08.10. 2024
Rozhovor s Tomášem Fassatim o uměleckoprůmyslových muzeích v Praze a v Brně
rozhovory
Nově vzniklý web DESIGN NEWS chtěl připravit skupinový rozhovor srovnávající současnou činnost pražského Uměleckoprůmyslového muzea a jeho brněnského partnera působícího v rámci Moravské galerie. Nepodařilo se ale najít zasvěcené respondenty, proto jediný vytvořený rozhovor publikujeme s tím, že se podobnému tématu věnujeme dlouhodobě (https://www.designcabinet.cz/rozhovor-s-novym-reditelem-prazskeho-umeleckoprumysloveho-musea-phdr-radimem-vondrackem-ph-d)
Hodnocení pražského UPM se v tomto rozhovoru velmi blíží článku Matthewa Rampleye v časopise Art and Antiques č. 1/2024, zejména v rovině soudobých požadavků na prezentaci užitého umění, které není určeno jen pro pozorování zrakem. Na otázky odpovídal Tomáš Fassati.
DESIGN NEWS: Jak celkově hodnotíte současný stav Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a v Brně?
Tomáš Fassati: Budovy obou muzeí prošly nedávnou rekonstrukcí, která jim umožnila se nově zamyslet nad celou koncepcí další činnosti. Každé z muzeí k tomu přistoupilo trochu odlišně, což je nesmírně užitečné. Pražské UPM je zejména výzkumným vědeckým pracovištěm, podle posledního vládního hodnocení výzkumných organizací se dostalo mezi tři nejlépe hodnocené výzkumné organizace rezortu. Je to navenek čitelné mnoha kvalitními a také atraktivními publikacemi o užitém umění.
Brněnské UPM se snaží, už i díky existenci svého metodického centra nových strategií prezentace, přicházet s inovacemi, což se samozřejmě nemusí vždy dařit. V nové expozici se ale určitě podařilo architektonické prolnutí komunikačních cest pro návštěvníky s instalací.
Pražské UPM se také chystá ministerské pověření metodickou aktivitou, ta je dnes nesmírně potřebná pro odborné konzultace o sbírkách užitého umění ze strany malých muzeí v regionech i soukromých sběratelů designu, kterých stále přibývá.
DESIGN NEWS: Jak hodnotíte kvalitu stálých expozic těchto muzeí?
Tomáš Fassati: Stálé expozice jsou přímo závislé na základních muzejních činnostech – výzkumné a akviziční. Výzkum UPM již jsem zmínil. U Moravské galerie je třeba pozitivně vnímat snahu posledních let, intenzivně doplnit soubor designu od 2. poloviny 20. století a prezentovat sbírku i na webu včetně fotografií.
Stálé expozice jsou pak vizitkou výstavní činnosti každého muzea, která se nesmí opomíjet. Slouží mj. k tomu, aby si v nich návštěvníci mohli porovnávat současné kvality tvorby s historií. Jsou samozřejmě nezbytným základem studia samotné historie, ať už se jím zabývají studenti nebo starší návštěvníci. Nesmíme zapomenout ani na reprezentační funkci stálých expozic, které před veřejností ukazují, jaké poklady má daná země nebo město. Z těchto důvodů je dobře, že obě muzea se snažila vložit do stálých expozic co největší množství sbírkových předmětů. Historici umění samozřejmě diskutují o lepší nebo horší koncepci skladby expozic, ale základní práce byla rozhodně dobře odvedena.
Teď půjde o návazný rozvoj rozšířené reality. Jednoduše přístupná data o vystavených exponátech i těch dalších skrytých v depozitáři. Audiovizuální ilustrace historických epoch, ze kterých exponáty pocházejí a video-animace jejich užití v reálné praxi do telefonů a tabletů. UPM má k tomu ve spolupráci se značkou mm-cité připraven podnětný projekt návštěvnických laviček s tablety.
DESIGN NEWS: Jak hodnotíte kvalitu krátkodobých výstav těchto muzeí?
Tomáš Fassati: Hodnotit skupinu výstav jen tak od boku si může dovolit pouze laický návštěvník, který zakládá na svých pocitech. Tak to ostatně cíleně dělají v médiích převažující neodborné marketinkové texty. Mně se subjektivně jeví odborná kvalita výstav obou muzeí vyrovnaná s tím, atraktivnost výstav v Brně je větší. Kdyby u nás existovala systematická recenzní publicistika, mohli bychom udělat určité součty odborných preferencí. Ale neexistuje, přispívá k tomu i absence šíře rozkročeného seriózního média. Osobnosti teorie píší jen o slavných designérech a studenti jsou líní. Obecně je vyzdvihována potřeba kritického myšlení, ale v praxi málokoho baví ji důsledně naplňovat. Od téměř neexistujících recenzentů bychom ale měli žádat nejen posouzení kunsthistorické kvality výstav, ale zejména jejich společenského efektu. To samozřejmě není návštěvnost.
DESIGN NEWS: Jak hodnotíte otevřenost a celkovou komunikaci těchto muzeí s veřejností?
Tomáš Fassati: Na otevřenost a komunikaci se kladou mnohdy velmi odlišné požadavky. V prvé rovině je dobré se držet výčtu asi deseti faktorů, které jsou zveřejněny ve wikipedii. Je zajímavé, jak se někdy navenek atraktivní instituce pak objektivně neukáže v dobrém světle. Muzejní kavárny, book-shopy a dětské ateliéry jsou už samozřejmostí. V českém prostředí je důležitým faktorem otevřenosti bezplatný vstup, ve kterém patřila Moravská galerie k průkopníkům, byla druhým muzeem umění, jež ji zavedlo. Rozvoj kulturnosti města podporují i večerní otevírací doby – Brno má jeden den do 19 hodin, to není moc, Praha do 20 hodin.
Komunikace s veřejností je mnohem komplexnější problém. Muzea většinou nemají od agentur zpracován podrobný průzkum vztahu jejich témat, obsahu a sledovanosti konkrétních médií. Většina z nás vnímá komunikaci jen intuitivně. Mně se jeví, že PR Moravské galerie je výraznější a zaměřený na mladší generaci. Pražské UPM staví automaticky na své úctyhodné historii, všeobecné atraktivnosti českého skla a keramiky, a nakonec i fotografie. A využívá výhodnou polohu v atraktivním historickém centru turisty hojně navštěvované metropole.
Muzea ve veřejném prostoru soutěží s agresivitou komerční reklamy, měly by se od ní ale učit jen promyšleně. Její účinná síla je závislá od výše vložených prostředků, takže za ni hodnoťme spíše zřizovatele. Psychologové potvrdili, že v době internetu jsou důležitým prvkem komunikace média na papíře, neboť se na ně člověk lépe soustředí a zapamatuje si obsah. V nich je dobrá Moravská galerie, která vydává dva bulletiny, jeden pro náročnější přátele umění, druhý bezplatný pro širokou veřejnost.
DESIGN NEWS: Jaká jsou slabá místa těchto institucí?
Tomáš Fassati: Slabá místa obou muzeí se mi jeví shodná. Až se ministerstvo kultury vzpamatuje, musí zpracovat celostátní koncepci pokrytí sbírkotvorné činnosti jednotlivými muzei jak pro účely komplexní dokumentace užité tvorby na území ČR, tak pro možnost dostatečně univerzální vzdělávací činnosti. To pomůže muzeím trochu poodstoupit od historických akvizičních koncepcí převzatých od soukromých sběratelů a sloužících trochu jiným cílům.
Slabým místem obou muzeí je také, že se při zrychlujícím se vývoji požadavků doby zatím nerozhodla pro zásadní prezentaci hmatového a celkově užitného zážitku, který je pro design někdy více rozhodující než ten vizuální. Existují pro to metody, které uplatňují i některá malá muzea a vývoj tímto směru není správné zaspat ani brzdit, byť realizace myšlenky trochu pracná a nepohodlná. Ony metody se vztahují i k velmi aktuálním trendům, např. k i-fixit. Ten podporuje nejen obecně požadovanou opravitelnost produktů designu umožněnou povinnou rozebíratelností, jedno či nábytku nebo elektroniky, svépomocné opravy v komunitních dílnách, jejichž vzor by mohla mít muzea, ale už i prvotní domácí třídění druhotných surovin podle odlišných částí.
Za slabá místa považujme i odklon od intenzívní spolupráce s uměleckoprůmyslovými školami, pro něž byla muzea v 19. století zakládána, a nedaleko nichž v Brně i Praze stojí. Ale za to jsou zodpovědní spíše pedagogové umělecko-průmyslových škol. Kdo si zdůvodní, že někdejší forma kontaktu už není dnes aktuální, musí vyvinout metody aktuální. Dnes mají podobu třeba fakultních pracovišť specializovaných škol.
DESIGN NEWS: A jaká jsou naopak jejich silná místa?
Tomáš Fassati: Silná místa jsou opět podobná – velmi atraktivní sbírky, na rozdíl od volného umění velmi sdílného, laicky vnímatelného charakteru, stálé expozice v atraktivních historických budovách v centrech měst, velmi kvalitní veřejné odborné knihovny, které by své poklady měly více dát zdigitalizované na svůj web.
Připojím zdánlivou maličkost. Je sympatické, že ani jedno z obou muzeí nenabízí návštěvníkům předražené reklamní hrnky ad. předměty se svým logotypem. Propagační předměty by se měly poskytovat těm, co reklamu v terénu provádějí, za režijní cenu nebo zdarma.
DESIGN NEWS: Jakou oblast by do budoucna měly obě instituce podle Vás nejvíce rozvíjet?
Tomáš Fassati: Pro obě instituce fungující v dekorativních prostorách pseudohistorické architektury se dnes přímo žádá doplnit jejich nemovitosti o moderní objekty. V Praze se už delší dobu diskutuje o v podstatě „opuštěném“ Domu uměleckého průmyslu na Národní třídě, jehož majitel dává dlouho najevo, že si s ním neví rady. V Brně se diskutovalo o nedalekém funkcionalistickém hotelu AVION, ale v případě nereálnosti by se jistě našly i jiné objety. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že je naivní chtít po státních úřednících potřebnou aktivitu, ale nikdy neříkej nikdy. Více může záležet na veřejnosti a médiích, pokud je dost aktivní. A politik si pak někdy dá říct.
Kromě toho pražské UPM má již delší dobu připravenu koncepci specializovaných muzeí skla, keramiky, textilu, grafického designu a fotografie. Jeho mimopražské pobočky na zámcích nejsou v tomto směru optimálním řešením, byť v nouzi za ně musíme být jistě vděčni.
A v dobách klidu by měla systematicky probíhat příprava, aby muzea byla alespoň částečně chráněna před politickou svévolí, kterou nyní vidíme na Slovensku, ale známe ji i z Prahy, Olomouce nebo Benešova. Minulý ministr kultury Zaorálek upozornil, že je třeba vytvářet jakékoliv formy muzejních rad, opírajících se o veřejně uznávané osobnosti. Byť současná naše legislativa svévoli stále umožňuje, obcházení pozice muzejní rady ji méně nebo více komplikuje.
DESIGN NEWS: Myslíte si, že obě muzea mohou obstát v současné evropské, potažmo světové konkurenci ve vystavování designu?
Tomáš Fassati: To je důležité téma, u něhož je třeba si ujasnit podstatu. O jakou konkrétně jde konkurenci a co může přinést? Muzea ve světě se předhánějí slávou sbírek nebo atraktivností výstav. Méně už odbornými koncepcemi. Ke slávě a atrakci jsou zapotřebí velké peníze, které průměrná česká veřejnost nedovolí politikům ze státního rozpočtu „rozhazovat“. Větší atraktivnost českých muzeí může vést k podpoře cestovního ruchu, ale ten se začíná ukazovat neudržitelný včetně letecké dopravy. Nepovrchní lidé po světě nás mohou spíše pochválit, že děláme svou lokální práci pečlivě, odborně a s velkým společenským přínosem. I ve světě začíná být uznáván princip kooperace nad principem konkurence.
DESIGN NEWS: Je nějaké jiné české muzeum zaměřující se na užité umění a design, které podle vás stojí za pozornost?
Tomáš Fassati: K základnímu výčtu vedle obou UPM patří nejen ve wikipedii uváděná dvě muzea umění – v Olomouci a Benešově, ale i sbírka designu Národního technického muzea. Benešovské zaujme odlišnou akviziční koncepcí, technické tím, že vlastně téměř všechna technika představuje design. Specializovanými muzei designu jsou pražské Muzeum literatury a jablonecké Muzea skla a bižuterie. Dobrým srovnáním je nedaleké zahraniční Múzeum dizajnu v Bratislavě, které má shodnou akviziční koncepci s benešovským muzeem designu.
Nejde ale jen o slávu a vnější atraktivitu. Je třeba si vážit chytrých malých galerií jako pražský Kvalitář nebo karlovarský Supermarket WC. Pak samozřejmě mnoha místních muzeí, od různých sbírek hraček, přes produkce lokálních výrobců až k soukromým projektům muzeí aut, motorek apod. Stejně musíme vzít na vědomí speciální komplexní prezentace užitého umění v původních objektech zámků, továren, modernistických vil, klášterů a kostelů, které dobře prezentují mnohé souvislosti. Známé agresívní reklamní heslo „Designu neunikneš!“ můžeme zhumanizovat: „Užité umění je prostě všude“.
Foto: web UPM - edukační oddělení
