13.02. 2020
Zimní sklizeň designu 2019/2020 na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem?
Recenze
Výsledky prací studentů zimních semestrů nazývají na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem zimní sklizní. A tak se sklízelo obhajobami klauzurních prací v ateliérech Design interiéru, Produktový design a Design keramiky.
Každý z ateliérů je specificky zaměřený a stejně tak byly vyprofilovány i klauzurní úkoly. Ateliér Design interiérů se pod vedením prof. akad. arch. Jana Fišera zaměřil na aktuální a velmi důležité téma udržitelnosti a recyklace v designu. Ve spolupráci s firmou Netex Děčín měli studenti za úkol navrhnout a realizovat užitný předmět ze zbytkového materiálu netkané textilie. Díky tomuto zadání a povaze materiálu se některé z projektů ocitly na hraně textilního designu (Kristýna Hůrková – akustický paraván, Tereza Pecenová – kapsář, Magdalena Spanilá – rohož), jiné hraničily s náročnou ruční prací. Nejlépe vyznívaly ty projekty, které se nepokoušely odpadový materiál povýšit do sféry luxusního produktu, pracovaly s vlastnostmi textilií (měkkost, splývavost) i s charakterem, rozměrem a tvarem odpadových částí (kolečka, proužky atd.) a byly realizovány pomocí jednouchých a nenáročných zásahů (Eva Opltová – dětská židle, Markéta Masnicová – svítidlo z odpadových pásků).
Ateliér Produktový design, vedený MgA. Janem Čapkem, se zaměřil na 3 témata. První ročník bakalářského studia měl za úkol vyjít ze stylizace hmyzu a navrhnout dětskou hračku. S tímto úkolem se čerství prváci popasovali poměrně obtížně – výjimkou byl prak Spinosa od Štěpána Flekny dovedený do fáze hotového produktu. Prak je překližkovým polotovarem, který si jednoduše sestaví, případně i domaluje jeho nový majitel. Inspirace hmyzem není doslovná, naopak pouze tušená, což je sympatické. 2. ročník a 3. ročník bakalářského studia měl za úkol navrhnout a realizovat porcelánový čajový set. Petr Vondruška svůj návrh postavil na QR kódu převedeného do reliéfního pojednání povrchu porcelánu, který se však propisoval i do vnitřních stěn setu. Třetím úkolem určeným pro poslední bakalářský ročník a první ročník magistrů byl návrh židle. Vedle víceméně klasických návrhů zaujala spíše sochařská práce Patrika Vanického. Ten pomocí ohýbaných a svařovaných tyčí vytvořil svérázné okřídlené křeslo, které by se mohlo uplatnit jak v interiéru motorkářského klubu, tak v dívčím pokoji.
Prezentace ateliéru Design keramiky vedeného MgA. Antonínem Tomáškem byla vysloveně galerijní. Vedlo k tomu především zvolené téma „interiérový objekt“ a nízký počet prezentovaných prací (studenti jsou na zahraničních stážích). Společnou částí magisterské klauzurní práce byl též „Inspiratikon“, představující rešerše či jakási obrazová skripta týkající se československého interiérového objektu v časovém vymezení od roku 1945 dosud. Nikol Vavříková využila vlastností porcelánu, procesu jeho pálení i role náhody. Odlévané dlouhé pláty z porcelánu vyrůstající z rozšířené základny se v peci vlivem teploty náhodně ohnou a celý objekt se individuálně deformuje. I přes původní multiplikaci je každý z předmětů originálem. Ester Polcarová vytvořila sérii drobných objektů, které se jednoznačně kloní k volnému umění. Porcelánové kopce v kombinaci s jinými předměty (dřevěná krabička, starý noční stolek se skleněnou deskou a další) připomínají částečně „objets trouvés“. Pracují s motivem hladiny jako bazální úrovně, z níž předmět vyrůstá. Současně je hladina i rovinou odrazu, zrcadlení. Neformální estetika těchto objektů (zde můžeme slovo neformální chápat i ve významu nevycházejícího z konkrétní formy) je spíše sochařská a ve všech aspektech současná. Kateřina Beata Josková vytvořila sérii jakýchsi „soch-váz“. Tento termín použila kunsthistorička Ludmila Vachtová pro díla sochařky Daniely Vinopalové, které sice formálně připomínaly vázy, ale s funkcí užitného předmětu neměly nic společného. Šlo zde především o dutý tvar, který má vždy svůj vnitřní a vnější prostor (povrch). Je škoda, že se Kateřina Josková neseznámila s podobným teoretickým uvažováním a díly této význačné sochařky (bohužel autorka nebyla zmíněna ani v Inspiratikonu, ač v jinak velmi záslužném počinu). Určitě by byl tento úhel pohledu obohacující.
Vendula Fremlová
Foto: Jiří Dvořák, Lucie Hyšková, Jesika Štantejská, Pavel Jarkovský
