti vizuální komunikace, ergonomie, ekologie atd. Spolupracujete s nějakými laboratořemi, nebo vytváříte vlastní školní laboratoře jako například na Akademii umění v Krakově?
Henrieta Nezpěváková: ČVUT už historicky podporovala rozvoj ergonomické vědy. My plně chápeme důležitost výukové laboratoře ergonomie. Bohužel snaha pana magistra Tomáše Fassatiho, garanta předmětu ergonomie, o zřízení výukové laboratoře na naši fakultě narazila na nedostatek volných prostor. Přitom univerzita by měla mít zájem o vhodné podmínky pro výuku interakce člověka a technologií a měla by mít specializované výukové laboratoře. Dokud nebude laboratoř u nás, bude muset pedagog vodit studenty FA do technologického centra UMPRUM, kde se už podařilo dobře vybavenou laboratoř vybudovat.
Co si myslíte o informacích o prokazatelné časové i jiné vyšší náročnosti studia, se kterými přicházejí čeští studenti zahraničních škol designu například i z Asie? Je taková náročnost aplikovatelná také u nás?
Henrieta Nezpěváková: Myslím, že u nás není aplikovatelná taková náročnost. Vedení fakulty zjišťovalo zatížení studentů, a z výsledků vyplývá, že studentům zabere domácí příprava mnohem více času, než je předpokládaná časová dotace a studenti se cítí celkově přetížení. Týká se to zejména ateliérové výuky.
I volnější průběh studia může být pro některé umělecky citlivé studenty psychicky náročný. Školy proto angažují psychologické konzultanty. Důležité je ale také zřizování účelně vybavených relaxačních prostor pro studenty, které navrhují architekti s užitím speciálního osvětlení, promyšlené zeleně a ergonomického mobiliáře vč. masážních strojů apod., máte takové? Na vyšší úrovni výuky lze pak zřizovat i duchovní centra škol.
Henrieta Nezpěváková: Na naší fakultě byl zřízen post ombudsmanky a různé podpůrné pracovní skupiny, na které se mohou studenti a studentky v případě jakýchkoliv, tedy i psychických problémů, obrátit. Všude visí odkazy na instituce psychické pomoci.
Co se týče relaxačních prostor, k tomu účelu byla vymezena respiria, nacházející se v každém patře budovy. Jsou vybavena minikuchyňkou, pracovními stoly, relaxačním sezením, na toalety byli instalovány přebalovací pulty, řeší se i zásobníky na menstruační pomůcky, které budou k dispozici zdarma. Regulace světla je v centrálně řízené budově složitá. Za zelení musí ven, ale v okolí jí máme dostatek. Poblíž jsou parky a technická knihovna. K relaxaci slouží kavárna ArchiCafé, která teď projde interiérovou úpravou, na níiž se budou podílet i studenti, mohou si ji tedy uzpůsobit dle svých potřeb. Další volné prostory bohužel k dispozici nemáme, ale vedení fakulty vede se studenstvem aktivní diskuse o zpříjemnění prostředí, kde mohou trávit i svůj volný čas.
V počátcích existence uměleckoprůmyslových škol byla samozřejmostí úzká návaznost výuky s uměleckoprůmyslovými muzei, zejména s jejich sbírkami, která se postupně mnohde škodlivě vytratila, jak například uvádí český historik designu profesor Jan Michl. Dnes by byla spolupráce užitečná bezpochyby také, ale nejen školy, ale i muzea si poněkud odvykla, byť existují i v ČR výjimky. Některá muzea se dokonce vymlouvají na náročné sbírkové předpisy, což ale odborná publicistika přesvědčivě zpochybnila. Spolupracujete s NTM a UP muzeem, která má tuto tradici a sbírají design? Je to užitečné i v rámci výzkumné činnosti oboru, včetně módního uměleckého výzkumu.
Henrieta Nezpěváková: S UPM má již historicky dohodu UMPRUM a náležitě ji využívá, ať už na instalace diplomek či jiné výstavy studentských prací. Ale do jejich sbírky se nám už pár studentských prací dostalo. My máme blíž k NTM, ředitel je externím členem VUR FA. Ale souhlasím, obohacení sbírky o studentské projekty, může být oboustranně přínosné a může sloužit k veřejné prezentaci a vlastně i výuce všech oborových škol. Sbírky muzeí poskytují studentům hlubší pochopení historického a kulturního kontextu uměleckoprůmyslových předmětů, který je zásadní pro pochopení vývoje designu a umění.
Mnoho moderních trendů se odvíjí od reinterpretace klasických stylů a technik. Přímý přístup k historickým a současným sbírkám poskytuje studentům bohatý zdroj inspirace. Mohou studovat různé styly, techniky a materiály, což rozvíjí jejich kreativitu a estetické cítění.
Přesto, že některé osobnosti společenských věd přesvědčivě zpochybňují praxi i smysl tzv. uměleckého výzkumu, není třeba jej odmítat, je jen důležité jej držet v úzkém kontaktu s vědeckým výzkumem. Jak se to daří u Vás?
Henrieta Nezpěváková: Umělecký výzkum na FA ČVUT je často propojen s inženýrskými a technologickými disciplínami, což podporuje synergii mezi kreativními procesy a technickými inovacemi.
Výzkum v našem ústavu je obvykle propojen s průmyslovými partnery. Tato spolupráce přispívá k aplikovatelnosti uměleckého výzkumu a podporuje jeho význam pro průmyslové a komerční využití. Také spolupráce na projektech ostatních fakult, zejména již zmiňované FBMI, je příkladem užitečnosti výzkumu na uměleckých školách.
Výzkumná činnost je podporována prostřednictvím interních i evropských grantů a projektů, které umožňují pedagogům a studentům rozvíjet nové myšlenky a experimentovat s novými technikami a materiály. Výsledky jsou pravidelně prezentovány na konferencích, výstavách a veřejných akcích, což přispívá k jejich šíření a diskusi s odbornou i širší veřejností.
Profil absolventa vytváří specializace jeho ateliéru a soubor odborných kurzů (přednášek), které na škole absolvoval. Doba mnohé požadavky mění, ale školy se přizpůsobují někdy jen velmi pomalu (viz následování užitečných metod Bauhausu nebo Ulmu). Dokonce se obecně říká, že univerzitní prostředí je velmi konzervativní. Jsou do studia u vás zařazeny teorie (vizuální) komunikace, případně alespoň semiotika, psychologie vnímání, sociologie, ekologie….
Henrieta Nezpěváková: Na Fakultě architektury ČVUT je vzdělávací program navržen tak, aby reflektoval široké spektrum teoretických oblastí, které jsou relevantní pro studium architektury a designu. Jako například teorie vizuální komunikace, kde se studenti učí principy a metodologie vizuální komunikace.
Semiotika pomáhá studentům porozumět, jak jsou vytvářeny a interpretovány významy a znaky v rámci jejich designových prací.
Psychologie vnímání je důležitá pro navrhování prostředí, která správně komunikují s uživateli.
Aspekty sociologie jsou integrovány do výuky s cílem porozumět společenským kontextům a interakcím, které formují prostředí, ve kterých jsou architektonické a designové práce realizovány.
Důraz je kladen na udržitelný design a environmentální zodpovědnost. Studenti se učí, jak integrovat ekologické principy do svých návrhů a jak minimalizovat negativní dopady jejich projektů na životní prostředí.
Fakulta se snaží udržovat krok s aktuálním vývojem a novými požadavky na vzdělávání.
Některé moderní teorie, které nejsou přímou součástí studijního plánu, se snažíme do výuky zařazovat formou jednorázových seminářů nebo workshopů. V rámci Ústavu designu proběhlo několik workshopů vztahujících se k ateliérovým tématům jako například Světelný design, využití platformy Figma pro designéry, UX a UI v praxi, Zbrush a 3D scanning, prezentace možností využití reverzního inženýrství v rámci dostupného hw a sw Revopoint, Pixologic a Rhinoceros, či uplatnění vysokopevnostního betonu nebo Recyklace z pohledu metody LCA v technologickém centru Next Zone. Úspěšné byly i celofakultní workshopy. Jedním z nich byl Service Design se zaměřením na zprostředkování metodologie "Design thinking" studentům na konkrétních projektech. Mezioborové studentské týmy společně řešily novou podobu ArchiCafé, parkování kol na FA nebo oživení parteru školy. V rámci workshopu Transition Design měli studenti možnost si vyzkoušet moderní přístup navrhování, poprvé představený výzkumníky z Carnegie College, který se zaměřuje na udržitelnou budoucnost. Tématem byla age-friendly komunitní centra pro seniory a jejich podoba v roce 2050. Poslední workshop se zabýval metodologií Design Sprint, navrženou společností Google, pomocí které studenti řešili vybrané problémy.
Pokračování rozhovoru v příloze.
