27.01. 2024
Vizuální gramotnost se těžko prosazuje do výuky
Design v souvislostech
Vizuální gramotnost je jedním z typů gramotnosti. Vizuální (obrazová) gramotnost je znalost kódování mimoslovního vizuálního zobrazení a schopnost převádět je například do slovního kódu. Součástí kódování a dekódování je schopnost interpretovat nejen primární obsah sdělení, hledat smysl informací prezentovaných v tomto případě ve formě obrazu. Vizuální gramotnost zkoumají hlavně obory kognitivní psychologie a teorie vizuální komunikace. Rozhodujícím předpokladem pro rozvoj vizuální gramotnosti je prostorový typ inteligence.
Historie
Jev vizuální gramotnosti lidstvo zkoumá již poměrně dlouho. Klasické a středověké teorie paměti a učení například kladly silný důraz na to, jak vizuální tvar slov a řádků textu ovlivnil uspořádání informací v mysli. Během osvícenství byl kladen nový důraz na trénování smyslů pomocí tiskových a rukopisných technologií způsobem, který prospíval rostoucí střední třídě.[2] [3] Kromě toho, že se mnoho školáků naučilo „číst“ vizuální materiály, například tabulky a obrázky, naučilo se psát a kreslit pomocí grafických vzorů, díky nimž byly jejich informace lépe vnímatelné a snadněji interpretovatelné.[4] V devatenáctém století byla vizuální gramotnost v západní kultuře základní složkou národních vzdělávacích systémů, které se objevovaly v Evropě a Severní Americe, přičemž vzdělávací reformátoři jako sir John Lubbock se zasazovali o optimální školní využívání vizuálních nástrojů, například diagramů nebo grafických modelů. [5]
Ve 20. století, které přineslo velký rozvoj vizuální komunikace do médií a veřejného prostoru, začala být teorii – vizuální gramatice – kladena větší pozornost. Byly definovány mnohé gramatické principy a sestaveny prvé učebnice. Podpora rozvoje vizuální gramatiky se dílčími způsoby dostávala více do školního vzdělávání, ale jako samostatný předmět, podobný slovní gramatice, se vyučuje jen výjimečně na velmi rozvinutých školách.
Počátek užívání termínu „vizuální gramotnost“ je obvykle přisuzován podnětu Johna Debese, spoluzakladatele Mezinárodní asociace vizuální gramotnosti. [8] V roce 1969 Debes přispěl k definování vizuální gramotnosti: „Vizuální gramotnost se týká skupiny zrakových schopností, které si lidská bytost může vyvinout tím, že vidí a zároveň má a integruje jiné smyslové zkušenosti.“ [9] Bílá kniha vypracovaná v lednu 2004 zdokonaluje vymezení vizuální gramotnost jako „porozumění tomu, jak lidé vnímají předměty, interpretují to, co vidí, a co se z nich učí“. [10]
Slovní spojení „vizuální gramotnost“ postupně začalo pro atraktivní módnost tématu používat více oborů v poněkud odlišných významech například dějiny umění a jeho ikonografie, výtvarná kritika, rétorika, sémiotika, filozofie, informační design a grafický design aj. K dosažení společné komunikace o teoretických problémech vizuální gramotnosti zatím nedošlo.
Vizuální gramotnost se přirozeně neomezuje jen na moderní masmédia a nové technologie. Již kresby zvířat ve starověkých jeskyních, jako je ta v Lascaux ve Francii, představují rané formy vizuální gramotnosti. I když samotné slovní spojení vizuální gramotnost pochází z 60. let 20. století, problematika čtení znaků a symbolů je prehistorická.
Základní a vyšší typ gramotnosti
Vizuální gramotnost funguje v jednoduché základní rovině, která pracuje s primárními obsahy a v náročnější rovině, která pracuje se sekundárnými, resp. terciálními významy. Základní rovina slouží k běžnému vnímání a komunikaci, např. prostřednictvím systémů grafických figur a jednoduchých znaků i symbolů (praktická globální vizuální komunikace). Náročnější rovina užívá komplikovaněji interpretovatelnou symboliku a je užívána zejména ve vizuálním umění. Do vzdělávacích procesů je nezbytné zahrnovat nejen základní, ale vzhledem k její společenské funkci také náročnější rovinu vizuální gramatiky.
O náročnější rovině verbální gramotnosti sociologové vědí, že její zvládnutí je obranou proti politické nebo marketinkové manipulaci masami (populismus). Proto její výuka je považována ve školách za rozhodující. Optimálně rozvoj náročnější verbální gramotnosti podporuje souběžná výuka náročnějšího typu vizuální gramotnosti, která ale probíhá jen na nejkvalitnějších školách nebo v muzeích umění, která tím překračují svůj historicky podmíněný úzký vzdělávací rámec.
Gramatika
Gramotnost představuje soubor znalostí kódování, které vycházejí ze základních principů – gramatiky daného typu komunikace. Ve slovní komunikaci jde o slovotvorbu a stavbu a skladbu vět, ve vizuální komunikaci jde o tvorbu figur, znaků a symbolů a stavbu i skladbu částí i celku vizuálního sdělení.
Výuka vizuální gramotnosti
Vzhledem k tomu, že technologický pokrok využívající vizuální komunikaci postupuje bezprecedentním tempem, pedagogové vyspělých zemí stále více podporují soustředěnou školní výuku vizuální gramotnosti, coby nepostradatelné schopnosti pro život v informačním věku. Většina pedagogů by proto souhlasila s tím, aby se výuka vizuální gramotnosti stala ve školách souběžně povinnou společně s jazykovou gramotností (vytváření významu odvozené od psaného nebo ústního lidského jazyka).[11] Progresívní pedagogové si dobře uvědomují důležitost rozvíjení vizuální gramotnost pro (kvalitní) přežití a komunikaci ve vysoce složitém světě.
Vizuální gramotnost je schopnost koncepčně hodnotit, aplikovat nebo vytvářet vizuální reprezentace. Dovednosti zahrnují hodnocení výhod a nevýhod vizuálních reprezentací, zlepšení nedostatků, jejich využití k vytváření a sdělování znalostí nebo k vymýšlení nových způsobů reprezentace.
Didaktický přístup spočívá v zakořenění vizualizace v jejích kontextech, v poskytnutí nezbytného kritického postoje, principů, nástrojů a zpětné vazby pro vývoj vlastních funkčních vizualizačních forem pro sdělení konkrétní problematiky. Je třeba sledovat společné rysy funkční vizualizace v různých oblastech lidské činnosti a zkoumat specifika vizualizace v oblasti specializace.
Standardy vizuální gramotnosti pro výuku ve vysokoškolském vzdělávání byly přijaty např. Asociací College & Research Libraries v roce 2011.[14] Byly vyvíjeny na základě aktuální literatury, utvářeny vstupy z mnoha komunit a organizací a ověřovány vědci z řady institucí. [15]
Problematikou vizuální gramotnosti se zabýval také International Institute for Information Design, mj. jeho česká pobočka. Byly zpracovány základní modely učebnic a slovníků, které byly institutem šířeny po celém světě. V České republice jsou učebnice k dispozici v češtině. V aktivních a převratných českých 90. létech byly také Institutem připraveny základní kurzy pro pedagogy.
Existuje mnoho různých gramatických principů vizuální gramotnosti a také mnoho způsobů, jak učit studenty interpretovat vizuální gramotnost. Otázky, které je třeba položit při pohledu na vizuální prvky, mohou být „Co se děje na této fotografii?“, „Co vás napadne, když se poprvé podíváte na tento obrázek?" nebo které prvky obrazu přenášejí hlavní myšlenku a které ji náhodně nebo úmyslně zakrývají?“. To umožňuje studentům zahájit proces analýzy. Při vnímání vizuálních sdělení by studenti měli být schopni nejen nekriticky vidět, ale zejména chápat, kriticky myslet, tvořit a komunikovat ve zrakovém módu. [16] Vedle náročnějších uměleckých sdělení představují dobrý cvičný materiál komerční reklama a politický marketink, plné problematických forem komunikace.
Filmový režisér Martin Scorsese zdůrazňuje, jak by děti měly začít rozvíjet dovednosti vizuální gramotnosti již v raném věku. To zahrnuje zkoumání toho, jak se vyjadřují myšlenky a emoce, a použití návodu k vytvoření emocionálního nebo fyziologického postupu. Vysvětluje, jak je potřeba, aby děti těmto pojmům rozuměly. Vizuální gramotnost se začíná postupně vyučovat na školách, které chápou vývoj společnosti a stává se stále populárnějším předmětem.[17] K dobrým příkladům výuky by měly patřit základní školy stylu Montessori, ale bohužel se do výzkumu soudobé vizuální gramotnosti nezapojily, stejně jako vyšší typ škol grafických, od kterých by taková výuka mohla být se samozřejmostí požadována.
Vztah vizuální a verbální gramotnosti
Někteří vědci, například ze skupiny New London Group [12] jako Courtney Cazden, James Gee, Gunther Kress a Allan Luke se stavějí proti dichotomii vnímání vizuální a ligvistické gramotnosti. Místo toho doporučují akceptovat jejich společnou analýzu a výuku [13] jako vzájemně se ovlivňujících a prolínajících se modalit, které se doplňují v procesu tvorby významu i účinu.
Tomáš Fassati
Reference - v příloze
