22.06. 2023
Teorie barev: umělecký výzkum nesmí ignorovat vědu
Design v souvislostech
Na většině uměleckých škol učí kunsthistorici o Goethově teorii barev, ale zkuste se zeptat jakéhokoliv pedagoga nebo studenta, zda ví, že poznatky slavného básníka psychologická věda nepotvrdila. Obor psychologie samozřejmě podle tradičních pravidel výzkumu ověřuje platnost a zpochybňuje výsledky také vlastního bádání. Z důvodu nízké validity proto například současná psychologie přestala používat osobnostní typologie založené na barvách, v další psychodiagnostice se preference barev také již nepoužívají a dosud rozšířený Lüscherův barvový test je odbornou komunitou považovaný za zdiskreditovaný.
Odborný problém práce s barvou na uměleckých školách vychází také z nedostatečně komplexní výuky teorie barev. Převážně se učí jen o estetice, v přednáškách o technikách a materiálech se možná někdy studenti něco dozvědí o chemii barviv, v předmětu „osvětlování“ trochu o fyzice barev. Chybí kognitivní psychologie, teorie komunikace, sociologie… Roztrhané informace o barvách si studenti nepropojí, vše je nezbytné vyučovat integrovaně v rámci jedné přednášky. Podobný problém má i literatura o barvách, knihy nejsou dostatečně komplexní a je v nich často množství nepodložených textů.
To vše má pak vliv na stále módnější umělecký výzkum, kde se studenti i doktorandi pouštějí bez dostatečných vědeckých znalostí do bádání, jehož výsledky pak hodnotí jen jednotlivci nebo komise složené z umělců či estetiků. V podstatě lze říci, že umělecký výzkum na vysokých školách musí probíhat v kontaktu s vědeckými pedagogy, kteří pak jsou nezbytnými oponenty výsledků.
Jednu z funkčních forem představuje přímé propojení vědeckého a uměleckého výzkumu. Například známý německý grafický designer, autor univerzálního systému piktogramů vyráběných firmou ERCO Leuchten vyhledal ke spolupráci vědce, profesora vizuální komunikace Martina Krampena. Rakouský filosof Otto Neurath známý tvorbou komunikačního systému Isotype, spolupracoval s grafikem Gerdem Arntzem. Americký designér s dobrými vlastními vědeckými předpoklady Henry Dreyfuss měl ke spolupráci na rozsáhlých výzkumech globální vizuální komunikace a ergonomie celý tým spolupracovníků.
Největší nedostatky se přirozeně neprojevují v tématech souvisejících s fyzikální či chemickou teorií barev, ale v oblasti jejich vnímání přináležející oboru kognitivní psychologie. Ani ve wikipedii neměli studenti k dispozici kvalitní přehled o působení barev na člověka. Česká wikipedie obsahovala v článku „Psychologie barev“ kratičký text, cizojazyčné verze hesla jsou sice rozsáhlé, ale nedostatečně přehledné, pro studenty uměleckých škol nesnadno vnímatelné a obsahují mnohdy části, které nejsou podloženy seriózním výzkumem.
Naštěstí nyní došlo k textově i ilustračně důslednému zpracování hesla „Psychologie barev“ v české wikipedii, které obsahuje i funkční odkazy na snadněji dostupnou literaturu:https://cs.wikipedia.org/wiki/Psychologie_barev
Návazně je úkolem českých vědců, aby zpracovali dostatečně komplexní vysokoškolskou učebnici, o kterou by se mohla opírat nezbytná inovace výuky teorie barev na uměleckých školách. Jestliže se bez odporu podvolujeme konstatování, že vývoj společností je nyní rychlý, nemůžeme dnes učit o základním fenoménu umění – o barvách – na úrovni konce 19. století.
Tomáš Fassati
