06.10. 2024
Etika umělé inteligence – výzva pro konkurenceschopnost designérů
Recenze
Umělá inteligence přitahuje právem pozornost veřejnosti. Ale mnohem více, než co dokáže včetně „umění“, je třeba se zabývat jejím vztahem k podstatnějším hodnotám lidského světa. Proto je jistě pro designéry i jiné umělce důležitější než listovat obrázky publikace prezentující „vizuální tvorbu umělé inteligence“ přečíst si knihy o její etice. Patří k nim například publikace Marka Coeckelbergha Etika umělé inteligence (Praha, 2023).
Umělou inteligenci lze definovat jako inteligenci zobrazovanou pomocí algoritmu nebo strojů. Při práci s umělou inteligencí se neobejdeme bez znalosti struktury a fungování inteligence lidské. Proto bývá umělá inteligence definována jako věda o projektování strojů se schopnostmi, jež se podle normy lidské inteligence považují za inteligentní.
Jakékoliv četbě, nebo i práci s umělou inteligencí proto musí předcházet seznámení s inteligencí lidskou, které je v běžné populaci zatím stále dost chabé. Lidé většinou cosi vědí o IQ, ale raději si ho neměří, aby netrpěli pocitem méněcennosti. Přitom netuší, že mnohem důležitější než základní inteligenční kvocient zahrnující jen tři jednoduché typy operačních schopností mozku, je kvocient emoční a inteligence existenciální. Základní vysvětlení k nim nalezne každý v laicky srozumitelné podobě i v české wikipedii.
Pokud se nám podaří získat představu o inteligenci lidské, můžeme se se zájmem ponořit do čtení Coeckelberghovy poutavé knížky. Vybereme pro vás ukázky, čím se zabývá.
Například důvěryhodností umělé inteligence. Jde o takovou, které lidé mohou důvěřovat. Podmínky důvěry se mohou týkat etických zásad, například lidské důstojnosti, dodržování lidských práv apod. či společenských nebo technických faktorů, které ovlivňují, zda lidé budou chtít danou technologii používat. Používání pojmu „důvěra“ v souvislosti s technologií je ale poměrně složité.
Co je tzv. vysvětlitelná umělá inteligence? Umělá inteligence, která dokáže lidem vysvětlit své jednání, rozhodnutí či doporučení, nebo dokáže poskytnout dostatek informací o tom, jak k svému výsledku dospěla.
Symbolická umělá inteligence je umělá inteligence, která spoléhá na symbolickou reprezentaci vyšších kognitivních úloh, například abstraktního uvažování a rozhodování. Může používat rozhodovací strom a mít podobu expertního systému, který vyžaduje vstupy od odborníků na danou oblast.
Lidé dnes rádi skloňují ve všech pádech tzv. udržitelnost bez toho, aby jí detailně rozuměli nebo ji dostatečně dokládali. Co je udržitelná umělá inteligence? Umělá inteligence, která umožňuje udržitelný způsob života lidí, přispívá k němu a neničí ekosystémy na Zemi, na kterých jsou lidé závislí (podobně jako mnohé ne-lidské bytosti).
Termín „Superinteligence“ nesouvisí s lidovým hodnocením pomocí slova super, ale jde o představu, že stroje překonají lidskou inteligenci. Někdy se spojuje s myšlenkou „inteligenční exploze“ způsobené tím, že inteligentní stroje navrhnou ještě inteligentnější. Zatím však odborníci dodávají, že stále půjde jen o zdokonalené základní typy lidské inteligence – logickou, jazykovou, prostorovou, pohybovou a zvukovou, ale ne o rozhodující inteligenci emoční, která potřebuje lidský odezvový aparát.
Obecně důležitým pojmem vývoje je singularita. Používá se ve více rovinách. Technologická singularita představuje myšlenku, že v lidských dějinách nastane okamžik, kdy prudký rozvoj strojové inteligence přinese natolik dramatickou změnu naší civilizace, že už nebudeme rozumět tomu, co se děje. Tady ovšem je třeba poznamenat, že velké procento lidí postrádajících rozvinuté vyšší typy inteligence (interpersonální, ekosystémovou, případně existenciální) nevědělo o tom, co se děje, nikdy. Tyto lidi bez testování poznáte např. podle toho, že se brání přijímat komplexnější informace se známou výhradou: Jdeš na to moc zeširoka!
Na uvedený problém může být jednou z reakcí tzv. „Transhumanismus“. Jde o přesvědčení, že lidé by se měli zdokonalovat pomocí vyspělých technologií, a transformovat tak lidský úděl: lidstvo by mělo přejít do další fáze vývoje pomocí technologií. Pokud ale nastane příliš velký rozdíl mezi osobním přirozeným vývojem jedinců (osobnostní tréninky různého typu) a vývojem umělé inteligence, těžko lidstvo nalezne cestu k celkové harmonizaci.
Když se vrátíme ke konkrétní designérské praxi, kniha nám napoví, co to je „Odpovědné inovování“. Jde o snahu dosáhnout větší etické a společenské odpovědnosti při inovování, k níž obvykle patří začlenění etiky už do návrhu a zohlednění názorů a zájmů zúčastněných stran. Zohlednění etiky v návrhu (Ethics by design) je přístupem k technologické etice, kdy je cílem je začlenit ji již ve fázi vývoje technologie. Někdy se formuluje jako „začlenění hodnot do designu“. Podobnými pojmy jsou „design vnímavý k hodnotám“ a „design v souladu s etikou“.
Při dnešním bujení estetiky a izolovaných komerčních cílů v designu je zřejmé, že návrháři se budou muset vrátit k ideji slavné ulmské školy Hochschule fuer Angewandte Kunst o „šlechticích mezi designéry“, kterými jsou dostatečně vědecky kvalifikovaní umělci, kteří poznávají budoucí uživatele navrhovaných produktů nikoliv pomocí „uměleckého výzkumu“ marketinkového typu, ale prostřednictvím vědeckých poznatků psychologie a antropologie, resp. komplexní ergonomie. Jinak neobstojí v konkurenci s umělou inteligencí, pro kterou není problém odborné znalosti zahrnout a „zabalit“ je do esteticky atraktivního tvaru.
Anna Fassatiová
.
