25.06. 2012
Z bláta do louže? Ani náhodou! Plzeňané brojí za lepší architekturu
Novinky
Dům kultury Inwest. To je již po několik měsíců snad nejožehavější téma v Plzni. Obrovský, nevzhledný kolos, postavený na Denisově nábřeží v Plzni v 80. letech původně jako Dům kultury ROH v místě dřívějších zelných zahrad, působí vůči urbanistickému uspořádání svého okolí doslova jako pěst na oko. O tom, že Plzeňanům opravdu nikdy k srdci nepřirostl svědčí i všeříkající přezdívka „Dům hrůzy u Radbuzy“, jíž si stavba vysloužila prakticky hned po svém vzniku. Asi jen málokdo by v referendu o zachování této stavby zvedl palec nahoru, avšak tento stav věcí radikálně změnil plán developerské firmy Amádeus Real, která Dům kultury Inwest vlastní, a která se rozhodla nahradit stávající kulturní dům novou stavbou, a to samozřejmě čím jiným než, jak v Čechách bývá dobrým zvykem, megalomansky pojatým obchodním centrem.
Kdo nenakupuje, není Čech!
Debatu o tom, co by mělo nahradit „Dům hrůzy" pro veřejnost poprvé otevřely stížnosti ze strany mladých architektů Jakuba Mareše a Filipa Kastla, kteří se ohradili proti tomu, aby Dům kultury nahradil v každém slova smyslu „nekulturní obchoďák". Navíc první vizualizace nového, obřího, pestrobarevného kvádroidu obchodního domu Aréna rozhodně nenasvědčovaly tomu, že by si touto budovou Denisovo nábřeží výrazně polepšilo. Navíc architekti vyrukovali s celkem logickou otázkou: je vhodné umisťovat přímo do centra města naproti historické budově Západočeského muzea zrovna obchodní dům? A to ještě nutno dodat: další obchodní dům. Hned za pozemkem, na kterém se firma Amádeus Real rozhodla vybudovat svoji Arénu, stojí totiž obchodní dům Tesco, coby kamenem dohodil, pěšky cca 1,5 km, leží další obchodní centrum Plaza a ze stejné pozice jen asi 1 km na východ naproti Pivovarské bráně byl nedávno otevřen nový Hornbach, postavený na místě starého nádraží. Není tak divu, že se brzy i veřejnost začala ptát, zda je opravdu nutné budovat v klidné lokalitě na nábřeží města další „obchoďák" a jestli vůbec má smysl nahrazovat Dům hrůzy budovou, která si tuto přezdívku bude moci směle ponechat.
Regulační plán? Neexistuje!
Co by mohlo zastavit investora v plánu zbudovat přímo v centru města obchodní dům? Asi nejúčinnější zbraní je urbanistický plán, který by jasně určil, jaký směrem se která lokalita bude urbanisticky vyvíjet. Takový plán však Plzni chybí. Sice se o něm již od roku 2010 uvažovalo, a to přímo pro lokalitu mezi Denisovým nábřežím a Sirkovou ulicí, kde má nyní vyrůst Aréna, ale jelikož než se stihla radnice rozhoupat k vypsání architektonické soutěže, firma Amádeus Real stihla postoupit s rozvojem projektu Aréna natolik, že už nemělo smysl soutěž vůbec vyhlašovat. S mílovými kroky, kterými se Amádeus Real blížil k demolici Inwestu, však stále stoupal počet odpůrců nové stavby, kteří se rozhodně nehodlali smířit s tím, že místo do sice nevzhledného ale pořád kulturního stánku, kam se chodilo na plesy a kde sídlí například i Divadlo Miroslava Horníčka, by se mělo na Denisovo nábřeží chodit na nákupy.
Do zbraně!
Nastala tak více jak rok trvající bitva mezi investorem, odpůrci projektu Aréna a jim sekundující radnicí. Prvním krokem proti započivšímu územnímu řízení firmy Amádeus Real bylo sepisování petic proti výstavbě nového obchodního centra. Pak se však začalo přiostřovat. Celkem logicky vyrukovali odpůrci s faktem, že nové OC poměrně značně zatíží dopravu v centru města, a tím i zhorší kvalitu ovzduší. Do boje se vložili také památkáři, kteří jasně deklarovali, že stavba podobného typu do centra města nepatří. Památkáři však měli v celém řízení pouze poradní hlas a tudíž se nedalo spoléhat, že na jejich doporučení bude brát radnice ohled. Proto přišel vedoucí odboru památkové péče v Plzni Zdeněk Lukeš s radikálním návrhem zapsat Dům kultury Inwest na seznam nemovitých kulturních památek, čímž by se zabránilo jeho demolici a následné výstavbě obchodního centra. Ještě během řízení o tom, zda bude Inwest národní památkou či ne, upozornil Martin Marek ze sdružení Kultura(K) vítězí!, které se v celé věci angažuje, na fakt, že firma Amádeus Real protiprávně přistoupila k demolici, když v tichosti začala rozebírat interiéry Divadla Miroslava Horníčka. Poničené interiéry však investor odůvodnil, sice průhledně, ale zřejmě dostačujícím způsobem, tím, že v objektu praskla voda. Nakonec se Dům kultury národní památkou vyhlásit nepodařilo a jeho zbourání bylo zase o něco blíž. Na řadu tedy opět přišel argument o zhoršení stavu dopravy v centru města, kterým chtěli odpůrci podpořit svůj návrh, aby město znovu zvážilo zavedení regulačního plánu. Radní sice tuto možnost z časových důvodů odmítli, ale nicméně, asi i proto, že na podpisových arších petic se nacházelo v tu dobu již přes osm tisíc podpisů proti výstavbě Arény, se rozhodli záležitost projednat. A odpůrci mohli slavit první úspěch, když zastupitelé města uložili městské radě připravit pro záměr investora regulační podmínky. Ty se projevily v jemném přepracování plánu výstavby, přičemž společnost Amádeus Real nejen dala ve svém projektu více místa kultuře a sportu, ale ruku v ruce s tím změnila i název obchodního centra z OC Aréna na OC Corso Americká.
Logika má v Plzni zelenou
Spolu s regulačními podmínkami pro firmu Amádeus Real však město zároveň rozhodlo, že k novému obchodnímu domu se bude jezdit po dosavad klidném jednosměrně vedeném Denisově nábřeží. Toto rozhodnutí v praxi znamená, že se nábřeží, které bylo v roce 2007 opraveno za 21 milionů korun, bude celé znovu přestavovat. A opět se objevily otázky stran logiky věci. Nová budova divadla, jejíž stavba je plánovaná z peněz projektu Plzeň hlavní evropské město kultury 2015, má být totiž postavena u čtyřproudové výpadovky z centra města, paradoxně opět vedle jednoho z plzeňských „obchoďáků", zatímco obchodní centrum se bude stavět přímo v centru a bude se kvůli němu muset rozšířit příjezdová komunikace. Opět se tak dostala na přetřes situace ohledně dopravy a zhoršení ovzduší v centru města, která nastane po vybudování Corsa. A na řadu přišla i jedna z velkých bitev mezi investorem a odpůrci projektu, když se tito 2. listopadu 2011 sešli k projednání posudku o vlivu stavby na životní prostředí. Dobře připravení odpůrci stavby sice investora předčili v argumentech a dokonce se jim podařilo jednoznačně prokázat, že v posudku je řada chyb, avšak Krajský úřad, který mohl nechat posudek přepracovat, rozhodl kladně ve prospěch investora, a ten se tak opět posunul blíže k získání územního rozhodnutí. Petr Pelcl ze sdružení Kontrolní skupina na to konto prohlásil, že kladné stanovisko Krajského úřadu k posudku hodlá soudně napadnout v územním řízení. To, že všechny aspekty vlivu na životní prostředí nebyly úplně striktně prozkoumány, dokazuje i fakt, že při následném započetí demolice „Domu hrůzy" letos na jaře se zjistilo, že se z trosek budovy uvolňuje azbest. Na tuto skutečnost odpůrci Corsa sice již několikrát upozorňovali, ale investor se oháněl výsledky ekologického auditu z roku 1997, z nichž prý vyplývá, že v budově Inwestu žádný azbest není. Na důkaz toho, že se mýlí, bylo zapotřebí udělat rozbor vzorků ze stavby, což se nakonec také stalo. Nedaly k tomu však kupodivu podnět četné hlasy odpůrců stavby, ale až oznámení architekta Miloslava Hrubce a inženýra Jaroslava Hollera, kteří se na stavbě Inwestu v 80. letech přímo podíleli. Ani fakt, že z trosek Domu kultury se uvolňuje azbest, ale demolici budovy nezastavil. Pouze bylo nutné přijmout některá bezpečnostní opatření a demolice mohla pokračovat dál.
Poslední bitva vzplála!
Ještě před veřejným projednáváním posudku o vlivu stavby na životní prostředí, které se odehrálo začátkem listopadu, přišlo sdružení Plzeňané s další možností, kterak stavbu nového obchodního centra odvrátit. Touto možností by bylo uspořádání veřejného referenda. Od října tedy odpůrci Corsa sbírají podpisy pod petici, díky níž by bylo možné referendum na magistrátě prosadit. Úkol to však není snadný, neboť k prosazení referenda je dle zákona zapotřebí 13 500 podpisů v tomto případě Plzeňanů starších 18 let. Původní plány sice hovořily o tom, že referendum by se mohlo uskutečnit cca za 4 měsíce, avšak nakonec odpůrci obchodního centra plánují odevzdání petice na magistrát až na tento srpen, a to i z důvodu, že si pro jistotu, kdyby úředníci neuznali některé podpisy za platné, chtějí udělat dvoutisícovou rezervu. V současné době chybí pod peticí 3000 podpisů (včetně oné rezervy), a proto celý tento pracovní týden probíhá velká podpisová akce Týden pro referendum, která má do bitvy za zodpovědné územní plánování zapojit ještě další obyvatele Plzně. Firmu Amádeus Real zatím, alespoň navenek, nechává brojení soupeřů celkem v klidu a pouze vzkázala občanským sdružením, které protestní akce organizují, že na sebe přebírají svým jednáním odpovědnost za vzniklou škodu při investici, kterou je, pokud nastane, firma Amádeus Real připravena následně vymáhat, a městu pak, že pokud odpůrci v referendu uspějí, bude firma Amádeus Real žádat po městě náhradu za ušlou investici, a to například za demolici stávajícího Inwestu, za kterou jsou však už sami povoláni přes soud Petrem Pelcem ze sdružení Kontrolní skupina, který již stačil demoliční výměr soudně napadl.
Aby se vlk nažral a koza zůstala celá...
Snad právě pod tímto mottem přišla zhruba před 14 dny firma Amádeus Real s plánem, podle nějž by se mohla stát součástí obchodního domu Corso také Západočeská galerie. Na výstavbu nové budovy pro tuto instituci totiž kraj nesehnal dostatek financí, a tak plány na stavbu jsou prozatím, jak se říká, u ledu. Prospěch pro obě strany je přitom zcela jasný: kraj nemusí shánět peníze na novou galerii a developerská společnost Amádeus Real stoupne v očích svých odpůrců, jelikož se přece jen snaží pro kulturu udělat své. Pokud však kraj s investorem ubírali plány podobným směrem, tak tvrdě narazili na ještě větší odpor veřejnosti, než kdy před tím. A je pravda, že i pouhý nápad vměstnat Západočeskou galerii a její uměleckými skvosty nabitý depozitář do špeluňky mezi McDonald a New Yorker je důkazem naprosté kulturní ignorace a barbarství. Nemluvě o tom, že do projektu nové budovy Západočeské galerie se již investovaly nemalé peníze, neboť vítězný návrh oné budovy, která by měla stát v Plzni na křižovatce U Zvonu, vzešel z vypsané mezinárodní soutěže. Vítězové, kterými se stala dvojice architektů Kuba & Pilař, přitom předložili komisi tvarově čistý minimalistický návrh, se zajímavým LED diodovým řešením fasády, díky němuž by se na stěnách budovy dařilo vytvářet jak statické, tak animované obrazy. Tato budova měla stát Plzeňský kraj půl miliardy korun a hotová měla být do roku 2014. Ale kvůli nedostatku financí se pro Západočeskou galerii neustále hledá nějaké nové „provizorní" řešení. Každopádně na otázku: Kam s ní? rozhodně není odpověď: do obchodního centra Corso! To si nakonec uvědomil i hejtman Plzeňského kraje, který veřejnost uklidnil tím, že pokud by už došlo k přemístění Západočeské galerie do prostor OC Corso, musela by být pro galerii postavena samostatná budova. Konečné rozhodnutí o stěhování je však na odbornících a samozřejmě na řediteli Západočeské galerie. Musím dodat, že naštěstí.
Poslední zprávy
Stav věcí nyní vypadá následovně: pokud chce firma Amádeus Real získat na stavbu obchodního centra Corso požehnání radnice, musí pozměnit architektonické plány. Už i pánům radním se totiž přestalo zamlouvat, do jaké míry Corso připomíná krabici od bot a chtějí tak donutit investora k tomu, aby směrem do americké třídy rozčlenil fasádu budovy tak, aby lépe korespondovala s charakterem budov na protější straně ulice. Jak se s tímto úkolem investor vypořádá, a jak celá plzeňská válka o architekturu dopadne, se budeme muset nechat překvapit. Lze však jen doufat, že podobných iniciativ, které se budou brát ve prospěch promyšlenější urbanizace českých měst, bude jen a jen přibývat a že příklad, který v tomto ohledu nastolili občané Plzně, hned tak nezapadne.
Lucie Kaslová
