25.08. 2012 - 25.08. 2012
Studentské návraty ke dřevu
Výstavy
Slovenské centrum dizajnu a Agrokomplex – Výstavnictvo Nitra uspořádaly v rámci letošního veletrhu Nábytok a bývanie v Nitře 15. ročník výstavy nábytku a bytových doplňků Fórum dizajnu 2012. Tématem výstavy byl Návrat ke dřevu. Prezentovalo se na ní více než 100 exponátů – výrobků, prototypů a funkčních modelů, interiérových a exteriérových prvků a bytových doplňků ze dřeva, jejichž společným jmenovatelem byl nový zajímavý design. Prostor byl věnovaný studentům vysokých a středních škol s výukou designu a profesionálním designérům.
Face to Face
Face to Face neboli „tváří v tvář" je název lavice, jejíž autorkou je Eva Moravčíková ze Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Název výrobku kopíruje jeho funkci, která osobám sedícím takřka proti sobě usnadňuje vzájemnou komunikaci.
Lavice je vyrobena z masivního jasanu a její rámová konstrukce se skládá ze dvou zón: pevné a polohovatelné. Pevnou zónu tvoří dvě vodorovné spárovky, rozepřené v rozích čtyřmi svislými hranolky. Polohovatelná (přesněji řečeno ohýbatelná) zóna je složena z 23 rámečků, jejichž rozměry odpovídají rozměrům boční (nejmenší) strany pevné části lavice. Rámečky jsou vzájemně k sobě a k pevné části lavice připojeny vždy párem skrytých zapuštěných závěsů, a to pouze na jedné svislé straně. To umožňuje „ohnout" tuto sedací zónu do oblouku s vějířovým rozevřením rámečků. Pro dosažení pravidelného paprskovitého rozevření vějíře jsou rámečky (a pevná část) na druhé svislé straně propojeny dvěma provázky (horním a spodním) procházejícími vyvrtanými otvory. Provázky jsou v přesně daných vzdálenostech opatřeny uzly, které tvoří zarážky rámečků a vymezují tak jejich vzájemnou distanci při rozevření. V mezerách mezi rámečky jsou na provázcích navlečeny malé matičky, které slouží jako závaží Při skládání „vějíře" se působením jejich hmotnosti provázky mezi rámečky svěsí a ukryjí do oválných drážek vyfrézovaných na styčných plochách rámečků. Středem mezi těmito distančními provázky prochází ještě jeden - volný, který slouží k zafixování „vějíře" ve složené pozici (např. pro snadnější přenášení).
Zajímavým detailem výrobku jsou rohové spoje, provedené na čep a rozpor, a to jak u rámečků, tak u pevné části lavice. U ní jsou tyto spoje z konstrukčního hlediska poněkud nelogicky provedeny tak, že rozpory jsou na spárovkách situovány v příčném směru. Záměrem autorky bylo sjednotit směr čepových spojů v rámci celého výrobku. Kromě toho jednotlivé rámečky sestavila tak, aby se čepy a rozpory u sousedních rámečků pravidelně střídaly. Na sestavě to vytváří pravidelný vzor, jako by se jednalo o sdružené čepy a rozpory.
Dynamické sezení
Návrh lavičky, jejíž autorkou je Petra Škutová ze Školy užitkového výtvarnictví v Ružomberku, je řešen tak, aby splňoval požadavky pro tzv. dynamické sezení. Sedící osobě umožňuje horizontální pohyb ve všech směrech, hlavně ve směru předozadním.
Lavička má jednoduchou rámovou konstrukci, která je zhotovena z bukové překližky, a skládá se ze dvou částí: základní nosné kostry a sedadla. Nosnou kostru tvoří dva boční obdélníkové rámy spojené v zadní části dvěma vodorovnými hranoly (trnoží a zádovou opěrou). Na horních vodorovných dílech bočních rámů je prostřednictvím šňůrového výpletu volně zavěšeno sedadlo.
Nohy do „X"
U společenského stolku Tomáše Strassera ze Školy užitkového výtvarnictví Josefa Vydru v Bratislavě stojí za pozornost jeho křížová podnož - konkrétně konstrukční řešení středového spojení nohou.
Stolek má kruhovou skleněnou desku, která spočívá na křížové podnoži z ořechového dřeva. Ta se skládá ze čtyř hranolovitých nohou se sklonem 45°, vzájemně spojených prostřednictvím spojovací „kostky". Kostka je rovněž dřevěná a na bočních stranách má vyfrézovány šikmé drážky. Směr jejich sklonu je na všech stranách stejný. Do drážek jsou vsazeny nohy. Tím jsou fixovány v šikmé poloze ve čtyřech svislých rovinách a vytváří čtyřbodovou čtvercovou základnu pro podepření desky.
Stolek a tabule v jednom
Autorkou víceúčelového dětského stolku z bukového dřeva je Veronika Hanesová z Technické univerzity ve Zvolenu. Stolová deska je posazena na podnoži, složené ze čtyř deskových nohou kónického tvaru uspořádaných půdorysně do kříže a spojených vzájemně třemi zešikmenými luby. Čtvrtý zešikmený „lub" na jedné delší straně je volný a tvoří čelo zásuvky, uložené na ocelových výsuvech.
Mezi zásuvku a stolovou desku je vsazena výsuvná tabule s bílou kreslicí plochou. Přední hrana je opatřena masivní deskou, která je zapuštěna do výřezu v přední hraně stolové desky. Na spodní straně přední desky tabule je vyfrézován úchopný žlábek, přístupný po vysunutí zásuvky. Vysunutá zásuvka současně slouží jako podpora tabule.
Posuvná podnož
Martin Jankura z Technické univerzity Košice je autorem souboru odkládacích stolků s úložným prostorem. Úložný prostor je situován pod stolovou deskou podobně jako zásuvka. Tomu nasvědčuje i zásuvkové čelo opatřené úchytkami, které je však falešné - přesněji řečeno, jedná se o lub imitující čelo zásuvky.
Podnož stolku se skládá ze dvou částí, které tvoří vždy dvě nohy a tři luby. U jedné části podnože je k lubům připevněna stolová deska, u druhé jsou luby spojeny dnem úložného prostoru. Část podnože se stolovou deskou je užší a dva protilehlé luby jsou na vnějších stranách opatřeny podélnou drážkou. Druhá část podnože (s úložným prostorem) je širší a dva protilehlé luby jsou na vnitřních stranách opatřeny vodícími lištami. Obě části jsou prostřednictvím těchto vodicích prvků do sebe zasunuty. Úložný prostor pod stolovou deskou se tedy zpřístupní roztažením dvojdílné podnože.
Radomír Čapka
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 5/ 2012
www.drevmag.com
