26.02. 2024
Zemřel významný pedagog oboru design – prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc. (1940-2024)
Historie a osobnosti
Mnoho lidí dnes už vzalo na vědomí, že doba se rychle mění a je třeba umět přizpůsobit myšlení i praxi. Adaptace na vývoj však není snadná. Proto si někteří designéři zatím nedovedou představit, že významným pedagogem jejich oboru by mohl být někdo jiný než slavný umělec. Hodnota učitele však nespočívá ve slávě, ale v přínosu výuce. Design je dnes součástí mnoha civilizačních problémů, které se promítají do komfortu lidského organismu. Co by mohlo být významnějším tématem výuky než skutečně odborné poznání toho, pro něhož je tvorba návrhů určena – člověka?
S kvalitami lidského organismu seznamují na designérských školách obory jako anatomie, human factors, psychologie, ergonomie a další. Jejich významným reprezentantem byl univerzitní profesor MUDr. Ivan Dylevský, pedagog Českého vysokého učení technického, který působil na Fakultě biomedicínského inženýrství a v Ústavu designu Fakulty architektury.
Vývoj pedagogiky dnes už také dospívá k tomu, že za kvalitního učitele je považován především autor učebnic, nikoliv, jak tomu bylo v minulosti, autor vědeckých publikací. Předávání náročných poznatků nezkušeným studentům, zejména uměleckým, je totiž velmi náročný obor. Dříve se zjednodušeně počítalo s tím, že významný odborník je automaticky také dobrým pedagogem. Nemá to logiku, ale komisím udělujícím pedagogické tituly (doc., prof.) se to zatím ještě nedaří hodnotit.
Profesor Ivan Dylevský byl autorem dlouhé řady velmi funkčních učebnic, které vydávalo nejen ČVUT, ale pro všechny další české univerzity také nakladatelství Grada. Jejich kvalitou byl nejen výstižný jazyk, ale i množství názorných ilustrací. Někteří designéři mají trochu problém s vnímáním textů, z čehož škodlivě vyvozují svůj odpor ke čtení. Ilustrace prof. Dylevského učebnic jim tak byly velmi funkční pomůckou.
Ivan Dylevský se narodil 20. července 1940 v Pardubicích a zemřel 20. února 2024 v Praze. Před studiem na Ffakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde v roce 1965 promoval, studoval na gymnáziu. Po rigorózní zkoušce z anatomie ve 2. ročníku zastával místo asistenta anatomického ústavu. Současně pracoval na chirurgii a ortopedii. Po promoci byl přijat na místo aspiranta anatomického ústavu FVL UK. V roce 1969 předložil kandidátskou disertační práci, jejímž předmětem byl vývoj svalů ruky a předloktí. Titul kandidáta lékařských věd mu byl udělen pro obor anatomie, histologie a embryologie. Habilitační práci obhájil v roce 1975. V témže roce obdržel cenu ministra zdravotnictví za příspěvek k etiologii a taktice chirurgické léčby.
Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu FVL UK pro studijní obor dětského lékařství. V roce 1986, kdy obhájil doktorát věd, bylo zahájeno jmenovací řízení, na jehož základě byl jmenován profesorem. Později působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a jako přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí katedry preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a vedoucí oddělení anatomie Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
Na ČVUT začal působit jako děkan Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze (FBMI) a byl profesorem katedry zdravotnických a bezpečnostních oborů. FBMI je reprezentantem progresívního spojení medicínským a inženýrských věd s designem. Profesor Dylevský zde byl také předsedou Akademického senátu, předsedou vědecké rady, místopředsedou oborové rady Biomedicínská a klinická technika a členem oborové rady Civilní nouzové připravenosti.
Na Fakultě architektury ČVUT profesor Ivan Dylevský pedagogicky působil od roku 2016. Podařilo se mu společně s kolegou Tomášem Fassatim výrazně zkvalitnit výuku o interakci lidského organismu s prostředím a jeho detaily (design). Posunul odbornou náročnost směrem, v němž byla významným vzorem slavná německá škola Hochschule für Angewandte Kunst v Ulmu. Pro výuku zpracoval učebnici ergonomie, která byla charakteristická mnoha významnými, zajímavě komentovanými podněty. Vydalo ji roku 2020 s podporou vědecké České ergonomické společnosti (ČES) nakladatelství Grada v Praze.
Miroslava Prácheňská
