Design Cabinet CZ

03.10. 2020

Tereza Janáková_Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2020

rozhovory

Co tě nejlépe vystihuje jako osobnost?
TJ Láska k domovu, cestování, sekáčům, floře, fauně a balkónu na našem studentském bytě.

Jak se tvůj život proměnil, když do něj vstoupil grafický design?
TJ Ten se asi proměňoval a stále proměňuje dost postupně. Kromě takové té klasické profesní deformace, kdy přijdete do restaurace a v jídelním lístku okamžitě vidíte všechny jednoznakovky, se mi vyvinul i větší cit pro vnímání vizuality, která mě obklopuje.

Do soutěže si přihlásila papírový Dům na hraní. Ráda se v rámci grafického designu věnuješ
dětem?
TJ To je dobrá otázka. Ono totiž, ať už chtěně nebo nechtěně, z většiny mých projektů obvykle vzejde něco určeného dětskému publiku. Možná to bude i tím, že mám dobrou paměť a to moje vnitřní dítě se mě tak nějak nikdy docela nepustilo. Takže ve výsledku tvořím i pro něj a ta práce mě moc baví a mám z toho radost. O to větší, že ji takhle můžu předávat dál a vidím, že to má smysl. Děti jsou velmi pozorné a vděčné publikum. Dobře si pamatují věci, které na ně udělaly silný dojem a tyto vzpomínky se pak obzvláště v dospělosti často vrací zpět a mohou mít veliký vliv na spoustu faktorů - způsob myšlení, představivost i výchovu jejich vlastních dětí.

Kde jsi čerpala inspiraci?
TJ Projekt vznikl ve spolupráci s papírnou Fedrigoni, která našemu ateliéru na FUD UJEP poskytla spoustu materiálu na tvoření čehokoliv, co budeme chtít. A v tom nepřeberném množství papírů různých tlouštěk a barev mi do ruky padl hladký bílý karton a nápad byl na světě. Oživilo to ve mně vzpomínku na to, jak jsem si jako malá poněkud neumětelsky stavěla nejrůznější domky z takových těch klasických čtvrtek. Vždycky jsem je celé pomalovala a dlouho v nich ubytovávala všechno možné od lego panáčků po bratrova autíčka, že držely pohromadě už jen silou vůle a izolepou. Tak jsem si řekla, že to tentokrát
udělám trochu jinak a líp.

Co bylo podle tebe nejtěžší při tvorbě objektu?
TJ Měření, řezání a lepení. Celý objekt je dělaný ručně, a i když jsem se celý proces výroby snažila co nejvíce zjednodušit, „postavit“ jeden takový dům pár hodin zabere.

Co ti zapojení do soutěže a zpracování projektu přineslo? Získala jsi nové dovednosti?
TJ Pro mě to byla zatím asi nejrozsáhlejší sítotisková zkušenost a taky slušný trénink v trpělivosti. Po výrobě prvního domu na hraní pak přišly nápady na další a další tematické ilustrace, kterými by se další knihy daly potisknout. Pirátský dům pro kluky, vílí pro holky (či klidně naopak) a tak dál… Koncept rozkládacího domečku by tak zůstal zachován, ale záleželo by jen na dětech, který potisk by jim padl do oka, nebo jestli by si chtěly postavit rovnou celou ulici. Tu myšlenku mám momentálně v hlavě a doufám, že se k ní ještě dostanu.

Na jaké práci zrovna teď pracuješ a co plánuješ do budoucna?
TJ Teď jsem akorát dodělala bakalářku a ve studiích plánuju pokračovat dál. Mojí bakalářskou prací je knížka, která teď v říjnu vychází pod nakladatelstvím Albatros a k dětem má opět dost blízko. Nebo spíš k holkám, protože je o menstruaci. Autorkou textu je Hana Kašáková a já jsem se zhostila grafické úpravy a ilustrací a už se těším, až to bude na světě. Celý ten proces jsem si dost užila a řekla bych, že v ilustrování dětských knížek jsem se našla. Nebo alespoň prozatím, člověk nikdy neví, k čemu se v budoucnosti nachomýtne.