18.10. 2023
Rozhovor pro Národní cenu za studentský design 2023 – Sára Káňová
rozhovory
Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Hledáte dětskou kolébku, která je nejen funkční, ale také se hodí do moderního interiéru? V následujícím rozhovoru vám o svém projektu více poví Sára Káňová.
Do soutěže ses přihlásila se svým návrhem elegantní kolébky. Co tě vedlo k tomu pustit se právě do práce na dětské kolébce, vnímala jsi, že je zde „mezera na trhu“, kterou je třeba vyplnit?
Návrh kolébky jsem dělala v rámci své diplomové práce. Výběr tématu jsem zvolila právě proto, že je výzvou při navrhování, a to především kvůli přísnějším požadavkům na tento typ nábytku. Mým hlavním cílem byl návrh designového a nadčasového kusu nábytku, který se dá dědit z generace na generaci a zároveň splňuje veškeré bezpečnostní požadavky. Současně jsem i v rámci předběžných rešerší vnímala, že spousta kolébek je navržena buď s nevhodnou konstrukcí – například se špatným směrem kolébání nebo nejsou esteticky vyhovující.
V čem se tvoje kolébka liší od ostatních, co je její hlavní předností?
Řekla bych, že výjimečnost získává především tvarováním konstrukce a způsobem výroby. Nejsou zde vlastně použita žádná kování ani vruty, jednotlivé části jsou spojeny pouze klasickými konstrukčními spoji – spojení na kolíky. Dále je kolébka vylepšena košem z technického filcu, se kterým se dá manipulovat, tedy není pevně spjat s konstrukcí, a tím pádem matce usnadňuje celkovou manipulaci s dítětem.
Jaké materiály byly při výrobě použity?
Celá konstrukce kolébky je vyrobena z masivního ořechového dřeva, především kvůli jeho jedinečnosti, kresbě i barevnosti. Samozřejmě by se tato dřevina dala nahradit i masivním dubem nebo bukem. Korpus koše je dále vytvořen ze smrkové spárovky očalouněné technickým filcem. Polyuretanová pěna a bavlněná textilie byla potom použita pro výrobu vnitřních mantinelů koše a lehací plochy. Veškeré tyto materiály byly použity především pro jejich zdravotní nezávadnost a jsou vhodné pro styk s miminkem.
Kdo ti pomohl s výslednou realizací návrhu? Byla samotná výroba technicky náročná?
Výroba kolébky nebyla vůbec jednoduchá, bylo především náročné najít kvalifikovaného a řemeslně zručného truhláře, který by si na výrobu konstrukce troufl. Klasickou řemeslnou výrobu dělají povětšinou muži vyššího věku, a jelikož nejsou na takové typy konstrukcí zvyklí, setkávala jsem se s různými názory. Naštěstí jsem nakonec našla velice schopného truhláře a myslím, že kvalita provedení byla velice vysoká, i když z jeho strany vzešly určité obavy. Mám ten názor, že celkově Česká republika není na takové konstrukce ani provedení zvyklá a kolébka zapadá spíše do italského designu. Například na milánském veletrhu nábytku a designu byly tyto konstrukce naprosto běžné a z veliké části jsem právě zde čerpala před započetím navrhování inspiraci.
Co ti práce na této kolébce přinesla? Naučila ses něco nového?
Každý návrh i následná výroba člověka posune zase o kousek dál a naučí ho nové věci, a u kolébky tomu nebylo jinak. V rámci navrhování jsem například zjišťovala od několika maminek, jak s dítětem fungují a co od výrobku očekávají. Dále se rozšířily moje vědomosti o zdravotní nezávadnosti materiálů, stabilitě výrobků a podobně. Výzvou je potom kombinování těchto požadavků s designem.
Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?
Vždy se časová náročnost odvíjí od toho, zda má autor jasnou představu o tom, co chce dělat. Čím konkrétnější představa, tím rychlejší proces. V mém případě jsem měla jasnou vizi již od začátku, takže nastínění základního konceptu bylo rychlé. Více času už potom zabraly úpravy konkrétních částí výrobku tak, aby vzájemně fungoval odnímatelný koš s konstrukcí, jednotlivá zúžení, zaoblení, snížení těžiště výrobku pro lepší stabilitu a zajištění co největší pevnosti konstrukce. Tento celkový proces od prvních skic až po zhotovení finálního výrobku trval zhruba pět měsíců.
Jsi s výsledkem své práce spokojená, nebo je zde ještě něco, co bys chtěla vylepšit?
Jsem ten typ člověka, co většinou není na sto procent spokojený se svou prací a ví, že je pořád co zlepšovat. Z té estetické stránky bych určitě chtěla změnit barevnost koše a z konstrukční stránky celkovou pevnost výrobku, čímž se i prodlouží jeho životnost.
Plánuješ uvést tento produkt do běžné výroby, případně je možná například zakázková výroba, kdyby někdo projevil zájem?
Vzhledem k náročnosti výroby kolébky je tento produkt vhodný spíše na zakázkovou výrobu. Při této příležitosti považuju za výhodu variabilnost, kdy by si kupující mohl zvolit dřevinu nebo barvu koše.
Návrhem dětské kolébky a dětským nábytkem jsi se zabývala, jak již bylo zmíněno, ve své diplomové práci v rámci studia Ústavu designu a nábytku na Mendelově univerzitě v Brně – Lesnická a dřevařská fakulta. Jak jsi zde byla spokojená a jak tě zdejší prostředí ovlivnilo?
Velké díky patří určitě panu doc. Ing. Jaroslavu Svobodovi, Ph.D., který byl vedoucím mé práce a svou funkci zastával ve všech směrech výborně. Intenzivně jsme práci konzultovali a společně ji dovedli do zdárného konce. Na fakultě oceňuji především osobní přístup ke studentům.
S jakými potížemi ses při designu kolébky potýkala? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses vypořádat i s komplikacemi?
Asi největším úskalím bylo najít zručného, pečlivého a odhodlaného truhláře. Jelikož pocházím z vesnice, tak nejlepší a nejjednodušší variantou pro mě bylo získat kontakty od známých. Díky tomu jsem narazila na velice šikovného truhláře z Lanžhota, který mohl výrobu započít téměř okamžitě a výsledek dopadl přesně podle mých očekávání. Díky tomu, že jsem přesně věděla, co od výrobku očekávám a měla jsem přesná specifika, jsem se naštěstí nemusela potýkat s žádnými většími komplikacemi.
Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?
První návrh na to se přihlásit do této soutěže padl od mého vedoucího práce. Již několik let se v těchto soutěžích pohybuje a dle designu kolébky usoudil, že by bylo vhodné výrobek přihlásit. Rozhodla jsem se proto zkusit své štěstí. I kdyby neměl výrobek sklidit žádný úspěch, dostává se do povědomí, což je pro mě osobně důležité.
Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?
Vyloženě kritiku vyhledávám. Ať už jde o jakýkoliv typ výrobku, snažím se zjišťovat názory a požadavky od okolí, protože budoucí uživatelé jsou přece ti, pro které výrobek navrhuji. V procesu navrhování mi přijde velice zajímavé a důležité těmto názorům od ostatních naslouchat. Občas, když se jeden a ten samý názor opakuje, přeberu si ho dle mého úsudku a snažím se ho do návrhu aplikovat tak, aby byl stále zachován můj koncept výrobku, ale zároveň produkt splnil očekávání následných uživatelů.
Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit? Na který svůj výtvor jsi nejvíce hrdá?
Jelikož jsem praktická žena, snažím se tímto způsobem uvažovat i při navrhování svých výrobků. Chci, aby designové výrobky byly použitelné v běžném životě a dělaly radost lidem, kteří s nimi žijí, nebo aby nesly nějaký hlubší význam. Například u kolébky bylo mým cílem, aby to byl přenosný rodinný odkaz, který se bude dědit z generace na generaci.
Máš oblíbené materiály, se kterými ráda pracuješ?
Nejčastěji se v mé tvorbě objevuje asi masivní dřevo nebo kompozitní materiály na bázi dřeva. Cítím, že je tento materiál mému srdci nejbližší, ale samozřejmě vždy záleží, kam je výrobek určen, protože ne vždy je tento materiál vhodný.
Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje?
Určitě největší podporu mám od své rodiny, především od své maminky, která se mnou konzultuje naprosto všechno. Líbí se mi její pohled na věci a na jejím názoru mi velice záleží.
Chtěla by ses designem živit?
Jsem vděčná za to, že už v současné době mě design živí a naprosto naplňuje. Je součástí mého života a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by to mohlo být jinak. Aktuálně se snažím soustředit na propagování své firmy BY SAARA na Instagramu, zabývá se především navrhováním interiérů.
Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?
Mé nápady většinou přichází inspirováním se věcmi kolem mě. Jsem zvyklá do detailu pozorovat své okolí a u konkrétních produktů zjišťovat, jak jsou řešené, ať už jsem kdekoliv. Řekla bych, že už je to moje obsese.
Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla jednou dosáhnout?
Chtěla bych vybudovat firmu, která bude navrhovat a realizovat kvalitní interiéry bytových, ale hlavně veřejných prostor. Později bych se chtěla znovu zaměřit na navrhování jednotlivých produktů a jejich zavedení do výroby.
Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?
Vše začalo na základní umělecké škole, kam jsem nastoupila kvůli hodinám klavíru. Nikdy jsem se v tomto odvětví moc nenašla, jelikož se málo projevovala moje kreativní stránka, takže jsem na stejné škole přešla na výtvarný obor. Jak čas plynul, najednou přišla chvíle na výběr střední školy. V rámci výtvarného oboru na základní umělecké škole byla zařazena i příprava na přijímací řízení na Střední školu umění a designu v Brně. Říkala jsem si, že obor interiérového designu, který se na škole dá studovat, spojuje kreativitu i uplatnění do budoucna, takže jsem započala přípravu a úspěšně nastoupila na studium. Zde započala moje vášeň pro design, která trvá do teď.
Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?
U této kreativní profese je určitě náročné mít pořád hlavu plnou nápadů. Přece jenom do každého výrobku dáváte kus sebe a tuto vynaloženou energii je potřeba zase doplňovat. Často se mi stávalo, že jsem seděla nad projektem, nápady žádné nepřicházely a já se zbytečně trápila. Zjistila jsem, že nejlepší je od práce odejít, vyčistit si hlavu jakoukoliv oblíbenou činností, pozorovat věci kolem sebe a až poté se k práci vrátit. Nikdy nevíme, co může být ten správný impuls nebo inspirace. Také je důležité nezapomínat na sebe – to je můj lék na to, jak překonat tvůrčí krizi.
Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?
Právě jsem dokončila realizaci pánského holičství Ohol.to v Nové Zbrojovce v Brně a momentálně začínám pracovat na návrhu a realizaci dalšího brněnského kadeřnictví. Do toho řeším design soukromých interiérů, ale do budoucna bych se chtěla zaměřit na spíše na veřejné prostory.
Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?
Téměř každý den už je mým rituálem cvičení, konkrétně fitness nebo vzpírání, což je činnost, při které si nejvíce vyčistím hlavu. Mimo jiné jsem hodně společenský člověk, takže ráda často navštěvuji své přátele a rodinu, kteří mě nabíjí energií.
Co tě v poslední době potěšilo?
V pracovní sféře mě potěšila úspěšná realizace již zmíněného holičství. Těší mě každý malý posun ať v osobním nebo pracovním životě.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.
Julie Vojtková
Kolébku si můžete prohlédnout také na https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/727/
