06.10. 2024
Alexandra Kusá: útok na Slovenskou národní galerii v sociálních souvislostech
rozhovory
V médiích byla publikována řada rozhovorů s dlouholetou generální ředitelkou Slovenské národní galerie. Šlo převážně o běžnou žurnalistickou rovinu, která nezohledňuje odbornou problematiku fungování galerií ve společenské struktuře. Bohužel jsme se s hlubším ponorem do problematiky nesetkali ani u médií, která se tváří jako odborná, ať už ve vtahu k designu, nebo vizuální kultuře obecně. Položili jsme proto paní Alexandře Kusé několik otázek více položených do profesní roviny.
Tomáš Fassati: V ČR se dlouhodobě ale velmi vlažně pracuje s jakýmsi dokumentem „Státní kulturní politiky“. Nicméně je to konkrétní formulace, na kterou je možné se z obou stran vždy odvolat, příp. o ní diskutovat. Formulace slovenské vlády směřují k představě, že má, nebo by měla mít také nějakou kulturní politiku formulovánu. Je tomu tak?
Alexandra Kusá: Odpoviem trochu od „lesa“. Na Slovensku sme mali viac rokov Inštitút kultúrnej politiky (IKP), z ktorého sa časom stalo rešpektované na dátach postavené pracovisko. Tento bol zrušený v týchto dňoch práve aktuálnym vedením rezortu. Napriek tomu sa nejaké vágne útržky k téme „štátnej kultúrnej politiky“ v médiách objavujú. Nie je vôbec zrejmé, čo obsahujú, na čo sa odvolávajú alebo o čo sa opierajú. Dá sa úspešne predpokladať, že ide o nenaformulované predstavy Lukáša Machalu (aktuálne Generálny tajomník služobného úradu na MKSR). Kontrolovala som to dnes a ešte figurujú na stránke ministerstva.
Tomáš Fassati: Komentáře o „národní kultuře“ se do jisté míry dotýkají i současného a historického lidového umění. V minulosti byl garantem lidového umění v Bratislavě Osvětový ústav. Kdo se tím zabývá nyní?
Alexandra Kusá: Časť tejto agendy spadá naďalej pod NOC – Národné osvetové centrum (festival Východná), ďalej sa témou zaoberá ďalšia zriadená organizácia ÚĽUV – Ústredie ľudovej tvorivosti, tá existovala ešte v spoločnom Československu. Zo strany ministerstva to spadá sčasti do Sekcie kultúrneho dedičstva a štátneho jazyka.
Tomáš Fassati: V ČR ministerstvo zřizuje pro muzea metodická centra, která sice moc nefungují, ale dávají předpoklad k vytváření modelů a diskusím o nich. Jak je to na Slovensku?
Alexandra Kusá: U nás to funguje inak, t.j. Slovenské národné múzeum podľa Zriaďovacej listiny vykonáva aj metodickú činnosť – zabezpečuje to Muzeologický kabinet. Neskôr dostala túto úlohu, ale s pôsobnosťou pre sieť slovenských galérií, do Zriaďovacej listiny aj Slovenská národná galéria, ale už bez vyhradeného rozpočtu na samostatných pracovníkov. Riešili sme to tak, že to mal na starosti Úsek výskumu a rozvoja a podľa povahy otázky alebo problému sme si to interne delili. Preto sme neriešili metodickú agendu proaktívne, ale vždy ako reakciu na nejakú potrebu (autorské práva, digitalizácia, konzervovanie etc.).
Tomáš Fassati: Rezonuje ještě na Slovensku idea sametové revoluce „Kultura se nemá řídit, mají se jen pro ni vytvářet podmínky“?
Alexandra Kusá: Usmiala som sa. Vždy, keď je príležitosť, tak to pripomíname. Aktuálne ministerstvo to však poňalo doslova feudálne. Možno by to mohlo byť heslo pre aktuálne 35. výročie!
Tomáš Fassati: V ČR má ministerstvo Institut umění, který se do jisté míry zabývá zprostředkovanými efekty kulturních institucí, v prvé rovině jde o ekonomický rozvoj regionu, v další rovině pak o vzdělanostní rozvoj, kde hrají významnou roli katalyzátoru různé elity. Pracuje někdo na Slovensku s těmito principy?
Alexandra Kusá: Myslím, že to bol zámer pri zakladaní spomínaného Inštitútu kultúrnej politiky.
Tomáš Fassati: Když bylo v ČR politicky napadeno Muzeum umění v Benešově, lidé z republiky to komentovali, že politici dělají Benešovu hanbu. Jak je vnímána hanba, kterou dělají politici nyní Slovensku?
Alexandra Kusá: Myslím, že všeobecne sme na Slovensku v situácií, kde je hanbu aktívne prítomná, aj keď prvky absurdnej drámy si ňou začínajú skvele notovať.
Tomáš Fassati: Měli jste nějaké kontakty s Vídní, že by se nyní uznávané vídeňské instituce mohly vyjádřit, že to, co se děje, je mezinárodní hanba Slovenska?
Alexandra Kusá: Aj vďaka tomu, že nás odvolali zároveň s Matejom Drličkom – riaditeľom Slovenského národného divadla bola vlna solidarity neuveriteľná a celosvetová – na naše Ministerstvo išiel prostredníctvom ICOMu podporný dokument s mnohými stranami podpisov naozaj renomovaných inštitúcií.
Tomáš Fassati: Bývalý český ministr kultury Zaorálek začal zdůrazňovat, že je třeba vytvářet ochranné mezičlánky mezi kulturními institucemi a politiky a přispěl ke vzniku některých, bez ohledu na nedostatečnou stávající legislativu. Jde o odborné nebo správní rady obsazené respektovanými osobnostmi. Měla SNG nějakou odbornou radu, která by se mohla nyní k situaci vyjádřit?
Alexandra Kusá: Aktuálne sme radu nemali, keďže sme roky boli v obmedzenom režime, takýto inštitút nám prišiel príliš formalistický. Máme ale veľmi silné kolektívne povedomie, takže komunikovali zamestnanci, ale aj ostatné zriaďované inštitúcie a Rada galérií Slovenska a ICOM samozrejme.
Tomáš Fassati: V ČR se pokoušejí proti politikům zastávat muzeí profesní sdružení, např. ICOM, Uměleckohistorická společnost nebo Rada galerií, byly tyto organizace u vás nyní aktivní?
Alexandra Kusá: Ano. Vlna solidarity bola neuveriteľná. Pridalo sa aj združenie Otvorená kultúra, ktoré organizovalo stretnutie kultúrnych pracovníkov v divadle a protestný pochod na Ministerstvo, toho sa v 40 stupňovej horúčave zúčastnilo osem tisíc ľudí.
Tomáš Fassati: Jednou z cest je také zřízení pozice správního ředitele. Udělalo to např. pražské Uměleckoprůmyslové muzeu. Formálně sice nesnímá celkovou odpovědnost z generálního ředitele, ale bere trochu vítr z plachet politikům, kteří si vždy jednoduše vymyslí nějaký ekonomicko-právní prohřešek a rovnou z toho vyvodí důvod k odvolání gen. ředitele.
Alexandra Kusá: Nemyslím, že by to u nás fungovalo, podľa zákona o rozpočtových pravidlách ide vždy jednoznačne zodpovednosť „za generálnou riaditeľkou“. Inak takúto dvojkoľajnosť chce inštalovať aktuálne Ministerstvo, čo tiež nepridá na dôveryhodnosti. Ja si myslím, že v našich krajinách pri veľkých inštitúciách nie je schodná, ešte sme na ňu nedorástli. Roky ste viedli inštitúciu a viete sám, že to je komplexná problematika. Ale dá sa určite o nej diskutovať. Okrem toho, viete ako to je „kto chce psa biť, palicu si nájde“. Tak budú zástupné problémy iné.
Tomáš Fassati: Mluvila jste o kultivovanosti způsobu výměny ředitelů. K tomu patří i užití známé presumpce neviny, dokud není nepodložená kritika právně prokázána. Ona totiž poškozuje neoprávněně ředitele i společensky, většinou způsobem, který potom už těžko lze napravit. Do doby prokázání jsou veškeré kritiky jen vnitřní věcí komunikace zřizovatel – muzeum. V Čechách naštěstí došlo ale už i k formulaci omluvy poškozenému řediteli, nebo jeho ocenění zvášní cenou, byť často až nástupcem chybujícího politika. Je to vše věc profesní etiky, kodexů a etických komisí. V ČR se podařilo povinnosti vztahu zřizovatel-muzeem vtělit do kodexu. Jak je to s kodexem na Slovensku, má pro svou aplikaci i etické komise?
Alexandra Kusá: Dobre viete, že nejde o vinu, ale o ospravedlnenie výmeny. V našich prípadoch dosť nechutné. to sú vlastne praktiky dezinfoscény, tomu sa nedá brániť Etickým kódexom. Okrem toho teraz zažívame na Slovensku politiku „parným valcom“, tomu by žiadny kódex nezabránil.
Tomáš Fassati: V ČR se stále více mluví o nekompetentnosti zřizovatelů muzeí. Neumějí s muzei průběžně aktivně vstřícně komunikovat ve prospěch veřejnosti, neumějí vypisovat výběrová řízení, kde chybí zejména požadavek udržení kontinuity a společenský efekt činnosti, neumějí práci muzeí hodnotit, čehož je groteskním dokladem jediná pozornost nijak neinterpretovanému číslu návštěvnosti a finančnímu výsledku roku (finance mají k hospodárnosti kulturní instituce velmi vzdálený vztah). Dochází ke konstruktivním diskusím na toto téma na Slovensku?
Alexandra Kusá: Až ma tá otázka zabolela - na Slovensku teraz dochádza k masívnej deštrukcií. A to na všetkých frontoch – od súdnictva, cez životné prostredie, verejnoprávne médiá, kultúrne inštitúcie. V kultúre je to iba viac vidieť, inde nespravodlivosť trpia v samote a po tichu. Zároveň sa však aktivizuje občianska spoločnosť, ktorú má veľký zmysel posilňovať, tiež komunity.
Tomáš Fassati: Děkuji za rozhovor a přeji vám dočkat se lepších časů.
