23.01. 2010
Tak trochu zapomenuté pařížské muzeum a Art Deco
Historie a osobnosti
Na pravém břehu Seiny, tak trochu z ruky, nedaleko od místa tragické nehody princezny Diany, stojí palác Tokio. Vznikl u příležitosti Mezinárodní výstavy umění a techniky v roce 1937 a jako Muzeum moderního umění města Paříže se otevřel veřejnosti v roce 1961. Velikost výstavních prostor je zvenčí nečitelná díky osazení stavby do mírného svahu.
Základem sbírek se stala kolekce „moderního umění“ z tzv. Malého paláce obsahující díky obětavým sběratelům i významná díla prezentovaná právě na výstavě v roce 1937. K nim patří např. Matissovo gigantické plátno La Danse (tanec), jemuž je vyčleněn jeden sál. Nejhodnotnější je místní sbírka nábytku. Obsahuje totiž především exkluzivní objekty z typicky francouzského období Art Deco. Nábytkové skvosty jsou signovány takovými osobnostmi jako je Pierre Chareau, Eugéne Printz, Michel Dufet, Charlotte Alix a samozřejmě i Jacques Emile Ruhlmann.
Art Deco je dobově ohraničen výstavou dekorativních umění v Paříži 1925 a nástupem nacismu v roce 1939. Je vyústěním různých vlivů předchozích stylů včetně neoklasicismu, kubismu, secese, moderny. Dalším zdrojem je orientální architektura, staroegyptské, japonské a čínské umění. Inspiraci interpretuje Art Deco moderním způsobem, usiluje o novou ornamentiku a nové tvarování. Respektuje strojní výrobu. Typické je používání netradičních materiálů (aluminium a ocel), exotických dýh, ale i exkluzivních přírodních materiálů jako kůže, slonovina, zebří, krokodýlí a žraločí kůže, v oblibě je lakovaná úprava. Ikonou stylu Art Deco je Émile-Jacques Ruhlmann, poslední velký francouzský truhlář schopný vytvářet luxusní mistrovská díla, jež jsou dodnes zlatým šperkem všech aukcí. Vlastnit „Ruhlmanna“ bylo už na počátku minulého století srovnatelné s vlastnictvím výtvorů ebenistů bourbonských králů.
Z Evropy se styl přenesl do USA a později posloužil jako inspirace pro hnutí Memphis a Pop art.
Émile-Jacques Ruhlmann
Největší ebenista 20. století a ikona stylu art deco Émile-Jacques Ruhlmann (*1879 – †1933) se už v dětství dostal do nábytkového prostředí. Jeho otec vlastnil stavební firmu. Design vnímal všemi póry těla a v mládí se seznámil se spoustou odborníků, což uměl v budoucnu zúročit. Po smrti otce v roce 1907 převzal jeho prosperující firmu a začal se věnovat navrhování vlastního nábytku. V roce 1919 založil firmu Ruhlmann et Laurent, která se zabývala komplexním řešením interiérů a prošla fázemi různých vlivů, ať už to byla secese, Arts & Crafts, vídeňská secese, aby se nakonec vyprofilovala v Art Deco.
Mezi zákazníky převažovali začínající mladí malíři a intelektuálové. Ruhlmannův nábytek se stal v Paříži obrovským hitem a už v letech 1918 až 1925 zaznamenal obrovskou prodejnost. Ve své tvůrčí činnosti vycházel Ruhlmann z klasicizmu a obdivoval dokonalé zpracování. Pod vlivem módních trendů, vlastních neotřelých nápadů a exkluzivních materiálů dokázal vytvořit nečekané návrhy. Ty na rozdíl od svých vrstevníků nevytvářel vlastnoručně, protože nebyl vyučeným stolařem. Dílnu s vlastními řemeslníky si opatřil až v roce 1923.
Svoje nejlepší modely předvedl v roce 1925 na výstavě Exposition Internationale des Arts Décoratifs et Industriels Modernes ve vlastní výstavní síni Pavillon du Collectionneur (Pavilon sběratele) navržené jako dům sběratele umění. Na výstavě byly distribuovány také pohlednice s jeho modely, které výtečně posloužily jako propagace jeho nábytkového umění.
Ruhlmann byl sám vynikajícím kreslířem, vydal dokonce knihu skic Croquis de Ruhlmann. V roce 1927 už ve svých dvou dílnách zaměstnával 25 kresličů a 27 truhlářských mistrů, řídil práci 4 lakýrníků, 12 čalouníků a spoustu učňů.
Tvořil v duchu zásady: „Vysoce přepychový předmět se stává měřítkem pro běžnou výrobu“. Jeho nábytek se stal pojmem srovnatelným s francouzskými ebenisty. Znal totiž dokonale možnosti materiálů i tvarů. Používal exkluzivní materiály jako ebenové dřevo, slonovinu či krokodýlí kůži, měl obrovský cit pro barvu. Dokázal vytvořit nábytek, který doslova fascinoval jeho příznivce.
Vedle nábytkových objektů zanechal svůj rukopis na řadě interiérů, některé z nich jsou dodnes funkční, např. Brasserie Ruhlmann v New Yorku, slavnostní sál luxusního hotelu Nicolas Potocki v Paříži, sál hotelu Lord Byron v Římě, jeho nábytek najdeme i v pokojích hotelu Histon Arc de Triomphe a není divu, že navrhoval i interiéry luxusního francouzského parníku Normandie. Ve své závěti si Ruhlmann přál, aby po jeho smrti jeho dílny dokončily všechny rozpracované zakázky a pak byly uzavřeny. V roce 1988 vznikla v USA společnost Pollaro Custom Furniture, která produkuje nábytek podle Ruhlmanových vzorů.
doc. ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.Foto: autorka
Převzato ze Stolařského magazínu 11/2009
www.stolmag.com
