26.05. 2016
Vídeňská laboratoř designu
Novinky
Vídeň jako významná metropole patří k hlavním střediskům evropské bytové kultury. Je spojena se jmény architektů a designérů jako Otto Wagner, Josef Hoffmann, Adolf Loos, ale i se jmény představitelů císařského dvora, jako císařovny Sissi či Ludovika, které svůj vztah k problematice bytové kultury dokázaly zhmotnit v interiérech císařských paláců. Němí svědci bytové kultury minulosti našli svoje místo ve dvou úžasných vídeňských muzeích: MAK a Hofmobiliendepot.
Vzhledem k neoddiskutovatelnému vlivu designu na životní úroveň a bytovou kulturu si muzeum MAK vedle uchování kulturního dědictví pro další generace vytyčilo nový ambiciózní cíl: stát se významnou platformou průběžné diskuse na toto společensky významné a vysoce aktuální téma. Nástrojem k uskutečnění této aktivity slouží projekt Laboratoř designu.
Design se dlouhodobě potýká s požadavkem sladění individuálního blahobytu s dlouhodobými společenskými zájmy. K tomu je vedle pravidel pro zajištění trvale udržitelného rozvoje nezbytná i sociální soudržnost a celoživotní vzdělávání. Další prostor, který lze efektivně využít, otevírá digitalizace. Laboratoř designu vychází z této polohy. S využitím nejnovějších výstupů informačních technologií návštěvníkům předkládá různá témata a jejich řešení. Není to však dogma, ale pobídka k interakci, která generuje nové podněty a otázky.
Svoji roli hraje i MAK Forum, jako mnohostranné a flexibilní místo komunikace s odborníky z oblasti vědy a výzkumu ekonomiky, ale i designu, architektury a umění. Laboratoř designu je proto vyhledávanou součástí návštěvy muzea MAK.
Ve scénografii studia EOOS byl k vybudování laboratoře využit suterén budovy. Modulární jednotky, představující jednotlivá témata, lze rychle přizpůsobit aktuálním potřebám. Následující aktuální témata mohou být inspirací k vytvoření podobného systému kultivace veřejnosti ve složité problematice fenoménu design i v naší společnosti.
Alternativní výroba
Od počátků industrializace v 19. století se nepřestávají ozývat hlasy kritizující důsledky masové produkce a spotřební společnosti. Vznikají pochybnosti o neochvějně působících zákonitostech designu, který dlouho působil jako „sluha marketingu“.
Technický pokrok, sjednocené standardy a hospodářství založené na soutěživosti sice generují demokratický trh zboží, ale za jakou cenu? Pokud budeme kvůli životnímu stylu bez omezení stále vyrábět na úkor dalších generací, předáme jim naši planetu již brzy jako neobyvatelnou.
Hledání alternativ kráčí různými cestami. Občas se vrací zpět k tradičnímu řemeslu, jindy se přiklání k novému výrobnímu způsobu, aby bylo zboží vyráběno tam, kde vzniká jeho potřeba. Zajistit trvale udržitelný rozvoj v designu znamená zajistit nový model výroby a spotřeby v měnící se společnosti. Laboratoř designu naznačuje nejnovější řešení, která se zatím pohybují ve stádiu testování.
Tisk předmětů
Pro spotřební společnost je typická koncentrace výroby na jednom místě a distribuce zboží prostřednictvím obchodní sítě. Nevýhodou této metody jsou dlouhé dopravní trasy a s tím spojené vysoké přepravní a skladovací náklady. Co kdyby se zboží vyrábělo stejně jako v hluboké minulosti opět v místě spotřeby?
Skutečnou revoluci v oblasti lokální výroby a spotřeby přináší 3D tisk, který byl původně vyvinutý pro rychlou výrobu prototypů k testování před zavedením do sériové výroby. Dnes ještě finančně náročná technologie by v dohledné době mohla být všeobecně dostupnější. Jako výchozí surovinu je možné použít mimo jiné i recyklovaný plast. Data k vytvoření konkrétních produktů touto technologií lze získat na internetu a výroba může proběhnout v místě spotřeby.
Kdo dosud nemá vlastní tiskárnu, může využít služeb u různých institucí, která fungují jako již běžná copy centra (např. Happylab Vienna). Nepřehlednost sítí ale nevylučuje zneužití, například k výrobě pirátských kopií nebo zakázaných produktů (zbraně).
Ze starého nové
Film Wall E z roku 2008 ukazuje Zemi v roce 2805 jako liduprázdnou nekonečnou haldu odpadu. Už v současnosti se odpad rozrůstá do obřích dimenzí a zahlcuje člověka jedovatými látkami. Kam ale s ním?
Vyřazený robot je schopen technologií blízkou 3D tisku vytvořit z recyklovaného plastu z ledniček prostorový objekt, třeba židli, přičemž každá může být originál přizpůsoben tělesným parametrům svého uživatele.
Mikrotovárna
Technologie ohýbání dřeva Michaelem Thonetem způsobila v polovině 19. století revoluci v nábytkářství. Židle č.14 se stala milníkem v historii designu a Thonet vybudoval obrovský mezinárodní podnik. Alternativní řešení vychází z toho, že velikost továrny není měřítkem úspěchu. Jak velká tedy může být, aby ještě fungovala?
Katalog Whole Earth Catalog, vydaný v roce 1968 Američanem Stewartem Brandem je dnes pokládán za bibli domácí výroby předmětů a přístrojů. Obsahuje návody na zhotovení záchodu, ale i počítače. Sloužil jako inspirace i mladému Stevu Jobsovi. Jak složité je vlastně zhotovení takového zařízení?
Někdy stačí speciální stojan a běžné tržní objekty jako součástky bicyklů a obyčejný akušroubovák. Ten pohání stroj schopný produkovat z plastové směsi drobné objekty (lampy, nádobí).
Ovládnutí výrobních technologií mělo už v době Marxe politický náboj. Dnes, stejně jako před půl stoletím, jde hlavně o to, vymanit se ze závislosti na velkých koncernech.
Všechno by mohlo být tak prosté…
Známý ekonom Ernst Fridrich Schumacher definuje ve své knize Small is Beautiful: A Study of Economics As If People Mattered základy nového regionálního hospodářství. Jde mu o myšlenku vlastní pomoci: o způsob výroby a opravy zboží na místě, hluboce zakotvený v tamní kultuře a prostředí.Takovým produktem je Tin Can Radio, které pro UNESCO navrhli V. Papanek a G. Seeger. Jak mohou z takových myšlenek profitovat průmyslově vyspělé země?
Mango Wooden Radio je produkt z indonéské Javy. Vzniká tradiční ruční prací z místního dřeva a je distribuováno do celého světa.
Mobilní telefon dnes rádio plně nahradí. DIY Cellphone je nezávislý na výrobci, nezapře dojem domácí produkce.
S ohledem na vliv přírody lze jednoduše vytvořit ledničku a zařízení k přípravě vody. Všechny tyto předměty mohou najít uplatnění jako Low tech řešení i mimo rozvojové země.
Alternativní zdroje energie
Využívání větrných minielektráren má v Rakousku velkou tradici. Jak lze ale využít energii sluneční, když nebereme v úvahu solární elektrárny?
Studio Mischer Traxler přineslo na přehlídku Vienna Design Week v roce 2011 malé výrobní zařízení napájené solární energií sloužící k produkci drobného nábytku. Jedinečný sedací objekt vznikne postupným navíjením provazu kolem válce určujícího jeho rozměry, následným obarvením a vyztužením. Intenzita zbarvení objektu je závislá na slunečním svitu. Čím déle slunce svítí, tím déle leží provaz v kádi s barvou. Každý objekt je signován a obdařen datumem. Příroda tak vtiskne interiérovému objektu nezaměnitelnou pečeť stejně jako třeba stromům.
Některé předvedené procesy působí poněkud úsměvně a vyvolávají polemiku, o což přesně jde. Je zábavné pozorovat zejména mladou generaci, jak zaujatě studuje jednotlivá témata laboratoře. Alespoň na chvíli zvedne hlavu od svých tabletů a chytrých telefonů. Neměla by být lhostejná, vždyť za pár let bude z našich rukou přebírat celou zeměkouli!
Zdroje: tiskové materiály muzea MAK
Ludvika Kanická
Foto: autorka
Převzato z Dřevařského magazínu 1-2/2016
