27.03. 2018

Zemřel profesor ing. arch. Ivan Ruller

Novinky

* 17.11.1926 Brno – † 25.3.2018 Brno

Slovy děkana Fakulty architektury ČVUT v Praze prof. ing. arch. Ladislava Lábuse, Hon. FAIA

„S Ivanem Rullerem odchází z české i československé architektonické scény jedna z nejvýraznějších osobností. Jeho úctyhodných sedmdesát let aktivní tvorby se nesmazatelně zapsalo do dějin architektury, stejně jako jeho role pří výchově mladých architektů na VUT v Brně, kde působil po sametové revoluci jako děkan.“

 

1926 - narodil se v Brně 17. listopadu v rodině stavitele Čeňka Rullera
1945-50 - vystudoval vysokou školu technickou E. Beneše v Brně
1948-52 - asistent u prof. dr. ing. arch. B. Rozehnala a spolupráce s prof. B. Fuchsem
1952-54 - Potravinoprojekt Brno
1954-59 - odb. asistent u prof. Ing. arch. M. Kopřivy na fakultě architektury, ústav správních a kulturních staveb
1959-64 - Stavoprojekt Brno
1964-68 - Chemoprojekt Brno
1965 - TECHNIP Paříž
1968-79 - Investprojekt Brno, Brnoprojekt - vedoucí v kanceláři hlavního architekta města Brna
1979-85 - volný architekt - registrován ve Spolku výtvarných umělců
1985-89 - Elektroprojekta Brno, vedoucí oddělení architektury

1990-94 - VUT Brno, děkan fakulty architektury (do 31.1.1994)
1993 - od 7. července je autorizovaným architektem s identifikačním číslem 01340
1.2.1994 - VUT Brno, profesura a vedoucí ústavu veřejných staveb
od 1990 - vlastní architektonická kancelář
od 1997 - členem sasské Akademie věd

 

Vybraná architektonická činnost

Výstavní pavilon E na brněnském výstavišti, 1992-94
Zdravotnická fakulta, Univerzita Karlova v Praze, 1987-90
Administrativní budova, Žďár nad Sázavou, 1974-77
Státní banka, Praha, 1977-82
Zimní sportovní hala Rondo, Brno, 1972-90
Obřadní síně na hřbitovech v Blansku, Bítově und Brně Židenicích, 1972-84
Administrativní budova Ingstav, Brno, 1968-70
Petráčkova vila, Brno, 1966-68
Janáčkova opera v Brně, 1960-65

 

Vzpomínka Lenky Žižkové

 

„S Ivanem Rullerem jsem se setkala prvně na konci šedesátých let na Útvaru hlavního architekta města Brna, kam jsem nastoupila ještě jako studentka a naprosté profesionální ucho. Tehdy tam vládla úžasná atmosféra, nastalo politické uvolnění, a na lepší časy se začalo blýskat i architektům. Rodily se odvážné myšlenky a vznikaly ještě odvážnější plány. Chodit do práce byla radost, navíc jsme si všichni věřili a podporovali se. Scházeli jsme se i mimo práci, jezdili na společné výlety a akce, fotografie z těch dob nás zachycují jako vždy usměvavé nebo rozesmáté. Pustili jsme se do zajímavých výzkumů, které byly předtím nerealizovatelné. Naděje na lepší časy byla motivující a silná. Pak ale přišel 21. srpen 1968 a i do Brna dorazila okupační sovětská vojska. Jejich tanky drtily nově položený asfalt, beton i dlažební kostky. Inženýři dopravního útvaru plakali. Nejen oni. Přišla normalizace a s ní konec nadějí. Útvar hlavního architekta jsme museli postupně všichni opustit. Ale my se scházeli dál a předávali si vzájemně odborné i společenské poznatky, abychom úplně nezakrněli. Také Ivanovi nastaly těžké časy, byl vyloučen odevšad, i ze Svazu architektů, nesměl publikovat.

Jeho profesní i lidské kvality byly oceněny až po roce 1989 se změnou politického režimu. Ocenění se mu dostalo i na Fakultě architektury VUT v Brně, kde se stal od roku 1990 děkanem.

Na osobnosti, jakou byl Ivan Ruller se nezapomíná.“   

 

Foto: Vladimír Hipper, Martin Mareček a internet

Data převzata z http: archiweb.cz a http://encyklopedie.brna.cz/

---