09.11. 2021

Monika Martykánová

rozhovory

Rozhovor k Národní ceně za studentský design

Jak ses dostala k práci s porcelánem a keramikou? Byla cesta k tomuto oboru pro tebe snadná, nebo obtížná

K porcelánu jsem se dostala vlastně dost náhodou. Na střední škole jsem vystudovala průmyslový design, ale nebyla jsem si jistá, kam jít na vysokou školu. Jediné, co jsem věděla, bylo, že chci odejít do Prahy. Na Umprum jsem se tehdy ani neodvážila podat přihlášku, a tak jsem se přihlásila na jinou školu, ze které jsem ale byla už po dvou týdnech nesmírně zklamaná. Shodou okolností v té době na Umprum probíhaly dny otevřených dveří, kam jsem se šla s očekáváním podívat. Paradoxně jediný ateliér, který mě neuvěřitelně nadchnul, byl věnovaný materiálu, o kterém jsem vůbec nic nevěděla – keramice a porcelánu. Nakonec jsem si tam podala přihlášku a vzali mě hned napoprvé.

Do soutěže jsi poslala dvě velmi rozdílně vypadající práce – drobné, hladké porcelánové alegorické sošky a monumentální strukturované objekty. Dokázala bys říct, která je pro Tebe charakterističtější? Jaká práce s materiálem je ti bližší?

Myslím, že žádná z mých prací není monumentální. Obecně všechny mé práce spojuje právě porcelán. Surová keramika mě nikdy moc nepřitahovala. Práce s porcelánem mě baví svou čistotou, nevyzpytatelností a také tím, jak neodpouští – je důležité si dát pozor na preciznost při celém procesu výroby. Kolekce 3DIY je akorát obarvený porcelán, ale myslím, že je mi bližší čistá linie samotného materiálu než barevnost.

Sochou jsem se také začala zabývat až na Umprum a došla jsem k tomu také velmi spontánně. Moje první klauzura byla porcelánová plastika. Stále ji považuji za svou nejčistší a nejupřímnější práci v rámci studií, jelikož jsem v tu dobu neměla s materiálem opravdu žádné zkušenosti, a tudíž ani bariéry.  

Během školy jsem měla období, kdy jsem se sama sebe snažila najít. Veškeré mé práce si jsou ale tematicky dost podobné, a to návratem k řemeslu, rukodělnosti, tradicím. Specifická je má práce tím, že se snažím spojovat tradiční postupy s novodobými tématy.

S jakým největším problémem ses při práci potýkala?

Snažím se nepřemýšlet nad hranicemi materiálu, aby mě neomezovaly při tvorbě. U složitějších soch, stejně tak i u ručního 3D tisku bylo velké riziko zhroucení při pálení. Nevyhnula jsem se tak různých pálicím pomůckám apod. Problémem může být také následná křehkost finálního výrobku. Každopádně člověk musí počítat s tím, že si obojí vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti.

Vnímáš alegorické sošky covidu jako pozitivní nebo spíše negativní výpověď o naší době?

Sochy jsem vytvořila hlavně jako jakési memento doby, které nemusí být vždy pozitivní, nebo negativní. Spíše čekám, jak na tuto práci budou reagovat diváci s odstupem času a jak je budou vnímat oni. Přece jen jde v této práci o snahu zachránit figurální plastiku, takže také o to, aby se plastika opět dostala do co největšího povědomí lidí a jejich životů.

Byli vzory pro postavy konkrétní lidé, anebo se jedná o obecná zobrazení?

Ano, pro všechny postavy se stali lidé z mého okolí inspirací, které jsem měla čas v době korony pozorovat. Vybrala jsem si tři situace, které se mě osobně nejvíce dotkly. Například pro pejskaře se mi stal dokonalou předlohou náš soused odnaproti. Stříháníčko je zase tak trochu osobní výpovědí, inspirovanou mým vlastním životem a skutečností, jak se vypořádat s poměrně náročným účesem bez kadeřníka.

Přemýšlela jsi nad tím, jak ještě zužitkovat technologii 3D tisku pro porcelán? Ať už ruční 3D tisk, nebo ten mechanický?

Pár let zpět ano, kdy bylo i okolo 3D tisku v keramice velké haló. Technika 3D tisku v keramice mi nejdříve přišla fascinující, ale člověk se svými schopnostmi je jí schopen stále konkurovat a vytvořit impozantní umění svýma rukama. Můj projekt 3DIY vlastně vznikl trochu jako narážka na všudypřítomný 3D tisk a byl reakcí na to, že ruční výroba je pro náš obor stále velmi důležitá a že vše se nedá nahradit stroji.

Kde hledáš inspiraci pro svoji práci?

V tradici a současnosti. V trendech, všednostech, ve společnosti, společenských hodnotách a změnách, životních situacích. Jedná se hlavně o aktuální témata, která prožíváme, a týkají se nás nejvíce. Ať už se jedná o aktuální trendy, protesty proti něčemu, co se nám nelíbí nebo například celosvětovou pandemii.

Na čem momentálně pracuješ?

Momentálně odlívám sošky z poslední kolekce, jelikož je o ně neuvěřitelný zájem, což mě neskutečně těší a také nakopává, abych se porcelánu dále věnovala. Snažím se také trochu více věnovat svému PR a prezentaci a dále zachraňovat mikrosvět porcelánové plastiky :)

Co Tě kromě práce / designu naplňuje? Jak trávíš volný čas?

Půlku týdne tetuju, je to pro mě další fascinující obor, ve kterém je opět hlavní řemeslo a kterému jsem taktéž naprosto propadla. Ve volném čase se snažím věnovat hudbě, která mi pomáhá filtrovat všechny emoce trochu jinak, více bezprostředně – ráda hraju na piano, kytaru a zpívám, baví mě skládat si svoji hudbu a chodím na hodiny zpěvu. Ráda cestuju, jezdím po tetovacích soutěžích po Evropě, peču různé dobroty…

Naučila ses v poslední době něco nového?

Během korony jsem se naučila hrát na kytaru a péct! Taky, alespoň částečně, říkat „ne“ všemu, co za to příliš nestojí. Trochu více odpočívat a chodit pravidelně běhat.

Jak jsi prožívala pandemii? Pomohl ti například lockdown k soustředěnější tvorbě, nebo naopak?

Ano, určitě. Lockdown mi sice zúžil můj spořící účet, ale prakticky to byla taková nucená drahá dovolená. Taky mi neskutečně pomohl psychicky

 

Děkuji za rozhovor.

Kristýna Fabiánová

Více informací v přílohách a na https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/545/;https://www.youtube.com/watch?v=M4r62v-hfHo&ab_channel=MonikaMartyk%C3%A1nov%C3%A1;

https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/508/;https://www.youtube.com/watch?v=2JGjcuv_Kiw&t=11s&ab_channel=MonikaMartyk%C3%A1nov%C3%A1

 

---