31.10. 2023
Rozhovor pro Národní cenu za studentský design 2023 – Anežka Kotková
rozhovory
Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Víte, že nevyužitá ovčí vlna často končí v plamenech? Přitom má tento materiál mnoho výhod a také své kouzlo. Naštěstí si to uvědomují mladí designéři jako je Anežka Kotková. Ta vám v následujícím rozhovoru představí svou oděvní kolekci Vlnění, ve které využívá odpadní ovčí vlnu.
Do soutěže ses přihlásila se svou kolekcí Vlnění. Vysvětli prosím čtenářům, proč jsi zvolila tento název.
Název Vlnění je taková slovní hříčka, která mi vznikla v hlavě při vytváření materiálů pro tuto kolekci. Vychází z jediného využitého materiálu této kolekce – vlny a zároveň poukazuje na vzor na netkané textilii a na autorské struktury pletenin, které se v ní objevují – Vlna, vlny a vlnky dohromady tvoří Vlnění.
Jaký materiál jsi použila a proč? Jaké vnímáš v použití tohoto materiálu výhody a jsou spojeny s prací s ním i nějaké komplikace?
Pro tuto práci jsem si dala za cíl pracovat pouze s vlnou. Vlna jako taková je úžasný materiál, který mě i sám o sobě velmi inspiroval k tomu, jak finální kolekce vypadá. Komplikace spojené přímo s vlnou tedy asi nevnímám. Náročnější je zpracování surového materiálu a výroba vlastních textilií, takže se samozřejmě nějaké problémy vyskytly, ale nebylo to nic, co by se nedalo řešit například jiným způsobem zpracování.
Jakým způsobem je tedy ovčí rouno zpracováno? Jaké technologie jsi použila?
Jedna část je ze surové odpadní vlny, kterou by majitelé dál již nevyužili, ale je stále možné ji dál zpracovat. Z této vlny vznikly autorské netkané textilie. Tomu však předcházela dlouhá řada kroků; vlnu bylo potřeba ručně přebrat, několikrát vyprat v ruce a vyčistit. Poté následovalo mykání a tvorba podkladového materiálu na vpichovacím stroji. Pak přišla kreativní část, ve které jsem vrstvením vlny a jejím následným vpichováním vytvářela finální textilie. Pletená část kolekce je vyrobena ze starých vlněných přízí, které díky tomuto projektu získaly nový život. Využila jsem automatický plochý pletací stroj Shima Seiki, a aby na něm pleteniny mohly vzniknout, bylo potřeba předtím ještě připravit správné podklady a vše několikrát otestovat.
Odkud pochází odpadní vlna, kterou jsi využívala? Jaké výhody vlna, jakožto materiál pro výrobu oděvů, má?
Odpadní vlnu, respektive surová ovčí rouna, jsem získala od sousedů, kteří mají ovce v okolí mého bydliště. Skladují ji špinavou v pytlech ve stodolách i několik let, protože nevědí, co s ní dělat. Jejich ovce se ale samozřejmě musí stříhat, a tak jim tam této vlny stále přibývá. Když jsem to zjistila, chtěla jsem tomuto materiálu dát nový život, a tak vzniklo téma mé bakalářské práce. Poté jsem získala nějakou vlnu také od Lindy Havrlíkové, která se tématem udržitelného zpracování vlny již několik let zabývá. Využité příze pocházejí z výzkumu jejich technických parametrů, nikdo pro ně již neměl další využití, a tak se dostaly ke mně.
Vlna jako materiál má díky struktuře svých vláken řadu výborných vlastností. Mezi ně patří například skvělá termoregulační a izolační schopnost. Další velkou výhodou je, že vlna působí antibakteriálně, a tak při využití v oděvech nezapáchá tolik, jako řada umělých materiálů a je také díky lanolinu částečně samočistící. Jedná se o přírodní obnovitelný zdroj a jeden z nejudržitelnějších textilních materiálů vůbec, pokud je však správně eticky získáván. Na konci své životnosti při svém rozkladu nijak nezatěžuje životní prostředí.
Pracovala jsi s tímto materiálem v rámci této kolekce poprvé, nebo už máš předchozí zkušenosti?
S vlnou se setkávám od dětství. Díky waldorfské škole, na kterou jsem chodila, jsem měla už jako malá možnost se učit spřádat vlnu a následně ručně plést. Doma jsme s mamkou pořád něco tvořily, a proto mám k vlně jako takové i osobní, až trochu nostalgický vztah. Tento materiál vnímám jako jakýsi návrat do dětství, jako útulnost domova a něco, co mi navozuje pocit bezpečí. Z designérského hlediska jsem s tímto materiálem pracovala poprvé a nacházela jsem v něm spoustu inspirace. Určitě se k vlně budu vracet.
Z kolika kusů se kolekce Vlnění vlastně skládá?
Celá kolekce se skládá z deseti kusů, které je možné dohromady různě kombinovat. Chtěla jsem, aby pletené oděvy byly v rámci kolekce variabilními prvky (jakožto spíše ready-to-wear kousky), čímž doplňují oděvy z netkaných textilií, které jsou naopak sošnými objekty.
Co ti práce na Vlnění přinesla? Naučila ses něco nového?
Práce mi rozhodně přinesla mnoho nového. Od zkoušení nových technologií, přes prohloubení vědomostí o těch již známých, po uvědomění si, jak může být fyzicky náročné ruční zpracování rouna. Z designérského hlediska jsem se zase trochu lépe naučila říct sama sobě, že už je hotovo. Při navrhování oděvů, a ještě k tomu z vlastních materiálů máte nekonečně mnoho možností a při tvorbě této kolekce jsem si naplno uvědomila, že práce designéra je zejména o tom umět se rozhodnout. :)
Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?
Práce na tomto projektu byla velmi časově náročná. Hlavně proto, že jsem si vytvářela vlastní materiály a mnoho času jsem tak trávila nad přípravou surové vlny k tomu, aby se vůbec dala dále zpracovat. U pletení je zase potřeba pořádně vzorovat, aby finální pleteniny byly bez technické závady. A poté ještě samotné navrhování a realizace oděvů také zabraly dost času. Čistý čas nedovedu říct, ale celý tento proces trval určitě přes rok a půl.
Je možné si tvé návrhy koupit nebo jsou to neprodejné kusy?
Některé modely plánuji v blízké budoucnosti začít vyrábět i v prodejných variantách. Konkrétně ty pletené, jelikož pletení se chci i nadále v budoucnu věnovat. Originální kusy z této kolekce jsou ovšem neprodejné. Oděvní objekty z netkaných textilií jsou též neprodejné, a to hlavně kvůli své křehkosti. Aby se daly například kabáty z netkané textilie opravdu plnohodnotně využívat, bylo by potřeba specificky zpevnit podklad textilie.
S jakými potížemi ses při designu potýkala? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses vypořádat i s komplikacemi?
Pochybnosti mě přepadaly a komplikace přicházely, ale je to vždy o tom nenechat se odradit. Několikrát se mi samozřejmě stalo, že něco nevypadalo nebo nefungovalo tak, jak jsem si představovala. Některé věci můžete ovlivnit, ale když se vám třeba v pletacím stroji trhají příze, není prostě možné je využít. A z přírodní krémové se vám najednou v kolekci kvůli tomu stane tmavě šedivá, no, a jelikož se nechcete vzdát konceptu odpadní vlny, je potřeba se s tím smířit, jít dál a otočit to ve svůj prospěch.
Vlnění je tvou bakalářskou prací v rámci studia na Fakultě textilní Technické univerzity v Liberci. Jak jsi zde byla spokojená a jak tě zdejší prostředí ovlivnilo? Budeš zde ve studiu pokračovat?
Škola poskytuje veliké technologické zázemí pro možnost tvorby a zkoušení všeho možného a toho si vážím. Prostředí mě určitě ovlivnilo, nejvíc mě však vždy inspirovali moji spolužáci a jejich tvorba. Pokračovat dál budu v navazujícím magisterském studiu a těším se, co bude dál.
Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?
Úplně upřímně – moje škola. Díky FT TUL jsem se o této soutěži dozvěděla a za jejich podpory jsem se i přihlásila.
Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?
Reakce okolí je pro mě, asi jako pro každého, také důležitá. Nejkrásnější jsou pro mě takové reakce, které mi říkají, že v mé práci vidí mě jako člověka, že má práce odráží kus mě. To mi dělá opravdu radost a je to pro mne hodnotná zpětná vazba, vypovídající o tom, že má mnou odvedená práce smysl. Kritika je důležitá pro možnost profesního i osobního růstu, proto se snažím ocenit jakékoli názory. Člověk nikdy neví, co ho v životě posune dál, a to je třeba přijímat s pokorou.
Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit? Na který svůj výtvor jsi nejvíce hrdá?
Zásadám se vlastně asi snažím spíše vyhýbat, protože mohou negativně ovlivnit budoucí příležitosti. Zároveň však mám své osobní zásady – nerada plýtvám, tvořím ze srdce a podle vlastního vkusu a nechci se pouze nechat ovlivňovat masovými trendy. Každopádně si myslím, že je důležité k věcem přistupovat s již výše zmíněnou pokorou… Tyto zásady tak nějak podvědomě aplikuji v každé své práci.
Já nejsem nikdy na sto procent spokojená. Vždycky vidím, co a kam by šlo ještě nějak posunout. Ale zatím jsem nejvíce hrdá právě na svou bakalářskou práci Vlnění!
Měla jsi možnost představit své modely z kolekce Teshima a Derma v rámci módní přehlídky Mercedes-Benz Prague Fashion Week 2022. Jaký je pocit vidět své výtvory takto na přehlídkovém mole? Plánuje se nějaká další přehlídka, kde tvé práce můžeme vidět naživo?
Pocit to byl krásný, byl to nový a velmi silný zážitek. Další přehlídku zatím neplánuji, možná něco ale vznikne v příštím roce.
V designu je pro tebe důležitá otázka ekologie. Jaké materiály tedy nejraději používáš a jak tuto problematiku ve své tvorbě reflektuješ?
Zatím v rámci studia experimentuji s různými materiály. Práce s vlnou se mi však natolik zalíbila, že určitě bude velkou součástí i v mých dalších projektech. Oděvní průmysl je obecně tak moc neekologický, že se v rámci udržitelného přístupu zajímám spíše o technologie zpracování než o typ materiálu. Zajímají mě například zero waste střihy a pletení produktů Wholegarment technologií a vlastně pletení obecně, jelikož je díky němu možné tvořit oděvy s mnohem menšími zbytky než třeba při výrobě oděvů z textilní metráže.
Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?
Všude kolem sebe. Fascinují mne například struktury a tvary, které můžu vidět pod mikroskopem. Tento princip jsem již několikrát využila a chci ho posunout zase o kousek dál v nadcházející práci. Mám ráda monochromatičnost, hravou střídmost a eleganci a z konkrétní inspirace bych určitě jmenovala například japonskou kulturu…
Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje?
Určitě moje blízké okolí, rodina a moji blízcí v práci i škole.
Chtěla by ses designem živit?
Ano, konkrétněji bych ráda dál navrhovala a tvořila převážně oděvy z autorských pletenin. Struktury, které lze takto vytvářet, skrývají neskutečně mnoho věcí, které bych chtěla ještě objevit. Mimo design samotný se zajímám i o technickou stránku vlastností pletenin, jejich programování a následnou obsluhu automatických pletacích strojů.
Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?
Momentálně je pro mě inspirací každý designér, který je v této době schopný fungovat. Obdivuji tu píli a práci, která se za tím skrývá a doufám, že toho také budu jednou schopná.
Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla jednou dosáhnout?
Sen je určitě vlastní prosperující oděvní značka! Chtěla bych dosáhnout toho, aby se zákazníci rádi vraceli za mými produkty. Chci nabízet to, co bych si sama koupila – kvalitu, originalitu, ale také jistotu a pohodlí.
Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?
Vyrostla jsem v uměleckém prostředí, a proto jsem se od toho v dětství, jak už to tak bývá, schválně hodně distancovala. Samo si to ale našlo cestu zpátky ke mně. Čistě náhodou jsem se dostala na stáž ke Kláře Holanové, která má svou vlastní oděvní značku Eiri a už s ní pracuji více jak pět let! Díky ní jsem se do světa designu zamilovala a už není cesty zpět.
Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?
Tvůrčí krize je normální věc. Když přijde, snažím se jí dát prostor a pochopit, odkud vane vítr. Někdy stačí dát si chvíli čas, abych tvorbu viděla s odstupem, někdy to naopak znamená ponořit se do procesu ještě hlouběji a nenechat se ničím rozptýlit. Velikou úlevou pro mě bylo zjištění, že moje inspirace nepřichází v průběhu roku stále stejně konstantně. A to, že zrovna moc nepřichází, není nic špatného, jen ještě nepřišel pro danou věc ten správný čas a často ani ta správná forma.
Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?
Pracuji pro českou oděvní značku Eiri a do toho jsem si snažila užít léto po dokončení bakalářského studia! Nyní už ale přemýšlím nad novým vlastním projektem a začátkem dalšího semestru. Po dokončení magistra bych také moc ráda odjela na stáž do zahraničí.
Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?
Příroda. Když můžu, jedu na vícedenní výlet, ráda přespávám venku a chodím po horách, kde objevuji nová místa a nemůžu se dostatečně nabažit čistého horského vzduchu. A když jsem tam s lidmi, které mám ráda, je to ideální kombinace k dobití nové energie.
Co tě v poslední době potěšilo?
V poslední době mě potěšilo léto, příroda a moji blízcí. A také tenhle rozhovor!
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.
Julie Vojtková
Práci můžete vidět také na https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/940/
