18.11. 2024
Rozhovory k Národní ceně za studentský design 2024 – Daria Lemesheva
rozhovory
Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2024. Nahlédla do českého vězeňského prostředí jako málokdo, kdo s ním nemá přímou osobní zkušenost. V pub kvízu na téma vězeňský argot by vás zcela jistě převálcovala. V následujícím rozhovoru vám představíme Dariu Lemeshevu, která vytvořila unikátní knižní dílo nejen po stránce obsahové, ale též umělecké a grafické. Kniha Bachařina si ze soutěže odnáší Excelentní studentský design 2024.
Do soutěže ses přihlásila s knihou Bachařina. Jaký máš vztah ke knihám? Jsi vášnivá čtenářka?
Daria: V současnosti knihy určitě raději navrhuji, než čtu. Asi je to profesní deformace, ale už se nedokážu tolik soustředit na obsah díla a neustále mi odbíhá pozornost k jeho vizuální a technické stránce. Když jsem byla mladší, tak jsem četla moc ráda. Na střední škole jsem dokonce vystudovala obor zaměřený na knihkupecké a nakladatelské činnosti.
Tvá kniha se, jak již naznačuje název, zabývá problematikou vězení. Přibliž prosím čtenářům podrobněji, co se v ní mohou dočíst a kdo je vlastně autorem samotných textů a jaký k němu máš vztah.
Daria: Na úvod bych ráda podotkla, že má kniha nebere za cíl zkoumání problematiky českého vězeňství, ale nabízí subjektivní náhled do života a práce zaměstnance VSČR. Dílo popisuje systém, jeho prostředí a zážitky s ním spojené skrze osobitý a citově zabarvený monolog mladého bachaře, který u svého zaměstnání skončil shodou náhod. Autorem (nebo spíše editorem) textů jsem já, zpovídaný zaměstnanec VSČR je můj blízký kamarád a za korektury vděčím svému dalšímu kamarádovi – Timonu Lásce.
Vznik knihy jsi iniciovala ty? Jak sis uvědomila, že by to bylo zajímavé téma k systematickému zpracování? Jak na tento nápad tvůj kamarád reagoval? Která opatření jste podstoupili, aby bylo zajištěno jeho bezpečí a anonymita?
Daria: S ústřední postavou knihy jsem se seznámila několik dnů před jeho nástupem do zaměstnání a jeho nová práce se následně stala naším velkým společným tématem. Sbírala jsem kamarádovy zprávy a novinky z věznice za doprovodu vtípků, že o tom jednou sepíšu knihu. Kamarád tehdy vůbec nepočítal s tím, že jsem tohoto náročného kroku opravdu schopná. V rámci projektu jsme podstoupili mnohá bezpečnostní omezení – v knize je zcela anonymizována jeho osobnost, jména kolegů, názvy a lokace zmiňovaných věznic a mnohé další, co by mohlo čtenářům prozradit víc, než je legálně možné.
Chtěla bys knihu oficiálně vydat?
Daria: Nejnáročnějším krokem bylo přijmutí faktu, že kniha nemůže být oficiálně vydána, dokud zpovídaný bachař neukončí svůj současný pracovní poměr. Proto je první vydání knihy tištěno omezeným nákladem a je dostupné pro malý okruh čtenářů. Knihu máme v plánu doplnit o zatím nepovolené informace a oficiálně vydat až to tedy bude možné. Prozatímní odhad vidíme na rok 2027. Takže do budoucna určitě je na co se těšit.
Byla spolupráce náročná?
Daria: Spíše než spolupráce jako taková, byly náročné okolnosti a bezpečnostní omezení, které spolupráci doprovázely. Velikou součástí procesu bylo nekonečné cenzurování, korektury a kontroly, v důsledku kterých jsem se musela vzdát často velmi zajímavých informací a fotografických podkladů, což mě neskutečně mrzelo.
Kdyby se vydání Bachařiny podařilo, komu by měla být publikace primárně určena? O čem si myslíš, že její obsah vypovídá?
Daria: Obsah knihy dokáže potěšit nejen člověka, který se cíleně zajímá o vězeňskou kulturu. Věřím, že dílo dokáže rozšířit obzory komukoliv, kdo se nebojí excentrického slovníku zpovídaného bachaře.
Tématika vězeňského systému dnes již není úplné tabu, existuje několik knih, které ji zpracovávají, v českém prostředí třeba Muklové a Šlajsny (Daniel Flasza). Četla jsi tuhle knížku, nebo nějakou jinou zabývající se podobnou problematikou?
Daria: Daniel Flasza vydal svou knihu v době, kdy má práce byla již sepsána a procházela procesem grafického navržení. Její vydání mě tehdy určitě zaskočilo, ale celkem rychle jsem se z toho oklepala. I přes velkou podobnost našich témat, místo toho, aby se knihy rozporovaly, naopak se doplňují tím, že na jedno a to samé prostředí nabízí pohled ze dvou opačných světů. S Danielem jsem v kontaktu a každý vlastníme výtisk díla toho druhého. Co se knižní rešerše týče, velkou inspirací mi byly dvě knihy Jiřího Otakara – Jak vydržet vazbu a Jak přežít kriminál. Mimo ně jsem četla i jinou literaturu, pan Otakar je však mou největší srdcovkou.
V čem poskytuje publikace nový pohled na již zmíněné prostředí a čím je jedinečná? Připadá ti unikátní po textové stránce?
Daria: Jedinečná je v první řadě tím, že je v Česku jediná svého druhu. Nebo minimálně jediná mnou nalezená (a to jsem hledala fakt dlouho). Široká veřejnost má velmi omezený a kontrolovaný přístup k životům a zážitkům vězeňských strážných. Na rozdíl od běžných článků a dokumentů pracuji s minimálním editačním zásahem – texty vznikaly skrze nahrávky přátelských schůzek v okruhu blízkých lidí. Dílo tak svou zprostředkovací formou spíše připomíná zápisky z deníku nežli běžně známou formální výpověď.
Jakým způsobem vizuální část knihy odráží tu textovou? Přibliž čtenářům proces své práce, volbu fontu, rozměrů, stylu ilustrací, obálky a celkové grafiky.
Daria: Vizuální podoba knihy má připomínat artefakt, který můžete nalézt v jednom ze šuplíků v kabinetu vězeňského velitele. Kniha je tištěna na risografu a doplněna o ilustrace v technice monotypie. Obě techniky jsou známé svou nepředvídatelností a chaotičností v procesu vzniku. Kniha je dále doplněna o fleky a škrtance, které průběžně zasahují do textu formou cenzury. Mé autorské příspěvky jsou vizuálně odděleny od zpovědí strážného skrze barvu papíru i inkoustu. Hnědý inkoust na levném zeleném papíře má navodit dojem zastaralého úředního dokumentu, to samé platí o strohé a spořádané sazbě. Fialová předsádka odkazuje k oficiální barvě vězeňství a koženkový obal má za cíl vzbuzovat asociaci se služebním průkazem VSČR. Text otištěný na obálce, je služebním slibem, kterým se zahajuje nástup do zaměstnání bachaře.
Co ti tvorba této knihy přinesla? Naučila ses něco nového?
Daria: Stala jsem se specialistou na českou vězeňskou kulturu. Nedávno jsem excelovala v kvízu na téma vězeňského argotu anebo si všimla některých odborných chyb v internetovém článku o útěku odsouzeného z francouzské věznice.
Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?
Daria: Psaní knihy nikdy není rychlý proces, o to víc, pokud to zrovna děláte poprvé a čeština není vaším rodným jazykem. Aktivní sběr informací, jejich sepsání a korektury mi zabraly víc než rok. Grafické zpracování mi pak trvalo několik měsíců a probíhalo současně s psaním knihy. Příběhy jako takové však sbírám po dobu několika let.
Máš za sebou již poměrně hodně designerské práce. Na který projekt jsi nejvíce hrdá?
Daria: Nejvíce hrdá jsem vždy na ten nejčerstvější projekt. Po chvilce je všechny totiž začínám nenávidět.
Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?
Daria: Zatím má jediná strategie, která funguje, je v takové situaci kreativní práci nedělat. Pokud člověku nejde tvořit, je potřeba udělat si pauzu a jít třeba odepisovat na emaily. Nebo si uklidit v pokoji. Taková ta produktivní prokrastinace, kdy zaměstnáte ruce a mozek necháte odpočívat.
Pracuješ právě na něčem? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?
Daria: V současnosti pracuji na několika zakázkách, především se soustředím na návrh dvou skvělých knížek, jejichž obsah mi přináší velkou radost. Mimo to jsem čerstvým absolventem hledajícím stálé zaměstnání v oboru. Ráda bych tvořila především v kulturním odvětví.
Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?
Daria: V poslední době velmi ráda navštěvuji zapadlé večerky na sídlištích a maloměstech, hraji Shakes and Fidget a vyhledávám předměty s tématikou kostlivců. Poslední roky také aktivně sbírám samolepky, což bylo mým velkým koníčkem na základní škole. Ostatně jako všechny výše zmíněné aktivity.
Co ti poslední dobou udělalo radost?
Daria: Nová řada Love Island. Ze serióznějšího soudku to byl nedávný výlet za přáteli do Brightonu.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě, těším se, až kniha vyjde tiskem i pro širokou veřejnost.
Julie Vojtková
O autorce se více můžete dozvědět zde: https://darialemesheva.com/
