10.10. 2023
Rozhovor pro Národní cenu za studentský design 2023 – Martina Wimmerová
rozhovory
Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Možná hledáte zajímavý minimalistický doplněk, který rozzáří a ozvláštní každý outfit. Přezka na pásek čOčka v sobě spojuje funkčnost a eleganci. V následujícím rozhovoru vám o ní více poví Martina Wimmerová.
Do soutěže ses přihlásila s minimalisticky řešenou přezkou na pásek čOčka, kterou představuješ ve třech barevných variantách (zlatá, stříbrná, bronzová) a také Dekou bezpečí, která má zmírňovat projevy panické poruchy a sebepoškozování. Co bylo tvou hlavní inspirací při navrhování přezky čOčka?
Mým cílem bylo vymyslet nový jednoduchý způsob zapínání a uvolňování pásku, při kterém přezka nebude opasek opotřebovávat. U pásků se po staletí používají velmi podobné ověřené principy a najít princip nový, inovativní zní sice jednoduše, ale jednalo se o velkou výzvu.
Přezka se od běžných pásků liší tedy právě principem zapínání. Přiblížíš prosím čtenářům, jak čOčka funguje?
Pásek se zapíná pomocí velké čočky, která ovládá excentrickou páku přitlačující pásek velkou silou do pevného těla přezky. Vlastní zapnutí se provádí překlopením čočky do polohy “otevřeno”, následným nastavením protaženého pásku do požadovaného obepnutí, a poté vrácením čočky do polohy “uzavřeno” - pásek je tak pevně přitlačen do těla přezky.
Jaké materiály byly při výrobě použity?
Přezka čOčka se skládá ze tří částí – misky, čočky a excentrické páky, které jsou vzájemně spojeny kovovými osami. Jednotlivé části prototypu přezky jsem vyrobila na 3D tiskárně z plastu. Pro opasek jsem použila veganskou koženku. Při sériové výrobě by přezka byla odlévána z kovu (zinku) a následně by prošla povrchovou
úpravou niklováním. Volba konkrétních materiálů by byla provedena na základě dohody s technologem výroby.
Kdo ti pomohl s výslednou realizací návrhu? A jak fungovala spolupráce?
Při práci na tomto projektu jsem ve velké míře využila mezioborovou spolupráci a myslím, že se na jeho úspěšném dokončení podílela velkou měrou. Projekt přezky jsem realizovala v Ateliéru Streit na Fakultě architektury ČVUT. Velkým přínosem pro mne byla technická pomoc, vlídnost a podpora od vedoucích mojí práce MgA. Filipa Streita a MgA. Tomáše Poláka. Ocenila jsem i možnost konzultovat otázky
materiálů s Ing. Václavem Jirovský, PhD. Prototyp přezky jsem vyráběla v IoT Labu Západočeské univerzity, kde mi opakovaně vycházejí vstříc. Ráda bych proto využila příležitosti poděkovat touto cestou za pomoc zejména Ing. Mulačovi.
Co ti práce na přezce přinesla? Naučila ses něco nového?
Tento projekt mě opravdu utvrdil v tom, že krása se skrývá v jednoduchosti. Ačkoli se výrobek zdá být jednoduchý, proces jeho vývoje od návrhu po finální realizaci byl docela složitý. Protínají se v něm totiž navzájem protichůdné aspekty. Pásek s přezkou je sice módní doplněk, přesto však musí být funkční a musí zajistit spolehlivé nastavitelné utažení. Přezka má působit elegantním lehkým dojmem, přitom však musí být pevná a tuhá. Zásadní roli zde hraje pohybový mechanismus a jeho přesnost. Přezka se má nechat snadno překlápět, přitom však musí zajistit pevné sevření pásku. Vlastní pohybový mechanismus má přitom být „neviditelný“. Cesta k dosažení finální podoby přezky nebyla úplně přímočará, vyrobila jsem při ní řadu modifikací modelů, které mne postupně posouvaly k cílovému řešení.
Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?
Přezku na pásek jsem navrhovala v rámci semestrální ateliérové práce při bakalářském studiu na FA ČVUT – tím byl čas omezen na čtyři měsíce. Z tohoto důvodu bylo důležité celý projekt rozplánovat tak, aby ani jedna z částí procesu nebyla zanedbána – rešerše, navrhování, prototypování a realizace.
Designem čOčka ses tedy zabývala v rámci svého studia na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Jak jsi zde byla spokojená a jak tě zdejší prostředí ovlivnilo?
Na fakultě jsem velmi spokojená. Přišla jsem sem z gymnázia a své grafické schopnosti jsem rozvíjela na LŠU. Znalosti z technických oborů jsem neměla téměř žádné. Sama jsem udivená, kolik nového a užitečného jsem se zde za tři roky naučila a jaké práce teď dokážu vytvářet.
Poznala jsem i rozdíly ve způsobu vedení různých ateliérů. V naprosté většině zde panuje přátelská tvůrčí atmosféra, která studenty rozvíjí a motivuje. Zažila jsem ale i ateliér, jehož vedoucí studenty ponižoval a urážel. Způsobem vedení práce vyvolával až nadměrný stres. Tomuto tlaku někteří studenti podlehli a studium ukončili. Jsem ráda, že jsem se rozhodla nadále pokračovat a tato zkušenost mne vnitřně posílila. O to více si vážím pozitivního prostředí v ostatních ateliérech.
Plánuješ uvést tento produkt do běžné výroby, je v případě zájmu možná například zakázková výroba?
Na to student prvoplánově nemyslí. Snaží se najít si zajímavé téma projektu a doufá, že se mu podaří ho realizovat včas a úspěšně ho obhájit. Hned po obhajobách přichází zkouškové období, kdy je času málo úplně na všechno. A pak začíná další semestr výběrem tématu nové semestrální práce...
Během studia tedy nemám usnadněný přístup do výrobní sféry a nepovažuji to za chybu. Někdy se stává, že výsledek práce studenta zaujme nějakého výrobce nebo zákazníka a ten se mu pak ozve s nabídkou spolupráce. Kdyby se to poštěstilo i mně, bylo by to skvělé. :)
S jakými potížemi ses při designu potýkala? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses vypořádat i s komplikacemi?
Práce na tomto projektu měla docela klidný průběh bez nutnosti zásadních změn. Postupnými úpravami jsem se dostala k finální podobě.
Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?
Do soutěže jsem se přihlásila hlavně proto, že jsem byla vybrána vedoucími ateliérů MgA. Filipem Streitem, prof. ak. soch. Marianem Karlem a odbornými asistenty doc. MgA. Josefem Šafaříkem, Ph.D. a MgA. Tomášem Polákem. Vážím si toho, že se soutěže mohu účastnit. Současně jsem ráda, že mohu touto formou reprezentace něco vrátit mým oblíbeným ateliérům.
Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?
Kritiku snáším dobře – vím, že kritika mě posouvá dál a dělá tak moje práce kvalitnější.
Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit? Na který svůj výtvor jsi nejvíce hrdá?
Potřebuji cítit, že práce/projekt je smysluplný. Nejvíce hrdá jsem na Deku bezpečí, kterou jsem navrhla v rámci své bakalářské práce. Do teď ji považuji za jeden z mých největších úspěchů.
Je pro tebe v designu důležitá aktuálnost a reagování na současnou situaci? Snažíš se například při práci zohledňovat ekologičnost?
Záleží na charakteru práce. Můj již zmíněný projekt Deka bezpečí reagoval na současnou situaci, kdy dochází ke zvyšování počtu lidí trpících specifickými psychickými problémy.
Máš oblíbené materiály, se kterými ráda pracuješ?
To velmi záleží na cílovém produktu. Z podstaty věci mám raději materiály, se kterými mohu snáze pracovat bez potřeby užití speciálních nástrojů a technologií.
Kdo tě nejvíce v tvé tvorbě podporuje?
Nejvíce mě podporuje moje rodina, přátelé a všichni, kteří také vidí význam a smysluplnost mých projektů.
Chtěla by ses designem živit?
Ano, chtěla bych především tvořit. Jakou formu a podobu by má práce měla mít, pro mne v tuto chvíli není důležité. Nyní se soustředím na studium a věřím, že když budu dobrá a aktivní, v oboru se uplatním.
Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?
Nedávno jsem navštívila výstavu italského architekta a designera Angela Mangiarotti v Miláně. Jeho práce mě nadchly svým sofistikovaným řešením v jednoduché a čisté formě. Používá ho nejen u užitého umění (hrnky, sklenice, vázy, židle), ale také u staveb. Dále si stojím za myšlenkami Victora Papanka, konkrétně za principy udržitelného designu.
Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?
Všude kolem sebe.
Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla jednou dosáhnout?
Ráda bych vytvořila komplexní dílo, při kterém bych navrhla a realizovala vizuální identitu firmy včetně merche (oblečení i produkty), pracovního prostředí (kanceláře) a digitální oblasti (web, sociální sítě).
Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?
Od malička jsem kreativní a tvořit mě vždy bavilo. Design je pro mě propojením světů uměleckého a technického. To naplňuje moji potřebu vytvářet užitečné, a přitom pěkné věci.
Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?
Popravdě s tvůrčí krizí se moc nesetkávám – při výběru zadání práce už mám představu, jakou cestou bych chtěla jít a pak už řeším jednotlivé technické záležitosti. Pokud k tomu přeci jen dojde, o práci a problému si povídám s přáteli nebo učiteli, někdy stačí se jen pořádně vyspat a další cesta se ukáže sama.
Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?
Nyní nastupuji na navazující magisterské studium na FA ČVUT, při kterém budu mít opět možnost pracovat na různých projektech. Poslední léta studia chci využít naplno, zejména tvorbou v ateliérech. Plánuji se také rozvíjet v jiných oblastech přímo navazujících na design – například v oblasti marketingu.
Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?
Nejraději odpočívám u jiných aktivit, u plavání a cestování. U těchto aktivit si nejenom odpočinu, ale také mi pomáhají rozvíjet se, a právě díky tomu se ve tvorbě a navrhování zlepšuji. Jsem velmi ráda, že jsem se vrátila k plavání, protože se cítím silnější a mám více energie, kterou mohu využít právě v oblasti designu.
Co tě v poslední době potěšilo?
V poslední době mě potěšilo mnoho mých úspěchů – mimo jiné také možnost prezentovat dvě své práce v této soutěži. Považuji to za nezávislé potvrzení toho, že mé práce dokáží oslovit okolí a mají něco do sebe. Je to pro mě forma uznání. Věřím, že jdu po správné cestě.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.
Julie Vojtková
Práce čOčka a Deka bezpečí lze vidět také na:
https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/930/
https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/864/
