29.11. 2016
Veronika Tilšerová_Rozhovor v rámci Národní ceny za studentský design 2016
rozhovory
Veronika Tilšerová z Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem přihlásila do soutěže práci Mít či být.
Veroniko, Tvá práce se opírá o významný kus nábytku z 90. let, jak jsi se k tomuto tématu dostala?
Pro mě je důležité, když mě „tvoření“ osobnostně rozvíjí. To sebou nese fakt, že člověk otevírá témata, která mu nejsou úplně příjemná. Když jsem vybírala téma na bakalářskou práci, vytáhla jsem na světlo jednu kresbičku, jen vtípek – plastová židle ze dřeva. Začala jsem zkoumat, co to pro mě vlastně znamená, co to představuje. A už nebylo návratu. Nakonec je židle na světě a moje hlava je o trochu bohatší. Otevřelo se mi téma vlastnictví a probíhá revize mého způsobu života.
Projekt Mít či být jsi měla vystavený i na letošním Designbloku. Osobně jsem se přesvědčila, že tato židle přitahuje pozornost veřejnosti neustále. Jak ji vnímáš z designérského hlediska?
Předně vystavení na Designbloku byla veliká čest. Ale taky obava, protože smyslem té práce není, aby se lidé na tuhle židli dívali jako na krásnou věc a chtěli ji mít taky, což se logicky nabízelo. Ambice prosadit tuhle židli jako funkční „prodejní“ design nejsou. Vnímám ji spíš jako objekt, skoro sochu, je pro mě důležitější rovina „přemýšlecí“.
Byla jsem u toho, když si ji řada lidí chtěla koupit. Proč myslíš, že se stala tak populární?
Všichni ji známe a najednou je tu představena v úplně jiné formě, a ještě takové luxusnější a trvanlivější. Ale je potřeba si uvědomit, že kdyby si ji člověk koupil, tak fajn, má hezkou novou židli k té spoustě hezkých židlí, co už má doma. Já bych ji snad i prodala, ale jen někomu, kdo žádnou židli nemá a opravdu by ji potřeboval, a tudíž by si jí vážil.
Tvůj nominovaný projekt má konceptuální přesahy a není pouze o zhotovené židli. Kniha, která je podstatnou částí projektu, mapuje tento fenomén. Na co chceš v knize zejména upozornit?
Všude, kde jsem byla, jsem potkávala plastové židle, všude jsem je fotila a byla to totální posedlost. Hodně mě bavilo, v jakém prostředí se vyskytují. Člověk by ji čekal na zahradách nebo ve squatech, ale pak tu samou viděl u domu na Vyšehradě nebo v kavárně Lednicko-valtického areálu. Obecně se má za to, že je celkem bezcenná. Právě díky množství, ve kterém existuje. Ale je krásné, že ve všech zahradách, ve spoustě situací je pokaždé jiná a má své místo. Takže chci upozornit na to, že by se neměla tolik přehlížet, protože má také svou hodnotu a pro někoho velkou.
Když jsi vyráběla židli, vyzkoušela sis i řemeslnou práci. Co bylo při výrobě nejproblematičtější?
Já jsem do celého procesu výroby přišla úplně bez zkušeností práce se dřevem. A jsem moc vděčná Jirkovi Bartošovi (odborný asistent ateliéru Produktový design a vedoucí dílen na FUD UJEP), který mi vše trpělivě vysvětloval a radil, jak mám postupovat. Takže zpočátku se mi vyrobení židle jevilo nejen problematické, ale hlavně nereálné. Nicméně problematické je ztenčení a prohnutí zad židle, se kterým nejsem spokojená, ale zatím nevím, jak na to, takže to je stále v procesu.
Co pro Tebe znamená získání ocenění "Dobrý design"?
Jsem za to moc ráda. Už nominace mi vlastně stačila. Vyslané přání bylo, aby lidé tenhle projekt viděli a aby jim, doufám, něco předal nebo, byť jen na chvíli, přemýšleli o prioritách v životě.
Děkuji za rozhovor.
Kateřina Kostková
http://www.studentskydesign.cz/cs/2016/winner
http://www.designcabinet.cz/dobry-studentsky-design-2016-ziskalo-sedm-praci
