01.04. 2022
Umělecký výzkum: disharmonie soudobého designu, technologií a prostředí
Design v souvislostech
Kolem uměleckého výzkumu probíhá dnes řada, často planých diskusí. Někteří umělci a kunsthistorici jej bezmezně vyzdvihují jako nový fenomén, jiní jej zatracují jako neopodstatněný konstrukt. Umění je však již dlouho vedle vědy a náboženství vnímáno jako jeden ze tří pilířů lidského poznání, který je charakteristický dominantním užitím emoční inteligence. Jediný problém může spočívat v rovině interpretace výsledků uměleckého výzkumu. Pokud autoři nemyslí na sdílnost, neobejde se vnímání laiků bez podpory vědy o umění.
Zajímavá ukázka soudobého uměleckého výzkumu je v současnosti ke zhlédnutí ve Veletržním paláci Národní galerie, kde ředitel sbírky současného umění Michal Novotný instaloval výstavu Digitální blízkost. Vystavená díla představují citlivou reakci dnešního umělce na prostředí technologií a designu, na něž je stále více změřeno lidské vnímání. Tvůrci se od ostatní společností liší nejen vyšší vnímavostí, ale i schopností své vjemy ventilovat. V případě výstavy Digitální blízkost jde převážně o velmi sdílná díla, která se obejdou bez komentáře. Čtenářům proto doporučujeme obrazovou přílohu tohoto textu.
Z designu a technologií, které dominují ve vystavených dílech, nikde nevyzařuje přesvědčivá harmonie. Jde o zásadní kontrast k „hurádesignovým“ prezentacím, které se nás dnes na každém kroku snaží naivně přesvědčovat, že samotná estetika pomůže k řešení palčivých problémů současného světa. Nepomůže, protože se je snaží zakrývat.
Tomáš Fassati
