02.05. 2017
Vídeňská moderna v Leopoldově muzeu
Historie a osobnosti
Vídeň je bezednou studnicí informací z oblasti designu a historie nábytku. Hofmobiliendepot a muzeum MAK přátele designu doslova rozmazlují krásnými výstavami evropského významu a oko si občas smlsne i na návštěvě Uměleckohistorického muzea s poklady císařského dvora. Nepřebernou přehlídkou krásných historických interiérů jsou zámky Schönbrunn i Hofburg, kde můžeme vedle zařízených císařských komnat na nějaký vzácný nábytkový objekt narazit třeba i v tzv. Klenotnici. Skutečným pokladem mezi exponáty je honosná kolébka Orlíka – syna Napoleona Bonaparte a rakouské princezny Marie Luizy.
To ale zdaleka není vše. Pár kroků od Uměleckohistorického muzea stojí komplex objektů bývalých císařských dvorních stájí vybudovaných v 18. století původně pro 600 koní a 200 kočárů podle návrhu architekta Johanna Bernarda Fischera. Původnímu účelu už ale dávno neslouží. Do konce minulého století fungoval jako výstavní areál pro společnost Wiener Messe, což umožnilo konání veletrhů a výstav v samém centru města. Výstavní technologie a logistické problémy si však vynutily jinou lokalitu a pro bývalý prostor stájí se hledalo nové smysluplné využití. V roce 2001 byl znova uveden do provozu, tentokrát pod názvem Museumsquartier jako jeden z největších areálů na světě věnovaný designu a umění.
Rozloha 60 000 m2 umožnila vybudovat nepřeberné množství výstavních prostor, divadel, butiků a kavárniček s celoročním případně občasným provozem, třeba právě během „Vídeňského týdne designu“. Působivým kontrastem ke klasické architektuře císařských dvorních stájí je 24 m vysoká bílá vápencová krychle. Jako dominanta prostoru už navenek naznačuje, že obsahuje specifický interiér. Několikapatrová budova, dílo sourozenců Ortnerových, je navržena jako výstavní prostor s úctyhodnými 5400 m2 výstavní plochy a jmenuje se Leopoldovo muzeum.
Prof. Dr. Rudolf Leopold (1925–2010) ještě jako student medicíny jednoho dne navštívil vídeňské Uměleckohistorické muzeum založené císařem Františkem Josefem. Doslova propadl kouzlu tamních pokladů a rozhodl se vystudovat dějiny umění. Odtud byl už jen krůček ke splnění velkého snu založit si vlastní sbírku uměleckých předmětů. Díla starých mistrů byla nad jeho finanční možnosti, a tak svoji pozornost moudře obrátil tam, kam ještě jeho peněženka dosáhla. Přelom 19. a 20. století nesoucí se v duchu neopakovatelné půvabné vídeňské secese toto město doslova vystřelil na špičku evropské bytové kultury. Dr. Leopold zpočátku snad ani netušil, jak prozíravé rozhodnutí učinil.
Šťastná náhoda mu ještě přihrála osobu malíře Egona Schieleho. Největší rakouský představitel expresionismu právě v té době jako téměř zapomenutý umělec zemřel. Vnímavý Leopold si uvědomil velikost Schieleho nedoceněného díla a pustil se jako ohař po stopě. Vytrvalé až zarputilé shánění Schielových obrazů trvalo celou polovinu století a vášnivý sběratel za některé zaplatil i astronomickou částku. Pak už se mohl postarat o představení tohoto dosud nedoceněného genia celému světu. Nemenší pozornost věnoval i dalšímu velikánovi z oblasti výtvarného umění přelomu století – Gustavu Klimtovi. Odtud už byl jen malý skok k nábytkové tvorbě vídeňské secese reprezentované osobnostmi Josefa Hoffmanna a Kolomana Mosera, kteří byli spojeni s famózní institucí Vídeňských uměleckých dílen – Wiener Werkstätte.
Dr. Leopold měl velkou oporu i ve své ženě Elisabetě. V roce 2001 už jejich sbírka téměř nevyčíslitelné hodnoty obsahovala 5200 objektů zacílených na nejslavnější a nejsledovanější období vídeňské historie umění. Taková kumulace uměleckých objektů už vyžadovala speciální umístění. Našly se finance pro vybudování muzea vybaveného moderními výstavními technologiemi s provozem zajišťujícím náročnou údržbu exponátů, fotodokumentaci, výzkum a další nutné činnosti. Bílá krychle uprostřed historických objektů císařských stájí se stala vyhledávaným muzeem, které jeho zakladatel Dr. Leopold řídil až do své smrti ve věku 85 let.
Vybudování muzea je rakouskou veřejností vnímáno jako jeden z největších kulturně-politických činů. U příležitosti poslední oslavy narozenin Dr. Leopolda kdosi pronesl tuto vizionářskou větu: „Kdo bude chtít v budoucnu získat informace o Rakousku 20. století, tomu postačí navštívit Leopoldovo muzeum“.
Vídeňská secese
Vídeňská secese je inspirována tvorbou skotského architekta Mackintosche z Glasgow, který vychází z japonské bytové kultury. Japonsko se totiž ve druhé polovině 19. století vymanilo z izolace a hrdě svoji kulturu předvedlo celému světu. Lehké vzdušné japonské interiéry bez ozdob nemají nic společného s křivkami tvaru sinusoidy a dekorativními motivy květin a živočichů evropské secese. Posloužily jako zdroj inspirace všem umělcům, kteří viděli problém bytové kultury v racionálním řešení funkčních požadavků, nikoliv v dekorativnosti.
A tak místo křivek zaujaly přímky jako základ střízlivých a strohých tvarů, geometrické obrazce vytěsnily veškeré náznaky motivů rostlinné a živočišné říše a střídmost dekoru umocnily rafinované kombinace materiálů a barev. Velké oblibě se těšila kombinace bílé s černou, fialová i světle olivová s rafinovanými detaily ornamentů s perletí a po vzoru Japonska se uplatnily lesklé lakované plochy. Geometrie se projevila nejen v konstrukci dřevěného nábytku a bytových doplňků, ale také na potahových materiálech. Jako geometrický útvar si svoje místo vydobyla i koule.
Nejen proto je návštěva muzea strhujícím zážitkem pro všechny milovníky dobrého designu a řemesla, ale i funkčnosti a rafinované jednoduchosti. Vídeňská secese je nám velmi blízká také kvůli teritoriální vazbě. Dříve se totiž říkalo, že je Brno předměstím Vídně a uměnímilovní Vídeňáci mohli jezdit do Brna na představení prvního divadla osvětleného panem Edisonem. Blízký je nám i Josef Hoffmann jako rodák z Brtnice u Jihlavy, nebo Adolf Loos, který pochází z Brna.
Silné období přelomu století v sobě skrývá i kus tajemna. Je to období, kdy se nově formovala mapa Evropy a kdy velké technické vynálezy slibovaly růžovou budoucnost pro všechno lidstvo. Leopoldovo muzeum nabízí to nejlepší z tehdejší bytové kultury a umění, ať už to je největší sbírka díla Egona Schieleho, hlavní díla Gustava Klimta a množství maleb, pláten a dalších uměleckých objektů. Z toho všeho však jednoznačně vyčnívají díla osobností spojených s aktivitou Wiener Werkstätte. Jsou to především jejich zakladatelé Josef Hoffmann, Koloman Moser, ale i jejich kritik Adolf Loos nebo další představitel secese Josef Maria Olbrich. Nemůže tu chybět ani velký předchůdce a učitel těchto osobností – Otto Wagner.
I když je nábytková tvorba těchto umělců pevně zakotvena v dějinách nábytku a designu, přináší konfrontace s jejich méně známými realizacemi další úhel pohledu na přelom 19. a 20. století, které v kontextu dneška vnímáme s velkou dávkou nostalgie. A o to se kdysi postaral i mladý student medicíny Rudolf Leopold.
Zdroj: textové materiály muzea
Ludvika Kanická
Foto: autorka
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 12/2016
