03.05. 2018
Zóna Tortona 2018 mýma očima
Novinky
Barbora Procházková
V polovině dubna se v Miláně konal opět Design Week a já se rozhodla tam opět podívat. Letos jsem začala zónou Tortonou, a spíše než na vystavované věci jsem se rozhodla zaměřit na to, jak je vystavují. Nejlepší za mě byla expozice „Spring of the wall“. U vstupu jste si mohli vybrat, jestli do expozice skočíte nebo jen vejdete bokem. Rozhodně jsem chtěla skočit. Podepsala jsem papír jako všichni ostatní, že skáču na vlastní nebezpečí a už jsem si šla stoupnout na schody do fronty. Ta nebyla nijak dlouhá a celkem se posunovala. Po několika schodech následoval tunel, kde jsem po rozsvícení šipky mohla dojít na konec a skočit. Shora trošku výška, ale dole měkké přistání do molitanové jámy. Prostě paráda. Při skoku všechny vyfotí a fotku pak vytisknou na památku. Také jsem si na tu svoji počkala. V dalších částech se nacházel ještě skate, na kterém jste se mohli „proletět“ mezi mraky. Další byla místnost se speciální měkkou gumovou podlahou, po níž se projít nebylo úplně běžným pocitem. Vše se neslo v černé barvě doplněné o bílo-červenou grafiku. Až při odchodu plná zážitků jsem zjistila, že se jedná o projekt, který tvořili studenti ze Scuola del Design del Politecnico in Milano v rámci workshopu ve spolupráci s Vans. Jednalo se celkem o 59 studentů ze 3. ročníku z různých oborů designu. Pracovali na projektech v šesti týmech a tato výsledná instalace vznikla sloučením toho nejlepšího ze všech.
Místem, kam jsem se těšila a opět nezklamalo, byla expozice od Moooi. Letos byla expozice rozdělena do třech částí. První dvě byly nazvány Through the Eyes of … Jednalo se o dva kompletně řešené interiéry. Jeden od Megan Grehl a druhý od Concrete Architectural Associates. Mezi nimi jste po měkkém koberci se zvířaty došli až do části The museum of Extinct Animals. Tam jste se ocitli v muzeu vymyšlených zvířat. Každé mělo svůj příběh, který jste si mohli přečíst a poslechnout po připojení k místní wi-fi. Za stěnou muzea se skrýval prostor s jednotlivými ostrůvky produktů od Moooi, tak jak byly prezentovány i v dřívějších letech, pěkně, trochu tajemně a elegantně. Když na chvíli opustím styl expozice, která byla, jak se dalo očekávat, opět pěkná, dostanu se k vzorníku tapet. Ty byly inspirovány zvířaty a měly imitovat jejich srst či kůži. Bylo příjemné hladit si hrocha, rybu nebo další zvířata.
Velmi zajímavou expozici s názvem Hidden senses vytvořilo i Sony. Hned u vstupu vás uvítal obrovský model připomínající nakousnuté jablko. Nakousnutá část byla přidělaná zpátky pomocí velkých kovových svorek. Docela vtipné. Samotná expozice Hidden senses, v překladu skryté smysly, byla rozdělena do pěti částí. V prvních čtyřech Sony představilo nové technologie, které byly spojeny a použity v páté části vytvořené jako byt, aby návštěvník viděl jejich praktické využití. Bylo velmi příjemné postupně si vše vyzkoušet a na konec vidět, jak to může fungovat vše dohromady.
Výborným zážitkem, kde jste zapojili všechny smysly, byla malá expozice Resonance materials project od pěti mladých umělců z Japonska. Každý se zaměřil na jeden smysl. Skleněné objekty Anima reagovaly na váš hlas a podle toho svítily. Objekt Shimmer po rozhoupání vydával příjemnou melodii. Inverted the Ladder byl dřevěný „žebřík“ který velmi příjemně voněl. Looking into the Eye byly skleněné oči, do kterých když jste se podívali, viděli jste své zvětšené oko. Umělec chtěl, abyste měli možnost podívat se sami sobě do očí. Two-Sided byly na dotek příjemné kameny, s nápisy na obou stranách, přičemž nápis z druhé strany byl opakem toho prvního, zrcadlově převrácen. K jeho přečtení sloužilo zrcadlo umístěné na stěně proti vám. Z této malé expozice, která byla v místnosti asi 3x3 m jsem vyšla příjemně překvapena, jak silný účinek může mít pět nijak zajímavě vystavených objektů. Bylo to jednoduché, interaktivní, lehce pochopitelné a mělo to své kouzlo.
Velmi slibně vypadal vstup do expozice firmy Miele. Černá ulička lemovaná červenými LED rámy vypadala velmi efektně. Pak jste došli do obrovského prostoru, kde se na pohyblivých stěnách z úzkých lamel promítala projekce. Ta ovšem nebyla nijak moc zajímavá. O dost zajímavější projekci mělo Stone Island. Sice neměli pohyblivé stěny, na které promítalo, ale projekce byla doplněna o jednoduché laserové efekty a dynamičtěji se vyvíjela.
Ani já jsem si nenechala ujít expozici od Nenda Forms of Movement, na kterou se stála celkem dlouhá fronta pěkně na přímém italském sluníčku. Ale myslím, že to stálo za to. Bylo dobře, že návštěvníky pouštěli postupně, jinak by z toho nic neměli. Expozice ukazovala 10 různých spoluprácí s japonskými manufakturami, s využitím unikátních materiálů a technologií. Celá černá výstava měla světlé předměty, vtipnou bílou grafiku tvořily Sketch kapsule figures (kapslové figurky) od Nenda. Na konci byly v jediné světlé místnosti automaty na tvorbu těchto figurek, které bohužel nefungovaly. Asi moc velký zájem návštěvníků, protože figurky byly opravdu roztomilé.
Když už jsem byla pomalu na odchodu ze zóny Tortony, zastavila jsem se ještě rychle ve dvou expozicích. Ta předposlední byla Impress. Společnost, které se zabývá dekoračním materiálem. Vchod k nim do expozice trošku připomínal sci-fi bránu. Kulatý tunel, který měnil nasvícení z modrého na bílé. Dále jste vešli do celkem běžné pěkné expozice. Co mě však zaujalo byly nápisy na zemi. Nejprve jich byl plný vstupní tunel, a pak se objevovaly ještě i různě po výstavě tematicky umístěné podle významu. Například slogan „When you walk in the woods, the heart beats measurably quieter“ byl umístěn u části, kde byly prezentovány dřevěné dekory doplněné o květináče s živými rostlinami. Nebo nápis „The luxury of 40 sqm per person on average wil decline significantly, so in 2050, we will not only share transport and items, but also housing“ byl umístěn u interiéru pokoje.
A úplně poslední zastávkou byl showroom Vibramu s výrobnou a prodejnou bot. V prodejně pěkně nainstalované dva tipy bot. Jedny „zavazovací“, druhé „prstové“. Nechyběly různé povrchy, na kterých jste si boty mohli vyzkoušet. Zadní místnost věnovaná výrobě měla celou podlahu vysypanou malými gumovými kousky. Docela mě mrzelo, že bylo hodně hodin a my s Veronikou, která mě celý den doprovázela, spěchaly, abychom stihly ubytování. Hrozně ráda bych ty boty vyzkoušela. Sice jsem letos koukala spíše po způsobu vystavování, ale tohle byl produkt, který mě opravdu zaujal.
Ještě minimálně jedna technologie stojí za zmínku. Je jí 3D tisk z titanu, který prezentovalo Fado studio. Jejich expozice byla čistá, jednoduchá, sjednocená tmavými kovovými konstrukcemi. Na jedné z nich visela dokonce houpačka, kterou bylo možné vyzkoušet. 3D technologie jednoduše vysvětlovalo video promítané na velkoplošné televizi a lidé ze studia ochotně vše doplňovali komentářem.
Nezapomenutelnou zastávkou byl i Greenhouse. Místo, kde jste si mohli chvíli odpočinout a občerstvit se v příjemném prostředí se spoustou živých rostlin a milých lidí. Byla to velmi příjemná zastávka mezi všemi expozicemi.
Byl to náročný den plný designu, hodně pěkných expozic i některých méně zdařilých, ulic naplněných lidmi a teplého italského sluníčka. Zónu Tortonu mám ráda a těším se, že se do ní zase někdy v příštích letech vrátím.
