23.12. 2023
MgA. Martin Mikeš - odešel skvělý keramik
Historie a osobnosti
Smrt Martina Mikeše (11.12.1976 / Strakonice - 3.8.2023 / Doubravy) zaskočila všechny – přátele, kamarády, kolegy pedagogy, studenty, profesní kolegy. A všichni na něho vzpomínali jako na skvělého člověka, pedagoga a keramika. Své vzpomínky svěřili papíru a nám.
Martin Mikeš vychodil základní školu ve Strakonicích. Poté vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni, první zaměstnání našel v hrnčířské dílně v Praze 6. Poté absolvoval Vyšší odbornou školu Václava Hollara v Praze. V letech 2000-2004 studoval ve Speciálním ateliéru keramiky a porcelánu Fakulty užitého umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Magisterské studium pak absolvoval na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Již na FUUD získal během bakalářských studií několik ocenění.
2001 Cena rektora UJEP za tvůrčí činnost
2004 Cena keramiky a porcelánu Dubí za kávový set (ČP,a. s + Design centrum ČR + FUUD UJEP + Lasselsberger,a.s.)
2005 Dobrý design za kávový set v soutěži Studentský design – cena Design centrum ČR + Terinvest spol.s r. o.
2015 Tokyo Design Week hlavní cena za reléfné kachle Pairs In Squares
Na Martin Mikeše vzpomíná doc. Martin Surman
Martina Mikeše jsem poznal za jeho studia v ateliéru Průmyslový design FMK UTB ve Zlíně. Po získání magisterského titulu se stal ateliérovým technikem, a tím i mým kolegou. Během let jsme spolupracovali na mnoha ateliérových projektech, které byly s velkým úspěchem prezentovány na řadě tuzemských i mezinárodních přehlídkách designu.
Martin se vždy projevoval jako velmi nadaný a vzdělaný výtvarník a současně nesmírně kompetentní a vyzrálý pedagog, jehož hlavní oblastí profesního zájmu byla keramika. Stal se respektovaným odborníkem na konstrukci a výrobu produktů z porcelánu, své znalosti a talent prezentoval na mnoha odborných symposiích a workshopech po celém světě. Jako vysokoškolský pedagog byl vůči studentům nesmírně vstřícný, trpělivý a obětavý, nikoho nikdy neodmítnul, všem se vždy snažil pomoci a inspirovat je k nejlepším autorským výkonům. Jako tvůrce byl nesmírně pokorný vůči technologii a materiálu, jeho tvorba založená na precizní znalosti řemesla filozoficky oscilovala na pomezí designu a užitého umění.
Jako člověk byl nesmírně přátelský a citlivý ale jeho osobnost až příliš křehká na strasti, které mu život přinesl. Nejen pro mne ale i pro mé kolegy zůstane navždy integrální součástí našich životů.
Na Martin Mikeše vzpomíná MgA. Ondřej Puchta
Martina Mikeše jsem poprvé potkal během svého bakalářského studia v ateliéru Průmyslový design ve Zlíně. Na první pohled na mě tento usměvavý Jihočech působil optimisticky, skromně a otevřeně, což se bezezbytku potvrdilo v průběhu následujících let, kdy jsme oba získali stálé zaměstnání ve zmíněném ateliéru, kde se z nás postupně stali blízcí a snad i nejbližší přátelé. Zažili jsme společně nespočet příhod, jimž jsme se často dovedli zasmát, ať už byly veselé více či méně. Díky vzájemné spolupráci jsme společně zrealizovali desítky projektů a navštívili spoustu míst od bruntálských břidlicových lomů, přes nizozemský Eindhoven, italské Milano až po japonskou metropoli Tokio.
Martin v sobě spojoval keramika a průmyslového designéra, což se výrazně promítalo v jeho tvorbě. Byl schopen vlastnoručně realizovat velmi složité produkty jako málokterý designér, přitom dosahoval vysoké užitné hodnoty a nadčasové až minimalistické formy jako nemnohý jiný keramik. V jeho práci se samozřejmě promítla jeho nezaměnitelná osobnost. Martinovy návrhy působí vždy upřímně, přitom přátelsky a hravě. Nejsou však prvoplánové, za jejich výsledným tvarem se vždy skrývají dlouhé hodiny hloubání, zkoumání a rozjímání třeba s doutnající dýmkou, kterou si tu a tam dopřál.
Jeho tvorbu vždy provázela vysoká míra experimentu, kterou lze nalézt snad ve všech jeho návrzích a realizacích. Z mnoha mohu jako příklad zmínit lázeňské pítko Kámo, transformovatelné do vodní dýmky, přičemž jemně kritizuje konzumní kulturu tvarem připomínajícím plastový kelímek. Rozměrné porcelánové reliéfní kachle tvořící pexeso v projektu Pairs In Squares, které mohly vzniknout jen díky Martinovým zkušenostem kombinovaným s odvahou experimentovat, byly (aspoň podle nás) prvním CNC frézovaným porcelánem na světě. Hliněné kukly vosy kutilky, které našel pod sedákem svého červeného old-timer skútru Suzuki při jarní údržbě, a které úspěšně vypálil v peci, ho zase inspirovaly nejprve k návrhu porcelánového reproduktoru, který později transformoval do květináče, vázy, a nakonec i svítidla.
Přes své znalosti a zkušenosti v oblasti keramiky se Martin rád zabýval dalšími materiály a jejich aplikací v průmyslovém designu. Ve své diplomové práci použil pro výrobu venkovního mobiliáře beton, na což navázal při přípravě projektu Ne-Ro, když strávil výrobou forem a trpělivým dohledem nad studenty stovky hodin. Přesto v sobě nakonec keramika ani experimentátora nezapřel a finální geopolymerovou směs pokusně vypálil.
Ačkoliv na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně oficiálně působil jako technik, byl spíš pedagogem. Studentům často raději několikrát vysvětlil správný postup, tak aby byli sami schopní dosáhnout výsledku vlastními silami, než aby realizaci rychle provedl sám, přestože to stálo několikanásobně více času a sebekontroly, přitom s nejistým výsledkem. Martin se také pravidelně účastnil ateliérových konzultací, kde přispíval nejen svými technologickými znalostmi, ale častokrát i připomínkami filozofického rázu.
Během působení v ateliéru Průmyslový design vznikly stovky modelů a prototypů, na kterých se přímo podílel. Pomáhal realizovat množství kolekcí čítajících desítky kusů, často komplikovaných a složitě vyrobitelných návrhů. Často se pozastavoval nad tím, jaké mají studenti při produkci svých náročných produktů štěstí a vzpomínal na své studentské výrobní strasti. Ve skutečnosti za jejich úspěchem nestálo ani tak štěstí, jako právě Martinovy bohaté zkušenosti získané při všemožných zkouškách a pokusech.
Z projektů, které jsme spolu připravovali, bych vyzdvihl Cucej, zabývající se lázeňstvím a lázeňskými pítky, jehož byl Martin přímým iniciátorem, dále dříve zmiňovaný projekt Pairs In Squares, který získal hlavní cenu na Tokyo Design Week nebo projekt snídaňového hrnku pro Thun 1794, kde prototypy vznikly přímo v prostorách této porcelánky v rámci Workshopu, na který jsme tehdy s Martinem vyrazili, přestože nám na e-maily a telefonáty nikdo ze společnosti neodpovídal.
Martin byl ochoten pomoci za jakýchkoliv okolností, všem a vždy zcela nezištně, často na úkor svého volného času. Nejen pro mě, ale i pro své kolegy, studenty, vlastně pro každého, kdo ho poznal, znamenal Martin Mikeš víc, než jen spolupracovníka. Jeho bezprostřední dobrodružná povaha nám všem, kdo jsme ho znali, bude moc chybět.
Na Martin Mikeše vzpomíná doc. Ferdinand Chrenka
Martina som spoznal cez kolegu Pavla Jarkovského ešte v jeho ateliéri v Dubí a úplne mi prirástol k srdcu počas môjho pedagogického pôsobenia v ateliéri priemyseľného dizajnu na UTB v Zlíne. Vždy pripravený pomôcť, hľadať cestu jako „věci“ riešiť.Vynikajúci výtvarník a pedagóg, ktorý sa o svoje nevšedné schopnosti vedel s pokorou podeliť. Pár slov so študentom a už bol prezlečený a zo slov boli zrazu formy. V jeho prevedení sa remeslo menilo na filozofiu.
Nikam sa neponáhlal, nikomu sa nevnucoval. Vždy ma hrial blažený pocit, že za ním môžem kedykoľvek prísť a on my poradí.
A zrazu ho niet.Ticho. Všetko čo sme s Martinom začali bude pokračovať v našich myšlienkach, v našich srdciach.
U mňa Martin zostávaš, krásny nádherný človek.
Myslím na teba, tvoj priateľ Ferdinand (Chrenka)
Na Martin Mikeše vzpomíná prof. Jan Michl
Taky si na Martina vzpomínám jako na přátelského, rozjasněného a nápaditého člověka a keramika. Je to velká škoda pro obor.
Rozloučení Miluše Míčkové s Martinem
Sešli jsme se zde, abychom se naposled rozloučili s Martinem Mikešem, naším kamarádem, kolegou, parťákem, ale hlavně tatínkem Magdy a Toníka, synem Miluše a Ladislava, bratrem Milušky a partnerem Aničky.
Základní školu vychodil ve Strakonicích, kde se také 11. prosince 1976 narodil. Poté úspěšně a s pozdějšími přáteli na celý život vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni. Vztah a lásku k řemeslu vypiloval k dokonalosti také díky prvnímu zaměstnání v hrnčířské dílně na Praze 6. Poté absolvoval Vyšší odbornou školu Václava Hollara a bakalářský titul získal v ateliéru keramiky na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde poznal svou budoucí manželku Kateřinu.
Společně pak zde na jihovýchodě Moravy, odkud právě pocházela jeho žena, založili rodinu. Nejdříve se jim narodila dcera Magda a potom syn Antonín. Na Velkém Ořechově zakoupili starší domek, který postupně svépomocí a za velkého úsilí a námahy přestavěl na nový, malý a útulný domov pro své nejbližší. Přitom zároveň pokračoval ve studiu, získal magisterský titul a posléze jeho oblíbenou práci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde pracoval s láskou a umem jako uznávaný mistr ve školní sádrovně.
V manželském životě jim neběželo všechno podle společných představ, a tak se v roce 2021 rozvedli, přičemž Martin tento rozvod velmi těžce nesl. Nový vítr a impuls překonat zklamání nalezl v budování vlastního soukromého keramického ateliéru, který opět svépomoci a sám vybudoval v Otrokovicích.
S podporou své nové partnerky Aničky zakoupil dům v Doubravách, aby byl nablízku svým dětem. Plánoval jej postupně opravit, zútulnit a vytvořit zde zázemí pro své blízké. Tato myšlenka se bohužel již nenaplnila, došla mu síla, inspirace a energie a jeho fyzické a psychické vyčerpání bylo natolik silné, že zde 3. srpna 2023 tragicky umírá.
Martin byl přemýšlivý, vzdělaný, pracovitý, manuálně zručný, klidný a pokorný člověk. Dalo se s ním dobře povídat, měl přehled, zajímal se o umění, kulturu, historii, ale také o techniku a samozřejmě kvalitní řemeslo. Nebyl konfliktní a byla s ním sranda. Pro své zájmy a cíle se dokázal neuvěřitelně nadchnout, přemýšlel o nich, hledal řešení a zkrátka tím doslova žil. Relaxoval při čtení kvalitní knihy či nad zajímavým článkem, miloval rybaření a pohodu u rybníka, ideálně ve společnosti svých dětí a přátel.
Kladl vždy také důraz na správnost českého jazyka, který hrdě uctíval a obdivoval jeho rozmanitost. Někdy byl možná až příliš důvěřivý, nerad dělal rozhodnutí, a někdy možná zbytečně pochyboval, to vše pramenilo z podstaty jeho osobnosti, protože byl hloubavý a rád nad věcmi přemítal. Jak sám říkal, nerad se potil, ale když bylo třeba, vydal se s dětma na túru, vyrazil na kolo, na lyže nebo třeba jenom tak na malý výlet do okolí.
Nebyl materiální, nepodlehl konzumu doby a žil si ve svém vlastním pohodovém světě. Měl také skromné neřesti jako kouření dýmky či lásku k dobře vychlazenému pivíčku. Ač původem z jižních Čech, pochopil velmi rychle moravskou náturu a doslova splynul s místními, ostatně ne nadarmo pálili vlastní slivovici, na kterou byl náležitě hrdý, a jako jeden z mála z nás ji naléval z láhve a do kelíšků, které vymyslel, navrhnul, a nakonec vyrobil vlastníma rukama.
Martin už teď všem chybí.
Lenka Žižková
Foto: archiv Design Cabinet CZ, FMK UTB, FUD UJEP, přátel Martina Mikeše
