08.11. 2024

Rozhovory k Národní ceně za studentský design 2024 *GRAND – Barbora Kramná

rozhovory

Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2024. Kronika Trojánská vydaná v Plzni ve druhé polovině 15. století je knihou zahalenou nejedním tajemstvím. Barboru Kramnou však okouzlilo především její písmo – Staročeská bastarda. Jak probíhá rekonstrukce starého gotického písma? A jak může inspirovat ke vzniku písma nového? O tom všem se dočtete více v následujícím rozhovoru věnovaném projektu, který získal ocenění Národní cenu za studentský design 2024 *GRAND

Do soutěže ses přihlásila se Staročeskou bastardou Kroniky Trojánské, konkrétně s její rekonstrukcí a soudobým řešením. Jaký máš vlastně vztah ke knihám? Jsi vášnivá čtenářka?

Barbora: Ano, přesně tak. Jedná se o moji diplomovou práci, ve které jsem vycházela z historické předlohy, Staročeské bastardy použité pro tisk Kroniky Trojánské. 

Knihy mě zajímají odjakživa, a to jak z obsahové stránky, tak z té estetické, moc ráda se obklopuji krásnými knihami. Myslím, že je to i jeden z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodla ke studiu grafického designu. Dříve jsem hodně četla, ale v poslední době už nemám tolik času na četbu prózy, a především čtu odbornou literaturu, nebo si procházím dobře graficky zpracované knihy, které jsou pro mě především zdrojem inspirace. 

 

Čím tě zaujala zrovna Kronika Trojánská a její český překlad vydaný v 15. století v Plzni v české nejstarší tiskárně? Přibliž prosím čtenářům, čím je zrovna tato kniha unikátní a jedinečná? 

Barbora: Kronika Trojánská představuje významný milník v historii tisku na českém území a také byla jako první kniha vytištěna ve staročeštině, narozdíl od ostatních inkunábulí, které jsou v latině. Další unikátností je, že písmo, kterým byla vysázena, bylo navrženo pouze pro tisk Kroniky Trojánské a můžeme ho zařadit mezi písma na přechodu mezi psaným a tiskovým písmem. Vychází z gotického základu, obsahuje české znaky, a také se staročeské bastardy považují za jediný český přínos do vývoje latinky. 

Kroniku Trojánskou provází několik záhad. Často je například rozebírán letopočet 1468, uvedený na konci knihy, který byl dlouho považován za domnělý rok tisku. Tato datace však byla hned z několika důvodů vyvrácena. 

 

Originál napsal v roce 1287 Guido de Columna, zaujal tě i text jako takový po své literární stránce? Četla jsi v rámci svého výzkumu tuto knihu, pokud ano, čím tě zaujala?

Barbora: Knihu jsem si prošla, vypůjčila jsem si z městské knihovny i její přepis, ten mi ale sloužil především k rozluštění těžce identifikovatelných liter. Historické písmo bylo na mnoha stranách nečitelné, takže místo čtení bych to raději nazvala luštěním. 

Spíše než literární stránku románu, bych zmínila jazyk, staročeštinu, po lingvistické stránce mě spousta staročeských výrazů překvapila a některé z nich byly až úsměvné. Text jako takový se nečte moc dobře a mnohem více jsem se tedy soustředila na typografickou stránku díla. Obsahově se jedná o známé příběhy z dob trojských válek, které známe z novějších interpretací. 

 

Čím byl text pro tehdejšího českého čtenáře zajímavý? 

Barbora: Guidonova verze modifikuje antické báje do podoby středověkých rytířských příběhů, pojednává o desetileté válce, zániku města Troje i o činech řeckých a trojských hrdinů. Ve středověku byl právě tento román nejpopulárnější adaptací příběhů.

Na oblíbenosti v Plzni mu pravděpodobně přidal kontext doby, kdy se Plzeňané po obléhání města husity mohli dobře identifikovat s trojskými hrdiny, kteří čelili obléhání jejich města. Na tuto souvislost můžeme nahlížet i jako na motivaci, proč byla vytištěna právě Kronika Trojánská. 

Román byl také překládán nejen do staročeštiny, ale i do dalších národních jazyků, jsou známá vydání v hornoněmčině, dolnoněmčině, španělštině či italštině. V diplomové práci se dobové souvislosti věnuji v celé jedné kapitole, kde ji detailněji rozebírám. 

 

 

Kronika je tak trochu zahalena závojem tajemství, spousta věcí zůstává neobjasněných či nejednoznačných. Něco málo už jsi naznačila… Která informace tě osobně nejvíce fascinovala?

Barbora: Největší záhadou a tím, co mě osobně nejvíce zajímá a rozčiluje, že se asi nikdy přesně nedozvíme, je to, kdo, kdy a jakým způsobem na naše území přivezl knihtisk. Jak tiskaři při práci postupovali, ani to, kdo byl tím záhadným tiskařem našich prvotisků.

 

Výstupem tvé práce jsou v podstatě dvě písma. Historická rekonstrukce gotického písma Staročeská bastarda a poté tvé autorské soudobé písmo. Jak rekonstrukce písma probíhala?

Barbora: Ano, výstupem jsou dvě písma a kniha. Kniha je vysazena soudobým autorským písmem a je v ní popsán celý postup práce i teoretické souvislosti, které práci doprovází. 

Na začátku jsem musela sehnat kvalitní předlohu. I přes velkou snahu mě i pana profesora Vaňka se nám nepodařilo se dostat ke Kronice Trojánské, abychom si ji mohli prohlédnout, vyfotit, nebo kvalitně oskenovat. Naskenovaná verze Kroniky je volně dostupná v archivu Národní knihovny, ale její kvalita při přiblížení stránek pro rekonstrukci nebyla dostačující. Nakonec bylo potřeba vycházet z volně prodejné reprodukce, ze které jsem vybrala několik stran, ze začátku, středu i konce knížky, dle jejich kvality tisku. Z jednotlivých stran jsem vyselektovala jednotlivé litery a ke každé jsem se snažila najít alespoň deset vzorků pro porovnání. Vytvořila jsem několik tabulek se všemi literami z různých stran, které jsem následně porovnala, překreslila a vyčistila. Ze začátku jsem všechny litery překreslila ručně a zkoušela jsem na plocho seříznutou tužkou napodobit co nejvěrněji předlohu. Hlavním důvodem pro zapojení ručního psaní bylo určení ideální stopy písmene, osy sklonu a vlivu psacího nástroje na tvary liter. Vyčištěné litery jsem posléze překreslila do křivek v programu Glyphs, a dále pracovala tak, jako když člověk navrhuje nové písmo. Bylo potřeba nastavit metriku, interpunkci, vytvořit alternativní znaky, ligatury, doplnit diakritiku a tak dále.

Vzhledem k rozdílné podobě současné češtiny jsem výstup rekonstrukce historické abecedy přizpůsobila současnému čtenáři – některé litery, které neodpovídají současné podobě psané češtiny, jsem upravila. Například jsem musela úplně překreslit písmeno „s“, u ostatních písmen jsou patrné mírné, ale i větší zásahy. 

 

Při takovém projektu je tedy důležité pracovat také vlastní rukou. V čem všem to může být přínosné?

Barbora: Konkrétně v případě této práce je přínosnost práce vlastní rukou umocněna tématem i typem písma, které jsem zpracovávala. Zároveň i při návrhu jiných autorských písem preferuji při počátečních návrzích kresbu tužkou na papír a skicování ručně, než písmo navrhovat od píky v grafickém softwaru. 

 

Jaké jsi při práci využila grafické softwary?

Barbora: Pracovala jsem v programech Adobe: Photoshop, Illustrator, InDesign a v programu Glyphs. 

 

Čím se písma od sebe liší, v čem je původní písmo nadčasové a jakým způsobem je tvé písmo vhodnější pro současné potřeby?

Barbora: Písma se liší především svou kresbou. Mé autorské písmo je vhodnější určitě tím, že je jednoduše čitelné. 

 

K čemu mohou být obě písma využita? Pro koho jsou určena?

Barbora: Písma jsou asi především určena grafikům, dovolím si zde malé promo: pokud by někdo měl o písmo zájem, tak se mi může ozvat a já ráda bezúplatně písmo poskytnu. 

Písma mohou být využita například pro sazbu knih (to byl hlavní záměr písma), brožur, nebo tiskovin. Myslím, že by obě písma mohla dobře fungovat i v digitálním prostředí nebo například jako nosné písmo pro grafické zpracování výstav, kulturních, historických akcí... Myslím, že především nové, autorské písmo, je poměrně univerzální a může být využito téměř pro cokoliv. Co se týče zrekonstruovaného historického písma, tak tam jeho využití vidím spíše jako dekorativní prvek odkazující například na historickou souvislost. 

 

Už jsme si toho řekli poměrně hodně, ale mnozí čtenáři třeba neví, co vlastně označení bastarda znamená a čím se liší oproti textuře a rotundě.

Barbora: Rozdíl mezi texturou, bastardou a rotundou je možná nejlepší vyjádřit obrázkem z knihy. 

Všeobecný název bastarda označuje skupinu písem, která přešla do rukopisné i tiskové knižní produkce jako takzvaná nepravá písma knižní. Písmo bylo v Českých zemích, ale například i ve Francii užíváno pro knihy v národním jazyce. Bastardy byly jak rukopisné, tak tiskové.

 

Co ti tvorba písma přinesla? Naučila ses něco nového?

Barbora: Zjistila jsem, kolik toho nevím a kolik se toho musím ještě doučit. Práce mi hodně rozšířila obzory v problematice historických písem a ujistila jsem se v tom, jak je náš obor pestrý, a že mě opravdu dokáže nadchnout i na první pohled nezáživné téma. 

Naučila jsem se také hodně sebedisciplíně, která při takto komplexní práci byla potřeba.

 

Jaké nesnáze provázely práci? Co tě nejvíce potrápilo?

Barbora: Ze začátku určitě to, že jsem nemohla sehnat kvalitní podklady. Dále jsem také hodně zápasila s nastavením metriky nebo parametrů písma.

 

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Barbora: Ano, tento projekt je zatím můj nejpracnější a nejnáročnější. Práce na diplomové práci mi trvala rok a dala mi hodně zabrat. Musím ale velmi poděkovat vedoucím mého ateliéru, profesorce Kristině Fišerové a profesoru Rostislavu Vaňkovi, kteří mi práci vedli a vložili do ní hodně své energie při někdy nekonečných konzultacích. Bez nich bych celou práci asi nedotáhla. 

 

Proč sis vybrala toto téma jako náplň své diplomové práce, a jaké vazby máš na město Plzeň. Je pro tebe toto místo s bohatou kulturní historií inspirativní?

Barbora: Téma svým způsobem vyšlo z konzultací, kdy jsme společně s vedením ateliéru vymýšleli zaměření mé diplomové práce. 

V Plzni jsem pět let studovala na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara a přerušovaně (kvůli covidu nebo Erasmu) i žila. A ano, město i jeho historie jsou pro mě velmi inspirativní.

 

Jsi se studiem na Západočeské univerzitě v Plzni, konkrétně na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara spokojená? Jak tě studium na této škole obohatilo? Co tě čeká teď po dokončení studia?

Barbora: Se studiem na Sutnarce jsem moc spokojená. Na fakultu jsem nastupovala s velkým nadšením po maturitě na osmiletém gymnáziu, takže to byla i má první zkušenost s uměleckým školstvím. Bakalářské studium nám narušil covid, takže pro mě bylo intenzivnější studium na magisterském stupni v ateliéru Grafického designu a vizuální komunikace. Vedení nám také připravilo hodně nabitý program, plný workshopů, přednášek, zajímavých spoluprací, výstav i cest do zahraničí. Studium mě obohatilo i o spoustu přátel a zážitků a budu na svou alma mater mile vzpomínat. 

Od dokončení studia pracuji na volné noze pro několik klientů. Zároveň již druhým měsícem docházím na stáž do Studia Najbrt. 

 

Tvé portfolio je bohaté. Na který projekt jsi nejvíce hrdá?

Barbora: Děkuji. Nejvíce jsem teď hrdá na tento projekt a na to, že jsem celou práci opravdu dokázala dokončit. Chvílemi se mi to zdálo dost nemožné. 

 

Máš za sebou už několik úspěchů v designových soutěžích. Jakých ocenění si nejvíce ceníš? Posunula tě tato ocenění nějak ve tvé práci?

Barbora: Moc si cením všech ocenění a velmi mě motivuje hlavně to, že má práce i někoho zajímá. Určitě mi ocenění dala velkou motivaci i více pracovat na svých projektech. 

 

Proč ses přihlásila do soutěže Národní cena za studentský design?

Barbora: Asi právě pro to, aby se práce a téma, které jsem zpracovala, zviditelnilo a práce neskončila zapomenuta v šuplíku. Přijde mi skvělé, že se díky soutěžím práce dostane do povědomí i širší veřejnosti a třeba někoho dál inspiruje. 

 

Máš nějaký designérský vzor? Kdo je pro tebe inspirací? Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Barbora: Nemám konkrétní osobu, ke které vzhlížím. Je zde velký počet umělců, kteří mě v různých směrech inspirují, ale je to velmi individuální a hodně to i záleží na tom, na jakém projektu právě pracuji. 

Inspirací a nápady pro mou tvorbu jsou také věci všedního dne, myslím, že je důležité být vnímavý a všímat si maličkostí.

 

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Barbora: Stává se mi to často, většinou mi pomáhá, že se jdu projít, něco dobrého uvařím, pustím si hudbu, a hlavně si dám čas na promyšlení. Naštěstí je grafický design užité umění a většinou se jedná o práci na zakázku, takže tvůrčí krize je v porovnání s volným uměním ohraničena požadavky zadavatele.

 

Pracuješ právě na něčem? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti? Máš nějaký sen v oblasti typografie či designu?

Barbora: Momentálně mám rozpracovaných několik projektů, ale ráda bych zmínila práci, na kterou jsem teď moc pyšná, a to je spolupráce s designérským duem besiidka. Pro besiidku jsem navrhla nové logo a nyní pracujeme na vizuální identitě a způsobu prezentace jejich produktů. Nový vizuál už i doprovázel jejich expozici na Designweeku v galerii Mánes. 

 

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Barbora: Určitě jsou pro mě důležité reakce a konstruktivní kritiku vyžaduji. Myslím, že bez ní se člověk moc neposune. Zároveň kritiky od lidí, ke kterým v rámci oboru vzhlížím, si velmi vážím. 

 

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění baví a nabíjí energií?

Barbora: Moc ráda cestuji, miluju hory, v létě i v zimě, ráda jezdím na snowboardu, sportuji, fotím, trávím čas s partnerem, přáteli a rodinou a ráda cokoliv tvořím. 

 

Co ti v poslední době udělalo radost?

Barbora: Velkou radost mi udělala nová kniha, kterou jsem si pořídila, Identita: Příběh českého grafického designu. V knize je, mimo jiné, řada výborných rozhovorů, kterými si teď krátím volné dny. 

 

Moc děkuji za rozhovor. Přeji hodně štěstí v tvorbě a doufám, že se písmu dostane zasloužené pozornosti!

Julie Vojtková

Více o autorce třeba zde: https://barborakramna.myportfolio.com 

Prolistovat si Barbořinu práci můžete z pohodlí domova zde: https://online.fliphtml5.com/kairj/fgmr/#p=1 

---