18.04. 2013
V čem je problém? Environmental Design.
Design v souvislostech
Asi bych tento článek nenapsala nebýt jiného článku, který jsem si četla o půl druhé ráno a ještě k tomu po debatě o našem oboru. Onen článek, který mě donutil k této reakci, byly rozhovory s jednotlivými porotci ve studentské soutěži Ještěd F Kleci 09.
(Pro nezasvěcené se jedná o studentskou soutěž vyhlašovanou na konci každého semestru na Technické univerzitě v Liberci, kde porota oceňuje projekty studentů architektury a designu ne.)
Přiznám se - doufala jsem, že se tam zmíní o našem ateliéru. Ani slovo. Už mě to nepřekvapuje. Než jsem ale dospěla do bodu, kdy mě tato ignorace a nepřijímání z důvodu nepochopení přestala jakkoli zajímat, docela to trvalo.
Když jsem nastoupila do prvního ročníku tohoto oboru, systém, ve kterém jsem doposud byla vzdělávána, tady najednou neplatil. Žádné dané hranice, žádné manuály, prostě nic. Měla jsem v tom trochu zmatek. Vždy a všude jasný řad a najednou naprostá volnost, kterou jsem neuměla uchopit. Společnost vyžaduje zaškatulkování. Má ráda pořádek a neuznává nepojmenovatelné. Já se v té době neuměla zařadit. Neměla jsem v ničem pořádek a nedokázala jsem se pojmenovat. Vlastně dodneška ani jedno z toho neumím, ale teď už to nepociťuji jako problém, nýbrž jako potřebnou svobodu k realizaci sebe sama.
Není jednoduché přistoupit na to - dělat věci jinak, dívat se na věci jinak. Celý náš obor je o pohledu na věc. Jsme vedeni k tomu, přemýšlet nekonvenčně skrze hru, která nás bude bavit a naplňovat. Možná to zní jednoduše a docela pochopitelně, ale jen pro ty, co se nad nás nenadřazují a jsou schopni otevřít se našemu způsobu myšlení. Příkladem snad může být různorodost naší práce. Kde jinde by bylo možné udělat instalaci zavěšených obrazů vytvářející skrze světlo pohybující se baterky zajímavé překryvy na téma holocaust a následující semestr komiksovou deku s tématem schizofrenie? Nebo vydat knihu či vytvářet struktury díky pohybu člověka? Záměrně zde zjednodušuji jednotlivé výstupy, abych demonstrovala jejich široký záběr, který není omezený díky našemu způsobu myšlení.
Onen bod, ve kterém už mě nezajímají názory ostatních kvůli jejich absenci fantazie, zastavil otázky o pochybnostech studia tohoto oboru. Tento obor je jedinečný druh studia sebe sama. Díky samotným vedoucím - Jaroslavovi Brabcovi a Bořkovi Šípkovi, kteří jsou schopni přemýšlet a uvažovat na naprosto odlišné úrovni, zde vznikl prostor, jenž tu dlouho chyběl. My jsme něco mezi a přitom vše. Po tomto přijetí nesnadné cesty se přede mnou otevřela ona úroveň, která mě posunuje jenom výš. Následná úleva z neustálého řešení a konfrontace společnosti s naším oborem byla osvobozující.
Nepřijme-li někdo filozofii tohoto oboru, nemá právo jej kritizovat. Bude-li jej kritizovat na základě povrchních a vnějších znaků, není to pro mě dostačující kritika, přinejmenším je to otázka organizace, která je ve srovnání s podstatou mírně zanedbatelná.
Sama jsem si vědoma několika nedostatků tohoto oboru, ale žádný se nedotýká jeho základu. Tím pádem vím, že tyto povrchnější věci je možné postupně dolaďovat intervencemi jak ze strany vedoucích ateliérů, tak ze strany studentů.
Samozřejmě, že jsou zde problémy, jako v případě narůstající se ho počtu nových studentů, které ovlivnit nemůžeme kvůli silnému soupeři, a tím jsou peníze. Peníze, hybatel světa, obzvláště státních univerzit.
Šla jsem na školu s představami, které byly nekompromisně smeteny realitou a pošlapány společností. Byla to tvrdá rána, kterou jsem ale mohla využít dvěma způsoby.
Jsem ráda, že studuji tento obor. Vážím si svých vedoucích a jejich práce. Cením si vzniklého přátelství a možnosti diskuze s nimi. V této chvíli si nedokážu představit, že by v mém životě nebyly. Děkuji jim za prostor, který dávají mé tvorbě.
Věci, které společnost označuje za výborné, výbornými být nemusejí. Věci, které společnost označí za špatné, špatnými být nemusejí. Environmental Design, který společnost označuje za nesmyslný, může dávat smysl. Mně smysl dává a to je důležitý.
Je mi jedno, jestli tento článek nebude pochopen. Jsou mi jedno všechny komentáře na něj. Není to článek obhajoby, je to článek pouhého pohledu na věc studenta Environmental Design, který miluje práci na svých projektech a má motýly v břiše při zadávání nového semestrálního úkolu.
