21.11. 2013
Želé na Famufestu
Recenze
První dny mi nějak vyklouzly z hlavy, a tak mi nezbývalo nic jiného, než v pátek večer na něj vlítnout a užít si ho až do soboty.
Byla to poprvé a bylo to unavující (věnovat všem filmům naprostou pozornost, když jedou za sebou jak na běžícím pásu), někdy nepohodlné (Divadlo Komedie mi naprosto odrovnalo moje pozadí), vtipné (u některých záběrů jsem se opravdu nemohla udržet), obohacující (arbitry byly skvělým zakončením), sem-tam uspávající (mám ráda artové videa, ale když jsem se nechytla ani u třetího, s hrůzou jsem očekávala čtvrtý), intimní (nechtěná blízkost hromady lidí, funění za uchem, opírání kolena, osobní zóna byla nemožná) a jedinečné (od rána do večera v kině).
Želé jsem já, na vysvětlenou k názvu článku. Jelikož mám dlouhé příjmení, kluci v pokladně při hlášení mého jména, hledající press list, opáčili: „Želé - co?" Nechtěná přezdívka a od školy snad nejmilejší na moje příjmení.
Takže jsem jako Želé běžela Famufestový maraton s občasnými přestávkami, a i když jsem došla domů naprosto fyzicky unavená, už teď se těším na další rok.
A jaké filmy se mně líbily?
