24.01. 2016
Zlatomíra Cirhanová_rozhovor v rámci Národní ceny za studentský design
Články
Zlatomíra Cirhanová získala v soutěži o Národní cenu za studentský design 2015 za svou práci Loono ocenění Excelentní studentský design 2015.
Zlatko, proč ses právě pustila do tématu hraček pro nevidomé?
Když jsem si vybírala téma pro svojí diplomovou práci, snažila jsem se vybrat něco, co by mě po celou dobu naplňovalo pocitem ,,ano to má smysl‘‘. Chtěla jsem pracovat na něčem, co by mě naprosto pohltilo a naplňovalo. Jak jsem se tak probírala různými tématy, tak právě sféra handicapu pro mě byla jasná volba, protože jsem měla velice brzo spoustu nápadů a odrazových můstků. Musím říct, že mě k této volbě inspirovala hlavně moje máma, která má už delší dobu zdravotní problémy. A právě díky ní jsem si uvědomila, že když je někdo opravdu nemocný nebo zdravotně znevýhodněný, je potřeba k němu přistupovat s mnohem větší citlivostí, kterou si zdravý člověk ani nedokáže představit. A ano ta myšlenka, design, který by skutečně mohl pomáhat lidem, byla ta správná volba pro mě. Po hloubkové rešerši této oblasti jsem se zaměřila na děti nevidomé a nakonec na děti hluchoslepé. A zjistila jsem, že především u tohoto duálního postižení je v oblasti pomůcek a jiných stimulačních předmětů poměrně limitovaný výběr. Spolupracovala jsem se speciálními centry pro hluchoslepé a nevidomé děti, a s pedagogy věnujícím se těmto dětech a byla to pro mě cenná zkušenost.
Při obhajobě tvé diplomové práce to byl trochu boj, jak se cítíš teď, když právě tvá „diplomka“ posbírala hned několik vysokých ocenění?
Nebudu zastírat, že mám velikou radost. Jsem ráda, že moje práce zaujala nezávislé poroty v soutěži o Národní cenu za studentský design 2015 a těším se z pozitivních reakcí dalších lidí. A popravdě jsem byla překvapená, když vezmu v úvahu, jak moji práci přijali ve škole na obhajobě a že mě s ní chtěli vyhodit. Nevnímám to negativně. Dostudovala jsem. Beru to, tak jak to je, a žádnou pachuť to ve mně nezanechalo. Samozřejmě mi to bylo líto a nechápala jsem proč to tak dopadlo. Měla jsem do té doby spoustu pozitivních reakcí, věnovala jsem této práci všechno a ještě víc a věřila jsem, že má můj projekt smysl. Na vlastní oči jsem zažila reakce dětí, které mojí pomůcku zkoušely, a jak je těšila, uklidňovala a probouzela v nich zvídavost. Ale uvědomuji si, že je to poměrně komplikovaná problematika, se kterou je potřeba být obeznámen a věnovat tomu trochu času, aby byl pochopen smysl. Ne všechny věci mohou být pochopeny na poprvé.
Pracuješ na prototypu, jak pracný bude vývoj?
Ano, na novém prototypu pracuji hlavně proto, že mám více zájemců z řad dětských center na zkoušení s dětmi a jejich zpětnou vazbu. Práce bude ještě hodně, mám do tohoto projektu zapojeno více lidí a snad nejtěžší na tom je, všechno časově zkoordinovat. Mimo jiné stále řeším technické vylepšení, takže stále jen zkoušíme a měníme a zkoušíme a zlepšujeme. Netlačím na to. Bohužel vše záleží také na penězích, snažím se najít sponzora a usiluji o grant, ale zatím bez úspěchu. Díky ceně Exit design mám dobré startovné, takže můžu jet dál.
S výhercem soutěže Tomášem Rejmonem jste oba získali měsíční stáž v designovém studiu Koncern, jaká jsou tvá očekávání?
Určitě je to pro mě nová zkušenost působit v profesionálním designovém studiu. Doufám, že se naučím něco nového a poznám zajímavé lidi. Také si vyzkouším, nakolik dokážu být flexibilní a pracovat v poměrně krátkém času na zadaném tématu.
Část roku pobýváš ve Švýcarsku, máš ambice se tam prosadit jako designérka?
Určitě to chci minimálně zkusit. Ve Švýcarsku se mi líbí a mám tam spoustu dobrých přátel. Nemám velká očekávání a ani vysoké cíle, nepřeji si nic jiného, než praktikovat to, co mě baví a na co jsem 6 let studovala. Takže ano, ráda bych se tam prosadila jako designérka, i když cesta nebude určitě lehká.
Sleduješ, jak vypadá tamní designová scéna? Liší se od Čech?
Samozřejmě, že jsem zmapovala terén. Švýcarsko je jedna ze světových metropolí designu, známá především pro klasické švýcarské hodinky, švýcarský styl grafického designu a Le Corbusiera, mimo jiné. Navštívila jsem spoustu expozic, především na pomezí designu a umění, které se vyskytují nejčastěji. Např. exhibici Trix & Roberta Haussmannových ve Friburgu nebo museum designu MUDAC v Lausanne, kde má mimo jiné vystavené hodiny Maxim Velčovský. Musím říct, že Švýcaři mají všechno opravdu promyšlené a účelné. To se dá snadno představit, když se řeknou hodinky. Byla jsem se také podívat na závěrečné práce studentů University umění a designu ECAL v Lausanne, a byla jsem překvapená, jak mají vše dotažené do nejmenšího detailu a především jaký mají čistý styl. Mám v plánu navštívit v budoucnu Vitra design museum a Vitru obecně, která je ode mě sice poměrně daleko, ale určitě to stojí za to.
Tvé radiátory i haptické pomůcky měly úspěch, prozradíš něco ze svých dalších plánů?
Především se teď budu věnovat mým haptickým pomůckám, což mi zabere hodně času. A při tom si budu hledat práci v oblasti designu nebo jiného kreativního oboru. Mám v plánu se vrátit v budoucnu k mým dvěma projektům, na které jsem doposud neměla čas, a taky spadají do sféry handicapu. To jsou mé hlavní cíle: „Žít, designovat a milovat! ‘‘
Děkuji za rozhovor.
Květa Čulejová
Více o práci Zlatomíry Cirhanové na: http://www.studentskydesign.cz/cs/2015/winner#795
