01.06. 2013 - 01.06. 2013
Výstava NOW! 2013
Festivaly a veletrhy
Lednová megalomanská pařížská výstava Maison&objet (dům a objekt) je aktivní scénou vystavovatelů, obchodních partnerů, odborné i laické veřejnosti. Vystavovatelé – výrobci nabízejí svým obchodním partnerům nové produkty a veřejnost se zajímá o nové trendy, které se záhy objeví v showroomech i buticích.
Součástí složité struktury výstavy je už 13 let samostatná nábytková sekce NOW!. Postupem času se jen v souvislosti s výstavbou nových hal přesunula z haly 7 do haly č. 8. Tam jsem také objevila i kolektivní stánek České republiky označený jako Czechselection. Pod hlavičkou MPO zde kromě svítidel a skleněných objektů prezentovaly svůj nábytek firmy TON, Process, mmCité, Helena Dařbujánová, Amosdesign a letos poprvé i firma Lugi. Samostatnou a velmi působivou expozici měla v rámci NOW! také česká firma Lasvit.
Výstava NOW! byla původně pojata čistě komerčně, ale po bankrotu pařížského Salon du Meuble postupně přejala některé jeho další projekty: prezentaci grantů instituce VIA a expozici Tvůrce roku. Loňská celebrita, japonský designér Tokujin Yoshioka, přepustil svoje čestné místo Tvůrce roku britské designérské dvojici Edward Barber + Jay Osgerby, kteří si zasluhují pozornost především díky plodné spolupráci s firmami Cappellini, Vitra, Venini, Swarovski, Flos a Established & Sons. Prestižní titul připívá k tomu, že ocenění designéři bývají stále častěji vyhledáváni dalšími firmami a jejich jména jako tvůrců „přidané hodnoty" jsou pak v expozicích zřetelně uvedena.
Malé Miláno
NOW! můžeme díky jejímu zaměření na tzv. designový nábytek označit jako „malé Miláno". Je to dáno masivní prezentací významných italských firem, které jsou zacíleny na francouzský trh a často je nenajdeme ani v Kolíně nad Rýnem. Před lety totiž německý trh hromadně opustily a vracejí se tam dost složitě. Pro komplexní přehled o dění ve sféře „designového nábytku" stojí tedy NOW! rozhodně za pozornost, i když svojí rozlohou třípodlažní kolínské hale č. 11 konkurovat nemůže.
Některé významné italské firmy, ke kterým patří bezpochyby B&B Italia, Cappellini, Cassina, Kartell, Molteni či Poltorna Frau, zde ale nehledejte. Preferují svoji prezentaci v luxusních showroomech přímo v pařížském centru a vedle lednové a zářijové výstavy NOW! svoje inovace (zejména z Milána) předvádějí i v rámci letního Pařížského týdne designu. Tato praxe výstav mimo areál kopíruje Miláno i Kolín nad Rýnem. Pro běžného návštěvníka, který má omezené časové možnosti, je však přejezd ze vzdáleného výstaviště do městského centra nereálný, a tak vlajkové lodi italského designu v Paříži zpravidla nespatří.
I tak zde Itálii již tradičně zastupují další významné firmy, jako Zanotta, Porada, Kristalia, FIAM, Glas Italia a další. Jejich účast vyplývá ze zaměření na tvorbu nábytku spíše minimalistických tvarů umístěného v minimalistických expozicích, jež vytvářejí zajímavý protipól klasickým předekorovaným interiérům ostatních sekcí výstavy Maison&objet.
Označení exponátů výstavy NOW! jako „designový" nábytek ale není příliš šťastné. Design je totiž nedílnou součástí každého hmotného produktu vzniklého uvědomělou lidskou činností (v poslední době i produktu virtuálního) a tento termín se v současnosti používá často zcela nadbytečně. Vhodnější by asi bylo označení „současný" nebo „moderní" nábytek, což v současné době nezní příliš „in". Výstižnější by asi bylo neatraktivní označení „moderní nábytek špičkového designu", což by v sobě mělo automaticky obsahovat i splněná ergonomická, ekonomická, estetická a ekologická kritéria.
A jak by se dala charakterizovat letošní pařížská přehlídka současného nábytkového designu? Dovoluji si tvrdit, že jsem neobjevila nic převratného, nad čím by se mi zatajil dech a co by mohlo obsadit první stránky významných designových časopisů a portálů. Je svatá pravda, že si firmy svoje inovace ponechávají až na Miláno. Ať chceme, či ne, právě pro Italy je to prestižní scéna. Do Paříže tedy výrobci přijíždějí se svými jistotami. S nábytkem, který již není ve fázi ověřovacích prototypů, ale je připraven okamžitě zaplavit místní trh.
Retronábytek
Alarmující je pro mne stále se zvyšující podíl nábytku retro, tentokrát jasněji ohraničeného 50. - 70. léty. Typickým znakem je subtilní kovová či dřevěná šikmá podnož sedacího nábytku, šikmé nožičky a ohýbané detaily stolového i úložného nábytku. Některé sestavy až dojemně tvarově připomínají slavná léta progresivních českých „sektorových systémů". Jejich dokonalé provedení však využívá možnosti současných technologií, kombinují se materiály, barevnost a dokončení. V duchu retro kráčí i záměrná „omšelost" či patina, jako kdyby vyjadřovala vysokou kvalitu „dlouhodobě" používaného nábytku. Dalším prvkem, který z tohoto trendu nevybočuje, je „pletený" sedací nábytek dokončený trikotáží z tlusté vlny a připomíná zimní svetry našich babiček.
V duchu retro se odvíjí i barevnost. Žádná barva nedominuje, ale jasné tóny vystřídaly spíše tlumené varianty například v barvě hořčice, khaki nebo karamelu. Černobílá éra je dávno pryč. Barevnost se projevuje v použitých potahových látkách, ale ovlivňuje i plasty, které jsou používány v rámci technologie rotačního tvarování nebo vstřikování. Účinek barev podporuje citlivé osvětlení a svoji roli hraje i vnímání struktury povrchů.
Novinky typologie se prezentují převážně ve formě malých chytrých solitérů, ty rozměrově navazují na loňský hit - minisekterář, který se ve své dokonalosti stále vyvíjí, zmenšuje a hledá nové zajímavé tvary.
Masivní podíl nábytku v duchu retro je to pro mne signálem, že svět tiše přešlapuje na místě. Kdo nemá novou myšlenku, ten sahá do historie, aby opatrně oživil všem důvěrně známé materiály a předměty vnímané jako dobové ikony. V dlouhé nábytkové historii tomu nebylo jinak. A současná doba problematické ekonomiky, nedostatku pracovních příležitostí, nekvalitních potravin, vojenských konfliktů a všeobecně upadající morálky se přece lépe snáší v doprovodu předmětů vytvářejících pojítko s obdobím, kdy nám z dnešního pohledu Evropana možná bylo lépe...
Třeba je důvodem stále častějšího útěku do oblasti retro fakt, že se již vyčerpalo minimalistické řešení interiérů. Hmotu totiž nelze odebírat donekonečna a velesubtilní kompozitní nábytek naráží na naši vžitou představu o pevnosti. Nikdy jsem si nesedla na Knotted chair Marcela Wanderse, i když vím, že by mne unesla. Máme v sobě zakořeněnou touhu po jistotách a vyžadujeme solidnost zejména v našich domovech. To nám zajišťují především přírodní materiály, ať se nám to líbí, nebo ne. Otázkou jen zůstává, kdy se i retro vyčerpá a co bude dál, ale o tom budou zase příští ročníky výstavy NOW!. Ráda budu u toho.
Ludvika Kanická
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 4/2013
www.drevmag.com
