03.12. 2023
Vizitkou docentů a profesorů nejsou vědecké monografie, ale učebnice
Recenze
Je dobré, když se lidé občas zastaví, a zamyslí se nad tím, které schématické zvyklosti lze tolerovat, a které jsou škodlivé. Na vysokých školách se například postupně zaužívalo, že docenti a profesoři se odborně prezentují vědeckými pracemi, na uměleckých školách uměleckými. Přitom se zapomíná, že uvedené tituly nejsou vědeckého, resp. uměleckého, ale akademického typu, to znamená, že souvisejí především s procesem výuky.
Někde šel vývoj správným směrem. Ještě před dvaceti léty se například uchazeči o titul docenta na českých uměleckých akademiích obhajovali jenom prostřednictvím prezentace umělecké aktivity. Postupně k habilitační přednášce přibyla povinnost popisu vlastních pedagogických metod, dnes už i písemně zpracovaná. K tomu by bylo optimální doložit také vlastní učební texty.
Mimochodem vývoj ukazuje, že jsou pro školy stále velmi důležité, a to v tištěné podobě na papíře, z něhož se obsah textu lépe vnímá pro zapamatování než z displejů. Pokusy vydávat učebnice pro úsporu jako e-knihy, byly pro neúspěch na mnoha školách ukončeny.
Důležité však je učebnice především psát a přiměřeně pravidelně aktualizovat, což je pracné a pedagogové k tomu potřebují větší motivaci než jen finanční honorář. Protože však tento typ publikací není dostatečně odborně uznáván, existují školy, které učebnice vůbec nevydávají. V případě, že by byly podmínkou pro získání akademických titulů, situace by se jistě zlepšila, a to nejen kvantitativně, ale i kvalitativně.
Školami vydávané učebnice mají také velkou výhodu kontrolované odbornosti, neboť musí být přirozeně recenzovány, a to rozhodně ne kýmkoliv, jak je to možné v běžných vydavatelstvích. Například v oboru umění jsou totiž studenti často závislí na komerčních titulech, které chtě nechtě musejí namísto odborného jazyka používat marketinkový, a dokládání zdrojů informací v nich není nezbytné, nebo je někdy dokonce účelově zkreslené.
Dnes bychom ovšem měli mluvit nejen o učenicích, ale také naučných filmech a učebních pomůckách. V mnoha oborech jsou zatím značně nebo dokonce i zcela nedostupné, a to i v rámci mezinárodního prostoru. K jejich produkci by školy ale musely založit speciální malé kabinety, neboť technologie pro jednotlivé pedagogy jsou ekonomicky nedostupné. Není problém si představit, že by každá škola produkovala jiný typ filmů a pomůcek s tím, že si produkty s dalšími univerzitami vymění. Padl by význam takových argumentů, jako že se při menším počtu studentů jedné škole nevyplatí nic připravovat. Prestiží školy by bylo, že se podle jejích pomůcek, filmů a učebnic učí jinde, třeba i v zahraničí.
Namísto toho jsou zatím českou realitou školy, které nevydávají učebnice ani skripta, a přitom nejsou vnímány jako nezodpovědné. O to více je třeba dát za příklad ty dobré, jako je u nás třeba pražské České vysoké učení technické, jehož vydavatelství dokáže zaplnit učebními texty celé podlaží prodejny v Národní technické knihovně. Pomáhá tomu i vstřícný vydavatelský systém, kdy tituly jednotlivých fakult jsou hrazeny z celouniverzitního rozpočtu a rychlost redakčního zpracování i tisku je překvapivě velká. Skripta jsou vydávána v tradiční skromné formě bez drahé polygrafie a grafické úpravy, aby i prodejní cena byla dostupnější pro studenty.
Je to výzva zejména pro umělecké akademie, mezi nimi školy designu, jejichž učebnice by se jistě uplatnily na trhu knih i v širším prostoru středoškolského a volnočasového vzdělávání. Zahrnutí pedagogických kvalit vyučujících umělců by pak vneslo do kariérního systému potřebné větší procento objektivity, která by ve velmi relativním světě umění také více uspokojila široké vrstvy daňových poplatníků.
Karel Hládek
