22.03. 2020

Tereza Eisnerová - přes ZOO ke spolupráci s porcelánkou Royal Dux Duchcov

rozhovory

MgA.Tereza Eisnerová (*1981) je sochařka, medailérka a designérka, která žije a tvoří v Praze 7 Holešovicích a na chalupě v Jizerských horách, kde má dílnu. Věnuje se designu autorského porcelánu (dózy, misky a šperky), které vznikají v malých kolekcích. Inspiruje se přírodou a secesí – zvířaty a rostlinami.

Výtvarnice Tereza Eisnerová  objevila krásu porcelánu a rozhodla se jeden ze svých návrhů, komorní plastiku gorily, nabídnout pro výrobní program  manufaktuře na výrobu figurálního a ozdobného porcelánu  Royal Dux Duchcov. Po bližším kontaktu s porcelánkou si Tereza Eisnerová  uvědomila, že prosazení  jakéhokoliv návrhu do výroby nestačí bez záruky odbytu.  

Zájem výrobce se lépe získává finančním zajištěním vyvzorování návrhu a ještě lépe, potvrzením odběru výrobku zákazníkem.  

 

Jak jste se dostala k sochařství, jaká byla Vaše studia?

To, že chci být sochařkou, jsem věděla už od střední školy. Studovala jsem na Střední výtvarné škole Václava Hollara v Praze („Hollarce“), kde výtvarné obory byly docela různorodé, zkusili jsme si skoro všechno, ale hned ze začátku mě nejvíce chytlo modelování a už mě nepustilo. Pak mě přijali na Akademii výtvarných umění v Praze na sochařství k prof. Jindřichu Zeithammlovi, od začátku jsem ale tíhla spíš k figurativnímu sochařství (a to hlavně zvířecí tématice), takže jsem ve 2. ročníku přestoupila k panu prof. Janu Hendrychovi (ateliér Figurální sochařství, mince a medaile). Tam jsem poprvé začala dělat sádrové návrhy na pamětní medaile, které dělám doteď a objevila jsem tam vlastně kouzlo reliéfu jako takového.

Nejraději jsem ale z celého studia na AVU měla 1. ročník – sochařskou přípravku u pana prof. Petera Orieška, kde jsem také poznala svého současného manžela. Pan Oriešek byl vynikající člověk a skvělý sochař, obdivovala jsem ho už na střední škole, viděla jsem totiž jeho velkolepou sochu koně poprvé naživo v roce 2000 na výstavě Konec světa? v Kinského paláci v Praze a stála jsem tam obdivně snad hodinu, takže jsem strašně ráda, že jsem ho mohla osobně poznat a spřátelit se s ním. Měl specifický smysl pro černý humor, který je mi blízký, a také jako já miloval zvířata, o kterých toho spoustu věděl. Hned také dovedl odhadnout, že mám talent na malé sochy (až skoro miniatury) a ptal se mě, jestli nechci pracovat pro porcelánku. Tehdy mě to skoro urazilo, chtěla jsem dělat obrovské monumentální sochy a určitě ne malé, ale měl pravdu, po letech skutečně s porcelánkou spolupracuji a dělám hlavně drobnou plastiku.

Na AVU se teď po letech zase trošku vracím a to při pořádání letních kurzů pro veřejnost „Letní akademie sochařská“, kde dělám lektorku spolu s manželem, také sochařem. Jedná se o modelování studijního portrétu podle modelu. Vloni byl první pilotní ročník, který měl velký úspěch, a letos budou pravděpodobně dokonce dva turnusy.

Tvoříte z porcelánu, čím Vás okouzlil?

Porcelán jsem vždycky obdivovala kvůli jeho krásné bělosti, tvrdosti, křehkosti a ušlechtilosti. Neměla jsem s ním žádné zkušenosti, jsem sochařka, takže jsem znala ze školy maximálně keramickou hlínu a ta se chová úplně jinak. Porcelán se v peci kroutí a deformuje nebo i praská, když je suchý, je mnohem křehčí, při ručním modelování rychle vysychá a drobí se, práce s ním je složitá a vyžaduje trpělivost, čas a zkušenosti, nejde to hned. Jenom forma se většinou nepovede hned napoprvé a ne každý kus vyndaný z pece se dá použít. Naštěstí jsem měla v začátcích ochotné rádkyně profesionálky. Celá výroba probíhá u mě v dílně, vše dělám sama – od návrhu přes modely, formy, lití až po výpal a glazování, takže mé kolekce vznikají v malých sériích, někdy jen pár originálních kusů, takže zájemci si většinou musí počkat a odpovídá tomu potom i vyšší cena.

Vaše tvorba porcelánu je ovlivněná secesí a vintage stylem. Vyrábíte si sama i nějaké vlastní módní doplňky?

Porcelán (dózy, misky a šperky) tvořím pod názvem Karetka. Nově rozjíždím kolekci Karetka modist – mini kloboučky a fascinátory. Nechávám se unášet hravostí, extravagancí i vintage stylem. Od mala miluji vintage módu 20. - 50. let, filmy pro pamětníky a noblesu hereček první republiky. Oblékala jsem se už od 14 let do šatů po babičce, probírala se starými fotografiemi a představovala si, že žiju v té době. Najednou je to zase populární, každopádně dobře padnoucí kvalitní slow moda bude elegantní vždy.

Některé kloboučky jsou jen látkové, na některé používám i porcelánové aplikace, ale tam se musí vyladit váha, aby nebyly moc těžké a neklouzaly z hlavy. Napadají mě modely pro každou příležitost (do divadla, na borůvky, na houby, k moři, na svatbu…). Na vlastní svatbu vloni v létě jsem pochopitelně měla porcelánový klobouček s pávem.

Kde hledáte inspiraci?

Hlavně v přírodě (rostliny, houby, plody, lišejníky, les a samozřejmě zvířata, hlavně mořský svět), v sochařství starého Egypta a také v secesním užitém umění, které obdivuji (designér René Lalique je můj nedostižný vzor). Nápadů mám plné bloky na několik let dopředu, jen toho času je bohužel pořád málo. Mým velkým tématem jsou houby -  od dětství kreslím studijní akvarely hub, na škole jsem téma houby převedla i do soch a objektů v diplomové práci.

Karetka má i jinou, trochu temnější stránku -  v kolekci Dekadent rozvíjím nesmrtelné téma lebky (vanitas) od broží a náušnic, přes dózy a misky až po jehlice do kravaty…ve volných sochách také své milované téma Mumie. Momentálně mám právě Mumie z keramiky a porcelánu v Národní galerii (Veletržní palác, Praha) na výstavě Sen ve snu: Edgar Allan Poe a umění v českých zemích, která potrvá až do konce srpna 2020, určitě doporučuji k návštěvě.

Je pro Vás těžké se uživit uměním?

Živím se převážně pamětními medailemi, které modeluji ručně a to včetně písma, které pak ryju rydly do sádrového modelu. V mincovně pak sádru převedou rytci do kovu. I dnes se ještě úplně všechno nedělá na počítači. Nejraději dělám portrétní medaile – hodně mě bavil třeba Kamil Lhoták, Jean Marais, Rudolf II. nebo  Josef Lada. Spolupracovala jsem nejdříve s Pražskou mincovnou (např. Muchova epopej) a v poslední době pracuji už jen pro Českou mincovnu v Jablonci nad Nisou.

Od loňského roku také učím na Střední odborné škole uměleckoprůmyslové ve Světlé nad Sázavou (obory sochařství - restaurování  a zlatník – navrhování šperků).

Je škoda, že už v dnešní době nikdo nechce do svého domu portrétní bustu nebo reliéfní plaketu, kvalitních vystudovaných sochařů máme v Čechách dost.

Co chystáte do budoucna?

Chci se znovu více zaměřit na téma zvířete a opět na volnou sochu více než na porcelánový design – chodím zase kreslit zvířata do ZOO a plánuji sérii menších keramických sošek zvířat – hlavně opic. Velmi obdivuji sochaře, Rembrandta Bugattiho, který byl v modelování zvířat nepřekonatelný. Dlouho odkládám portrét manžela, na který se velmi těším. Velké téma je pro mě také symbolistní pohádka a mytologie…

Ráda bych zase začala i trochu malovat, převážně portréty.

Jaké máte zájmy? (hobby, koníčky, záliby)

Kromě tvorby soch a porcelánu, která mi zabírá většinu času, jsem velká sběratelka, sbírám takřka vše – mušle, známky, skleněné knoflíky, malachitové sklo, kuriozity, lidové kroje, zvířecí lebky, staré secesní ilustrované pohádky…nově dokonce sbírám starožitnosti - secesní sochy a reliéfy i grafiku – hlavně grafiky květin od Františka Koblihy. Také miluji houbaření samozřejmě jako skoro každý u nás, ráda šiju a přešívám a vylepšuju si oblečení…je toho moc. Nechápu lidi, kteří se umí nudit.

Zajímala by mě Vaše spolupráce s porcelánkou Royal Dux Duchcov.

Porcelánku Royal Dux Duchcov jsem kvůli jejich dlouhé tradici výroby porcelánových sošek sama vyhledala ke spolupráci, resp. k realizaci, jelikož nápad byl čistě můj a v ZOO Praha se moc líbil.

Já porcelánce poskytnu sádrové modely (musím původní originál nejdříve zaformovat do lukoprenové formy a odlít alespoň tři kusy ze sádry, aby je mohli v porcelánce rozřezat a zaformovat do jejich speciální formy na lití porcelánu), ale vše další, tedy formování, odlévání a glazování již probíhá v porcelánce, na samotné výrobě se nepodílím. Na barevných variantách jsem se domlouvala ze ZOO Praha, shodli jsme se na polovině nákladu černých matných a polovině nákladu bílých lesklých goril. Černé se nakonec lidem líbily víc. Každá soška má zespodu logo ZOO, značku porcelánky a mojí značku, plus ještě číslo jako u grafiky. Nejdříve vznikla limitovaná sběratelská edice 100 kusů ručně číslovaných sošek, ty se hned rozprodaly, takže pro velký zájem se budou ještě vyrábět další, už nečíslované, gorily.

Jak se vám navrhovaly gorilí sošky? Jsou černé a bílé – dvě barvy proč?

Práce na gorilích soškách mě od začátku velmi bavila, navíc zvířata jsou dlouhodobě mým oblíbeným námětem, ke kterému se neustále vracím. Určitou výjimkou v kontextu mé dosavadní převážně realistické tvorby je ale stylizace těchto sošek, která je poctou tzv. bruselskému stylu, pojmenovanému podle Expa 58 v Bruselu, kde český design získal mnohá ocenění. Tehdejší autoři vytvářeli stylizované porcelánové sošky zvířat, která se dodnes těší popularitě mezi sběrateli. Chtěla jsem na tuto tradici navázat a připravila jsem modely, odkazující k bruselskému tvarosloví. Ke spolupráci jsem oslovila ZOO Praha a porcelánku Royal Dux v Duchcově, kde již v padesátých letech vznikaly původní "bruselské" sošky, takže i zde se jedná o návaznost na tradici. Dvě barevné varianty jsou rovněž odkazem k tehdejší dobové produkci, nejedná se o pepřenku a slánku, jak se někteří lidé v diskusích na sociálních sítích domnívali. Bílá barva je tradičnější, ale černá je reálnému vzhledu goril bližší.

Musela jste chodit do zoo pro inspiraci, nebo stačila vaše nějaká základní představa? Vzorem byl samec Richard?

Do ZOO Praha chodím často a ráda od dětství, tak jsem měla gorily "nakoukané" dávno předtím, než jsem se rozhodla je modelovat. Samec Richard byl inspirací svojí impozantní stavbou těla a výraznou hlavou, ale vycházela jsem i z fotografií jiných gorilích samců a samozřejmě výrazně stylizovala výsledný tvar.

Jde o limitovanou sérii?

Ano, každá z barevných variant byla zhotovena v limitované sérii padesáti ručně číslovaných kusů s přiloženým certifikátem. Že je o ně zájem se ukázalo hned v den jejich představení, kdy se téměř okamžitě rozprodaly.

Další spolupráce se ZOO/porcelánkou je tedy z vaší strany v plánu?

Zatím není domluveno nic definitivně, ale věřím, že úspěch goril by mohl být impulzem pro celou tematickou kolekci sošek různých zvířat, která se v ZOO Praha chovají. Já bych rozhodně další modely vytvořila moc ráda ... Momentálně se pomalu chystá druhá soška...

Děkuji za rozhovor a přeji další úspěšnou spolupráci i s jinými subjekty.

 

MgA. Tereza Eisnerová (*1981)
1997 - 2001 střední Výtvarná škola Václava Hollara (VŠVH) v Praze (obor Užitá grafika)

2004 - 2006 Vyšší odborná škola Václava Hollara (VŠVH VOŠ) v Praze (obor Interaktivní grafika – animace 2D a 3D), (nedokončeno)
2006 - 2007 Akademie výtvarných umění (AVU) v Praze - ateliér Sochařství prof. Jindřicha Zeithammla

2007 - 2012 ateliér Figurálního sochařství prof. Jana Hendrycha

Od roku 2007 se pravidelně zúčastňuje medailérských soutěží vyhlašovaných Českou národní bankou a získává mnohá ocenění, od roku 2013 je členkou Asociace umělců medailérů (AUM) a spolupracuje s Pražskou a Českou mincovnou na realizacích medailí v kovu.

Spolupracuje s pražskou ZOO na výrobě suvenýrů  - porcelánových sošek zvířat

Věnuje se sochařství, designu keramiky a porcelánu, kresbě a medailérství.

Od roku 2019 učí na Střední odborné škole uměleckoprůmyslové ve Světlé nad Sázavou a také na kurzech pro veřejnost na Akademii výtvarných umění v Praze „Letní akademie sochařská“.

Více informací na: https://www.facebook.com/pg/KARETKAdesign.porcelain.art/photos/?tab=albums&ref=page_internal

https://www.facebook.com/MgA-Tereza-Eisnerov%C3%A1-ART-803697969693046/

                                                        

Pavel Jarkovský                                                           

Foto: archiv autorky

---