10.05. 2022
V Alpách „sněží“ plast
Projekty
Problém znečištění moří nanoplasty je dobře známý. Nová studie ukazuje, že rozšířenější problém, než se dříve myslelo, je šíření nanoplastů vzduchem. Výzkumník Švýcarského ústavu pro zkoušení a výzkum materiálů (Empa) Dominik Brunner v ní spolu s kolegy z Univerzity v Utrechtu a rakouského Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku (ZAMG) sleduje, kolik plastů na nás padá z atmosféry.
Podle údajů z Rakouska skončí ve Švýcarsku ročně kolem 43 trilionů nejjemnějších plastových částic. Vědci se neshodují v tom, kolik to přesně je. Podle odhadů studie by to ale mohlo být až 3 000 tun nanoplastů, kterými je Švýcarsko ročně pokryto od Alp až po nížiny. Tyto odhady jsou ve srovnání s jinými studiemi velmi vysoké a k ověření hodnot je zapotřebí další výzkum. Toto studium je novým vědeckým územím, protože šíření nanoplastů vzduchem je z velké části dodnes neprozkoumané.
K počítání plastových částic Brunner a jeho kolegové vyvinuli chemickou metodu, která využívá hmotnostní spektrometr ke stanovení úrovně kontaminace ve vzorcích. Vědci prozkoumali malou oblast v nadmořské výšce 3 106 metrů na vrcholu hory Hoher Sonnblick v národním parku Vysoké Taury v Rakousku. Od roku 1886 zde sídlí observatoř Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku (na snímku v příloze). Původ drobných částic byl vysledován pomocí evropských údajů o větru a počasí.
Dalo by se ukázat, že k největším emisím nanoplastů do ovzduší dochází v hustě obydlených městských oblastech. Asi 30 % nanoplastových částic na vrcholu hory pochází z okruhu 200 km, většinou z měst. Zdá se však, že se tam dostávají i plasty ze světových oceánů z vln rozstříknutých do vzduchu. Přibližně 10 % částic naměřených ve studii bylo vyfouknuto přes 2 000 kilometrů na horu větrem a počasím, částečně z Atlantiku.
Odhaduje se, že dosud bylo celosvětově vyrobeno více než 8 300 milionů tun plastů, z nichž asi 60 % nyní tvoří odpad. Tento odpad je erodován povětrnostními vlivy a mechanickým otěrem na části makro-, mikro- až nanovelikosti. Vyhozený plast ale není zdaleka jediným zdrojem. Nanoplasty se uvolňují každodenním používáním plastových výrobků, jako jsou obaly a oděvy. Částice v této velikosti jsou tak lehké, že jejich pohyb ve vzduchu lze nejlépe přirovnat k plynu.
Kromě plastu existují nejrůznější další drobné částečky, které víří vzduchem: od saharského písku po oděr z brzdových destiček. Zatím není jasné, zda tento typ znečištění ovzduší představuje pro člověka potenciální zdravotní hrozbu. Na rozdíl od mikročástic nekončí nanočástice pouze v žaludku, dýcháním jsou nasávány hluboko do plic, kde by kvůli své velikosti mohly případně překonat bariéru mezi buňkami a krví a dostat se tím do lidského krevního oběhu.
Výzkumný pracovník Empa Bernd Nowack, který je již osm let po sobě jedním z nejcitovanějších výzkumníků na celém světě se svou výzkumnou prací o rozptylu nanočástic v životním prostředí, říká: „Víme, že mikro- a nanoplasty jsou přítomny téměř všude. Ale musíme zjistit, zda je to důležité, nebo dokonce nebezpečné.“ Nowackův tým v současnosti zkoumá, zda mohou nanoplastové částice vznikat a uvolňovat se i z oděvů.
Převzato z: https://www.packaging-cz.cz/2022/05/v-alpach-snezi-plast
